Nedělní pečené a tak VIII.

Je neděle a je navíc krásná neděle. Svítí sluníčko a zpívají ptáčci, ale přes moje stále ještě zimní okna toho vidět moc není. Proto jsem se po dlouhém a náročném přemlouvání sebe sama rozhodla konečně je po zimě umýt. Řeknu Vám, nikdy jsem nebyla raději, že mám jen dvě :-). 

A pekla jsem. Věděla jsem, že pokud začnu péct, jednou přijde ta chvíle, kdy se my dvě setkáme. Já a kostka droždí. Budeme se navzájem s nedůvěrou měřit a odhadovat, co si ta druhá myslí. Dneska na to došlo. Seděla na kuchyňské lince jako kdyby jí patřila a mohla bych přísahat, že jsem ji slyšela potutelně se chichotat, když jsem se otočila, abych jí připravila mléčnou lázeň. Potvora jedna. Ale udolala jsem ji! Musím si to ještě natrénovat, aby příště tak moc nevzdorovala a nesnažila se mi moje počínání komplikovat. Možná bychom jednou dokonce mohly být i kamarádky. Stala se součástí těsta na skořicové šneky s cukrovou polevou. Ty mám strašně moc ráda a navždycky je budu mít spojené s americkou školní jídelnou, kde si je člověk mohl dát k obědu, pokud si ovšem nedával pizzu s hranolky. Teprve po letech mi došlo, že jsem to pěkně prošvihla a neměla jsem si tehdy nosit ve snaze ušetřit nějaký ten dolárek z domu obědy, které většinou sestávaly z malého sendviče se šunkou a hromady hroznového vína, popřípadě ovocného pyré. Stejně jsem se vrátila s deseti kily navíc, tak jsem si je měla alespoň pořádně zasloužit a pěkně se k nim prožrat skrze pizzu a skořicové šneky s hromadou cukrové polevy. 

Šneci se mi vzhledově moc nevydařili, ale myslím, že chuťově jsou mňamózní. Těsto bylo trochu řidší, než asi být mělo. Navíc jsem kromě cukru a skořice dala dovnitř i oříšky a nastrouhanou margotku (skořicovou s jablkem), takže i to mohlo udělat svoje. Hlavně jsem na ně ale díky mytí oken trochu pozapomněla, takže se v troubě ohřáli asi o chviličku déle, než by bylo ideální.