Původně byl tento blok terapeutický. Pro mě. Teď je hlavně o mém úžasně nedokonalém každodenním životě, mé snaze naučit se péct a mých závislostech. Taky si tu někdy stěžuju na všechno a na všechny a dělím se o svá moudra. Takže Vás varuji - je to pěkná nuda :-))

4. října 2016

Nedělní pečení a tak 45

Když jsem začala psát tento blog, ani mě nenapadlo, že u toho vydržím déle než rok. A už vůbec mě nenapadlo, že opravdu dojdu svému rozhodnutí a budu se učit péct. Ale jeden, dva, tři roky se sešly a já už píšu 45 příspěvek o pečení. A tentokrát jsem se zase vrátila k dortům. Moje nejstarší švagrová měla kulatiny. Nabídla jsem se, že upeču dort. Ono se to u mě tak nějak očekává, ale stejně se vždycky obě strany tváří, že to samozřejmost není :-)). Je to hezký dárek a většina lidí po nějaké té husičce něco sladkého ke kávičce ocení. A mě to baví. Hlavně, když můžu zkusit něco nového. Tentokrát jsem pekla dorty dokonce tři. A každý úplně jiný.
Fotky nejsou nic moc, ale lepší bohužel nemám. Jen tak tak jsem je stihla vyfotit. Takže je tentokrát nemám ani v řezu. Po výtečných hovězích stejcích o ně totiž začal byl vcelku zájem :-)).
První je kabelka. Chtěla jsem alespoň jeden zábavný dortík. Požadavek zněl nic obarvovaného a pokud možno klasické příchutě. A pokud něco potahovaného, tak opravdu pravý marcipán, žádnou cukrovou hmotu. Nicméně jediný marcipán, který měli v kilovém balení, byl ten pistáciový, který je z pistácií a mandlí. Je sice chuťově super, ale má bohužel takovou divnou nazelenalou barvu, takže jde obarvit jen na víc zelenou nebo černou. Proto ty divoké barvy.
Kabelka ještě měla ucho, ale to jsem nestačila vyfotit. Byl to klasický vanilkový korpus a malinový krém. Nic zvláštního. A dozdobila jsem ji cukrovými perličkami, což nás inspirovalo k tomu, abychom dali do kapsičky i náš hlavní dárek - perlový náramek. Vypadalo to fakt vtipně. Nutno říct, že ve skutečnosti tak moc divoce nevypadal.
Jako dort na najedení pro ty, kteří ony klasické krémy a příchutě nemusí, jsem upekla klasický vanilkový tvarohový dort a lá cheesecake s podkladem z Oreo sušenek. Jako druhou vrstvu jsem pak udělala lehký krém s višněmi, dozdobila šlehačkou a čokoládovými lístky vlastní výroby. Sladký tvaroh a lehce nakyslé višně je opravdu moc povedená kombinace a pokaždé má úspěch. 
Dort na svíčku jsem upekla dle instrukcí zcela klasicky. Oříškový korpus ve tvaru čtverce, nadvakrát rozkrojený, jedno patro karamelový krém, druhé patro malinový krém, kolem dokola klasický máslový krém s vanilkovou příchutí a politý čokoládovou polevou. Dozdobila jsem to jahodami a čokoládovými plátky vlastní výroby, a pak velkou lodičkou z belgické čokolády, kterou jsem úplně náhodou koupila cestou domů na benzínce (a celou dobu se modlila, aby se mi v autě neroztekla). 
Součástí tohoto dortu byly i dvě svíčky udávající věk oslavenkyně. Stály před botou a rozhodně neevokovaly věk oslavenkyně, ale velikost jejích lodiček... :-))
*
Myslím, že docela dobrý, ne?

3. října 2016

Přistání kapitánů Kirka a Sullyho a talent Bridget a Báry

Je vcelku jedno, jestli jste kapitánem vesmírné lodi velikosti kontinentu, menšího dopravního letadla nebo trajektu jako byla Concordia, obecně platí, že kapitán opouští kapitánský můstek jako poslední. Kapitán Kirk to u svojí vesmírné lodi Hvězdné flotily už udělal několikrát a musí se mu přiznat, že vždycky, když tu chudinku Enterprise někde naboří, je poslední, kdo se hrabe z trosek ven. Méně pompézně, ale nikoli méně dramaticky pojal přistání kapitán Chesley Sullenberg, všemi přezdívaný „Sully“, který svůj Airbus A320 zaparkoval přímo na ledové hladině řeky Hudson. Bridget Jones nikde dramaticky nepřistávala, ale její život dramatu zcela jistě prost není, zejména když má talent na průšvihy všeho druhu. A je vcelku jedno, že už jí je přes čtyřicet. Talent prý měla i Lída Baarová, ale její život měl ke komedii hodně daleko a prožila ho ještě předtím, než jí těch čtyřicet vůbec bylo. Filmy v září byla zajímavá směsice. 

Star Trek: Do neznáma 
Není to nic zvláštního. Je snadné ztratit se v nekonečnu vesmíru. Jsi tam jen Ty, Tvá loď a Tvá posádka.“
Kapitán Kirk začíná mít podzimní vesmírnou depku. Za okny je monotónní černočerná tma, dny plynou beze změny a on stále musí nosit stejnou nudnou podivně hnědou uniformu. Z toho by si chtěl mašli hodit každý. Ale naštěstí jsou tu všemi očekávaní emzáci s cílem zničit svět, případně část světa nebo aspoň nějakou tu vesmírnou základnu s milióny obyvatel. To jen aby bylo jasné, že tu nejde o žádnou potyčku na dětském pískovišti. Aby se to celé mohlo rozjet, musí nejdřív hrdinně padnout Enterprise, ona vesmírná loď, kterou pro kapitána Kirka a jeho super profesionální posádku musí znovu stavit co tři roky, protože ji vždycky rozseká na padrť. „Vím, že o mé posádce neslyšíte naposledy, ale tohle je mé poslední hlášení kapitána Hvězdné lodi Enterprise.“ Jeden by se divil, že mu to stále prochází. Ale je fakt, že její havárie jsou efektní záležitost. Na nový Star Trek jsem se těšila moc, jelikož se mi celý reboot téhle seriálové klasiky moc zamlouvá. Nový Star Trek navazuje na původní seriál víc, než by se na první pohled zdálo. Zápletka není nijak komplikovaná, hlavní záporák je poměrně nezapamatovatelný zloduch s podivným přízvukem, a kdo to je, divákovi dojde poměrně brzy. Takže ani jeho motivace Vás nijak nepřekvapí. Lokace někdy vypadají opravdu studiově, možná i trochu papundeklově, což je opět odkaz na původní seriál, který se celý natáčel ve studiu. Oproti předešlým dílům je tu hodně povedených vtípků, často založených na charakterech jednotlivých postav. Potěšilo mě, že tu dostal více prostoru sarkastický Kostra, který většinu času stráví s panem Spockem, stejně jako Scotty a jeho britský humor. Naopak ubylo Uhury a romantické linky. Fanoušci původního seriálu můžou být spokojení. Já fanda nejsem, ale bavila jsem se moc. Za mě 90%, jelikož mi to sedlo do nálady.
Facts: „Star Trek Beyond“; USA, 2016; režie Justin Lin 

Sully: Zázrak na řece Hudson 
Nebyla to havárie. Bylo to nucené přistání na vodě.“ 
Dramata o skutečných událostech moc nedávám. Nemám na ně nervy, a to i tehdy, pokud vím, že to dopadlo „dobře“. Se špatnými či tragickými konci se už vyrovnávám opravdu těžko. Navíc si představuji, co bych asi dělala, kdybych se do takové situace dostala já. Je to přeci jen podle skutečné události, tedy se to opravdu stalo a klidně se to může stát znovu, že. Co kdyby se v letadle ozvalo: „Tady je kapitán. Připravte se na náraz.“? Clint Eastwood je vcelku fajn herec, ale celý Hollywood už dneska ví, že je to zejména skvělý režisér. A to i ve svých 85 letech. Má rád dramata a historii. Oboje si vzal k srdci i tentokrát a natočil film o výjimečných 208 vteřinách, které změnily život 155 lidem. V lednu  roku 2009 se těsně po startu z letiště dostalo dopravní letadlo mířící z New Yorku do Severní Karolíny do střetu s hejnem hus, které motory nasály. Došlo tak k vysazení obou motorů a bylo na kapitánovi letadla, aby se rozhodl, co udělá. Mohl se vrátit na letiště, ale zkušenost mu říkala, že to nestihne. Jedinou alternativou bylo pokusit se přistát na řece Hudson. Přistání na vodě s dopravním letadlem se ale nikdy nikomu nepodařilo bez toho, aby se letadlo neroztříštilo o vodní hladinu. Film není jen o těch 208 vteřinách, ale hlavně o tom, co prožíval kapitán a jeho první důstojník během vyšetřování. „Čtyřicet let jsem ve vzduchu a nakonec mě budou soudit za těch posledních 208 vteřin.“ Hlavní roli hraje Tom Hanks, takže herecky je to úplně skvělé. Celé je to vyprávěno na přeskáčku, ale přehledně. Nikde není žádný zbytečný patos, což by ani nedávalo s ohledem na onen kratičký časový úsek smysl. Musím říct, že původně jsem se na tenhle film ani nechystala, ale kamarád mě vytáhl, že je to prý dobrý. Nebylo to dobrý, bylo to skvělý. Pro mě jedno z největších překvapení roku. Za mě rozhodně aspoň 90%. „Nikdo nás nevaroval. Nikdo nám neřekl, že ztratíme oba motory v té nejnižší nadmořské výšce v historii letectví. Šlo o ztrátu motorů ve výšce 850 metrů, následovanou okamžitým přistáním na vodě se 155 lidmi na palubě. Nikdo se nikdy na takovou nehodu nepřipravoval.
Facts: „Sully“; USA, 2016; režie Clint Eastwood 

Dítě Bridget Jonesové 
Proč bych dělala stále ty stejné chyby, když můžu dělat nové? Jsem těhotná.“ „Takže ty netušíš, kdo z nás dvou je otcem?“ 
Někdy má člověk prostě den takříkajíc na draka. Což jsem měla jednu zářijovou středu. Dopoledne mě vynadala doktorka a poslala mě na hromadu testů, čímž mi zkazila náladu. A pak jsem si v práci musela sbalit všechny věci, jelikož se stěhujeme do náhradních prostor. A k tomu balili i ostatní a bylo to celé protivné. Snažila jsem si udržet dobrou náladu, což se mi snad dařilo. Abych si jí ještě hezky ujistila, rozhodly jsme se s kamarádkou, že si dojdeme večer někam na jídlo a pak si sedneme v kině a necháme se bavit. A tak jsme to taky udělaly. A udělaly jsme dobře, jelikož jen co jsme si daly dobrou večeři, tak jsme se dvě hodiny královsky bavily u filmu, u kterého jsem čekala, že to bude pěkná blbost. Tak už to totiž u těch pokračování po delší době bývá. Ale tentokrát to celé fungovalo a Bridget Jones byla mnohem sympatičtější, než naposledy. Mark Darcy byl lehce prošedivělý, ale stále strojeně sympatický a jeho rival byl důstojným protivníkem. Všichni tedy byli trochu nerealističtí, ale o to v téhle komedii nikdy nešlo. Skvělou roli zde měla Emma Thompson, která se podílela i na scénáři, což bylo znát, protože prvoplánový humor tu neměl moc místo. Jen to celé Bridgetino těhotenství v jejích 43 letech znělo trochu děsivě. Ale na stranu druhou to určitě mnohým z divaček dávalo dobrý pocit, že na některé věci ještě nejsou staré a že v pětatřiceti život nekončí. Vím, že k mým 85% jsem přidala hlavně proto, že mi ten den tahle komedie hodně vylepšila náladu, ale smála jsem se opravdu jako už dlouho ne.
Facts: „Bridget Jones´s Baby“; GB/Francie/Irsko, 2016; režie Sharon Maquire 

Zkáza krásou 
Já jsem nebyla jen krásná. Já jsem hlavně měla velikánskej talent.“ 
Krása je velice zvláštní věc. Je to něco velmi velmi osobního. Krása je v podstatě naprosto nepopsatelná záležitost, jelikož každý ji vnímá jinak. Třeba Julia Roberts je podle mnohým velmi krásná žena, zejména když hrála v Pretty Woman, ale můj tatínek ji jednou dokonce popsal jako „vyloženě nehezkou“. Krása je také divná, pokud se má vztahovat na Vaši osobu. Já si někdy připadám přitažlivě, i když slovo krásná bych asi nepoužila, většinu času si ale připadám spíš tuctově a obyčejně, případně nemocně, což je u mě kategorie sama pro sebe. Určitě to tak má spousta žen. Lída Bárová sama sebe jako krásnou popsat dokázala. Podle všeho vlastně nikdy nemusela pochybovat o své fyzické kráse, jelikož i ti, kteří ji neměli osobně rádi, ji jako krásnou popisovali. Byla krásná. A pak byla také trochu naivní, trochu nešťastná, trochu oběť. Narodila se a udělala kariéru v nejdramatičtější době evropských novodobých dějin. Jak moc byla krásná z těch filmů podle mě není moc znát. Z dokumentu Heleny Třeštíkové se krása hlavní protagonistky vytratila. Nejspíš ji kamera vlastně asi nedokázala tak dobře zachytit, možná je dneska pohled na krásu jinde, možná měla Lída Barrová prostě osobní kouzlo, které skrze čočku kamery neprojde. Talent asi měla, ale dnešní herectví je přeci jen někde jinde. Nevím. Z celého dokumentu se nakonec ukazuje to, že Lída Barrová prožila většinu svého života do svých pětatřiceti, aby pak následujících padesát let vzpomínala. Neměnila bych s ní nikdy. Co v životě dělala nebo nedělala, mi nepřísluší soudit. Ani samotný dokument mi nepřišel natolik nestranný, abych si o tom udělala obrázek. Za mě 75%. „Mohlo to být horší. Můj osud v Německu se mohl jmenovat Adolf Hitler.
Facts: „Zkáza krásou“; ČR, 2016; režie Helena Třeštíková, Jakub Hejna

zdroj: zde