Březen, do divadla vlezem

Jak by řekl Forrest Gump, divadlo je jako bonboniéra, kde jsou namíchány čokoládové bonbóny různých příchutí. Některé jsou sladké, jiné hořké, některé obsahují nějakou tu pálivou či netypickou příchuť, jiné jsou trochu trpké a některé Vám prostě nechutnají vůbec. U některých představení si stačí sednout a nechat se bavit, prostě vypnout a smát se, co hrdlo ráčí. Někdy zase musíte pečlivě sledovat každé slovo či gesto, abyste se neztratili v ději. Sem tam se můžete i sami zapojit, abyste děj ovlivnili. Někdy Vám divadlo ukazuje zcela jiný svět, který má vlastní pravidla i magii, jindy po Vás vyžaduje pozornost i znalost souvislostí. Jo, divadlo je parádní vynález, stejně jako čokoládové pralinky :-)).

Vše o mužích 

http://www.studiodva.cz/vseomuzich

„Jak muži sami sebe vidí, za co se nestydí i stydí. Aneb jak to dopadá, když se testosteron smíchá s city a striptýzem. Tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily“. Úžasný dámský večer. Jedno z těch představení, kdy se chvílemi smějete, aniž byste vlastně tušili čemu, jen prostě víte, že se bavíte a že se bavíte náramně dobře. Napůl podle scénáře, napůl čistá improvizace a tři hodiny smíchu. Představení asi není tak úplně pro všechny (ehmm, třeba ješitné chlapy), ale vtipy nikdy nesklouznou k lascivnosti či vulgaritě.  Hlavně díky triu Maroš Kramár, Filip Blažek a Michal Slaný, každý ve čtyřech rolích a k tomu ještě sám za sebe. Improvizace jsem se trochu obávala, ale tady vyšla výborně. 

Facts: „Vše o mužích“; Divadlo Studio Dva (hostování v Divadle Bolka Polívky v Brně), 2013; autor: Mira Gavran, režie: Jana Janěková 

Europeana 

http://www.ndbrno.cz/reduta/europeana

„Strhující komentář k uplynulému století - evropské dějiny dvacátého století líčené s nadhledem, humorem i sžíravou ironií“. Představení podle knihy Patrika Ouředníka vyhlášené nejzajímavější knihou roku 2011 v anketě Lidových novin. Do Reduty chodím ráda, jelikož si vybírají neotřelá témata a nebojí se experimentovat, aniž by sklouzly k „divnosti“. Europeana je jedno z těch představení, kde Vaše pozornost nesmí polevit a kde se počítá s tím, že máte představivost a nejen elementární znalost historie. Klíčové momenty 20. století jakou byly první a druhá světová válka či rozdělení Evropy na západ a východ se tu střídají s na první pohled banalitami typu vynález podprsenky či zrození panenky Barbie. Všechny dostávají stejný prostor, což vytváří nesmírně zajímavou mozaiku. Současně skáčou z epochy do epochy, v důsledku čehož se najednou vedle sebe v kontrastu ocitají jednotlivé generace těch, kteří si je prožili. Scéna byla jednoduchá, protože to byli právě herci, kteří prostřednictvím zvuků a gest odehráli celé minulé století. Slovo zde mělo jen doprovodný charakter, prostě stručný komentář. A co se týče herců, klobouk dolů. Šli do toho opravdu naplno a celé představení pro ně muselo být dost vyčerpávající. Inscenace jinak získala druhé místo v cenách Alfréda Radoka (2011), pokud to někoho zajímá :-)). 

Facts: „Europeana“; Divadlo Reduta v Brně, 2011; autor: Patrik Ouředník, režie: Jan Mikulášek 

Sliby chyby 

http://www.mdb.cz/inscenace/328-sliby-chyby/

„Chuck Baxter je jen kolečko v obrovském firemním soukolí, toužící po postupu na kariérním žebříčku. Má však jeden trumf v ruce – má byt. Byt, který úspěšně půjčuje k milostným pletkám a záletům jednak svým kolegům, jednak (a především) svým nadřízeným. Promiskuitní šéfovský kolotoč v Chuckově bytě se však zarazí ve chvíli, kdy si do něj šéf šéfů přivede půvabnou Fran Kubelikovou, kteroužto Chuck tajně miluje“. Jedná se vlastně o takovou operetu. Hrané scénky doprovází sem tam nějaká písnička a živý hudební doprovod. Hudba byla příjemně swingová, ale přiznám se, že jsem se nebavila až tak moc. Možná proto, že mě nijak zvlášť nezaujal děj samotný. Nějak jsem nic tak strašně moc srandovního na všem tom podvádění manželek a zamilovanosti hlavního hrdiny neshledala. Tohle je zrovna to divadlo, které mi zase až tak moc nechutnalo. Nebo jsem prostě neměla nejlepší den. 

Facts: „Sliby chyby“; Městské divadlo Brno (činoherní scéna), 2014; autor: Burt Bacharach, Neil Simon a Hal David, režie: Stano Slovák 

Čínský národní cirkus – Šanghajské noci

http://cinsky-narodni-cirkus.cz/

Udělala jsem si takový malý průzkum o tom, jak jsou vybíráni členové čínského cirkusu. A je to takhle. V čínském cirkuse jsou dvě skupiny artistů. Jednou jsou lidé, kteří měli opravdu ošklivé nehody, při nichž utrpěli zranění takových rozsahů, že jim musely být nahrazeny některé části těla. Nejčastěji jsou to všechny končetiny a velmi častá je také náhrada páteře za kus odolné pryže. Druhá část artistů pak pochází z Marzu a na zem ji přivezla posádka Hvězdné brány. Tomu průzkumu věřím, jelikož to odpovídá všemu, čeho jsem byla svědkem. Takže tak. Celé představení bylo jako setkání v čajovně, kdy každý z artistů hrál svou roli. Lidé mě příjemně překvapili, protože tleskali opravdu bouřlivě a po čase jsem přestala vnímat i tu slečinku vedle mě, která většinu představení prozírala do ifouna. Po představení jsem byla v tak dobrém rozpoložení, že jsem si od jednoho z artistů dokonce koupila za stovku i program psaný celý v němčině :-). 

Facts: „The National Circus of the Peoples Republic of China – the Shanghai Nights“; Hala Vodova Brno, 2014

http://cinsky-narodni-cirkus.cz