Nedělní pečení a tak XVIII.

Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. V jednu chvíli mladšího brášku oblékáte do holčičí sukýnky, jelikož se ještě nemůže bránit, a najednou odevzdává diplomku a slaví sedmadvacet (dal si na čas, nechce, aby mu mládí moc rychle uteklo :-)) Na sladké moc není, ale "takovej ten tvarohovej dort by si docela dal". Má taky rád všechny ty nezdravé tyčinky, co mají tolik kalorií, že pak musíte dva dny jezdit na kole, abyste se jich zase zbavili. A bez krému, děkuji.

 

Inspiraci na tenhle dortík mám z youtube. Spodní část je ze sušenek Oreo, což jsou ty malý kulatý černý sušenky slepené mléčným krémem, co si je Američani namáčí do mlíka. Drtí se celé, včetně krému. Jinak je to klasický vanilkový cheesecake, ale vmíchala jsem do něj několik tyčinek a lá Mars a Snickers, nakrájených na drobné kostičky. Pak jsem ho trochu pocákala čokoládou, posypala čokoládovými lupínky a zbytkem nakrájených tyčinek. Máme teď doma úrodu malin, takže těsně předtím, než se dal na stůl, jsem ho dozdobila šlehačkou a malinami. Musím říct, že byl opravdu mňamózní. Oreo sušenky jsou trochu nahořklé, ale s těmi karamelovými tyčinkami to je povedená kombinace. Překvapivě se docela dobře krájel.

 Myslím, že po jednom kousku je nutné na kole strávit víc, než ty dva dny :-))

Voňavá odměna

Někdy si člověk prostě musí udělat radost. Bohužel dělání si radosti většinou stojí spousty něčeho, co nemám. Většinou peněz. Popřípadě trpělivosti, kterou taky neoplývám. Ale můj zaměstnavatel – stát, se jednou rozhodl být výjimečně štědrý a za moje úžasné pracovní výkony se mi odvděčil drobnou odměnou, kterou jsem následně utratila ve stylu hesla „buď Ritz, nebo nic“. Tak jo, přeháním. Oba parfémy (používám slovo „parfém“, ale jedná se o parfémové vody) byly na slevu. 

První je Sexy Graffiti od Escady, což je název, který mě naprosto vystihuje. Tedy to „grafity“, nikoli to „sexy“. Je už z roku 2011, koupila jsem si ho kdysi na svatební cestě a překvapivě jsem si ho koupila znovu poté, co mi došel (ano, já vím, divný). Je hodně sladký, taková až bonbónová a trochu ulepená vůně, která se určitě nehodí na roztomilé blondýnky, pokud nechtějí připomínat Barbie, ale na někom jako já myslím vyniká dobře, protože na mě je „jen“ květinová. Cena byla necelých 700,- za 125ml, což je méně, než kolik stojí tester.

Druhý parfém jsem okukovala už léta letoucí, jelikož mně magneticky přitahoval jeho flakónek, který je až kýčovitý. Modro-zlaté jablíčko od Lolity Lempicky se jmenuje velmi originálně Lolita Lempicka a je to vůně trochu těžší, na kterou jsem si musela nejdříve zvyknout. Je v ní anýz, vanilka, břečťan, a taky fialka a lékořice. Tu můj nos cítí poměrně silně, takže nekupovat bez vyzkoušení. Cena za 100ml byla kolem 700,- Kč.

A odměny jsou pryč :-))

Volání exotických dálek

Nejdříve jsem si nebyla jistá, zda se vůbec tímto malým výletem pochlubit. Vím, že lidská závist je nevyhnutelná, ale nechtěla bych kohokoli ranit svým cestovatelským štěstím. Stejně jako bych nechtěla v nikom vyvolat pocit, že jeho život je jednotvárně nudný a postrádá vzrušení, které je neodmyslitelně spjato s cestováním. Během prázdnin jsem totiž byla v Ostravě. Konkrétně v Ostravě - Porubě, což není jen tak nějaká Ostrava. Bylo to poprvé. Než se tímto dotknu kohokoli, kdo v Ostravě žije, narodil se tam či k ní má jakýkoli sentimentální vztah, chci říct, že Ostrava pro mě skutečně exotická je. Tím opravdu nemyslím, že lidi tam žijící považuji za exoty, tím chci toliko říct, že je to místo, které mě coby rodilému pražákovi a naturalizovanému brňákovi přijde opravdu zajímavé. Zejména ona část nazývaná Poruba je jako výlet do časů největší slávy dob minulých, kdy se pělileté plány plnily za tři roky a červená byla nejvíc cool barva. A pak výlet do areálu vysokých pecí. Tolik rzi na jednom místě jsem nikdy neviděla. Stejně jako jsem nikdy najednou nevyslechla tolik děsivýh historek, z nichž by každému pracovníkovi BOZP zešedivěly vlasy. A taky procházka po Stodolní, kde rozhodně žádné stodoly nejsou a podle všeho je tam mateřtinou polština. Nevím, jestli si to ostraváci uvědomují, ale mají všude strašně moc místa. Všechno je tam prostě široké, dlouhé, rozlehlé, ... jen asi ne vysoké. Ale zase kde jinde mají ty vysoké pece, že? Byl to parádní výlet. Přidejte si k tomu ještě cestu vlakem, kterým jsem jela asi po deseti letech, a kam se hrabou Seychely nebo Maledivy, nebo kam to dneska novomanželé jezdí :-))

Udělali jsme si spousty fotek, ale jelikož se snažím zachovávat absolutní anonymitu, nikdo neuvidí naši skupinku pózovat s tankem, před strip barem na Stodolní nebo se žlutými bezpečnostními helmami s panoramatem Ostravy za zády. Ale i tak :-))

Nedělní pečení a tak XVII.

Prázdniny skončily, což znamená také blížící se konec turistické sezóny. Přiznám se, že během léta nebylo zase až tak moc o čem psát, ale rozhodně se s ochlazujícím počasím polepším :-)). O víkendu jsem pekla pár dobrot, z čehož dvě jsem zkoušela poprvé. První byl povidloň, což je moučník z odpalovaného těsta, potřený povidly s rumem a vrstvou šlehačkového tvarohu. Já jsem přidala ještě pár malin, které nám trochu opožděně zrají na zahradě. Musím říct, že je to docela jednoduché a opravdu je to moc dobré. Pokud někdo nerad povidla, může si tam dát v podstatě cokoli. Pak jsem upekla klasický cheesecake s čokoládou, což sice není žádná novinka, ale myslím, že se mi povedl, proto se chlubím :-)).

Jako druhou novinku jsem zkoušela upéct čtverečky z listového těsta, které jsem rozkrojila a naplnila šlehačkou a ovocem, banány a nakládanými mandarinkami, které mají lehce nahořklou chuť a opravdu se k té sladké šlehačce hodily. Byl to dezert po nedělním obědě (klasická husička :-)). 

A taky mi krásně kvetou moje dvě orchideje. Ta třetí stále stávkuje a nechce se jí nahodit žádný nový šlahoun. Pokud to takhle půjde dál, přestanu jí večer zpívat ukolébavky ...