Vůně frézie a všechny odstíny malin

Zatímco léto je ideální k tomu, aby jeden vytáhl ze skříně všechny barevné svršky, na které si jinak po zbytek roku netroufne, s make-upem je to právě naopak. Make-up v létě, zejména je-li opravdu horko, je hlavně o tom, aby byl co nejméně nápadný. Žádné přehnané barvičky, abychom už v poledne nevypadaly jako unavené pandy. Alespoň takhle to funguje u mě. Pleť na obličeji mi díky teplu hodně rychle červená, takže nějaké výrazné linky, konturování a stíny nepřicházejí v úvahu. Přesto se nějak neodvažuji vylézt tzv. barefaced, takže nějaké to krycí BB-čko s co nejvyšším ochranným faktorem, upravené obočí a barva na rtech je takový můj standard (přesto si mě někdo občas s pandou splete, zejména navečer ☻).

*

Slíbila jsem nedávno, že se podělím o nějaké pikantnosti z kanceláře. Takže tady jedna je. Jedna má kolegyně je ... chvilka napětí ... Avon Lady. Tak a teď to víte. A přestože jinak kosmetiku Avon v oblibě příliš nemám, těm barevným katalogům se strašně špatně odolává. Takže jsem udělala malý nákup ... překvapivě povedený.

První byla parfémová voda Today, kterou jsem měla v hledáčku už delší dobu. Většina vůní, které Avon nabízí,  je poměrně nezajímavá a bez výdrže, nicméně tady se to podle mého názoru povedlo. Vůně je spíše sušší, ale příjemně odlehčená. Hlavní jsou zde frézie a pak bílé květiny, cítím v ní i nějaké to dřevo, takže výsledek je příjemně květinový a mému nosu se dokonce zdá, že je tam i nějaký ten orientální šmrnc. Výdrž mě opravdu překvapila, nicméně do velkého horka bych ji raději nenosila. Flakónek je povedený, ale na nošení do kabelky až příliš robustní. Cena v akci 499,- Kč.

V létě nosím linky minimálně. Pokud ale, tak zásadně ne klasické měkké tužky (způsobují onen efekt "panda"). Dávám přednost linkám ve fixu nebo klasickým gelovkám. Mega Effects Liquid Eyeliner od Avonu se zatím zdá v pohodě, i když nic, o čem bych psala domů. Trochu pomaleji schne, ale má vcelku slušnou výdrž. Cena myslím byla 139,- Kč.

A pak jsem neodolala patlátku na rty. Rtěnka v barvě Matte Fuchsia je, jak název napovídá, v růžovo-fialovém odstínu. Přestože má být matná, je poměrně dost krémová, takže se dobře nanáší a myslím, že na rtech vypadá hezky a slušela by skoro každé(mu). Druhá rtěnka je starší kousek od Margaret Astor z edice Soft Sensation odstín č. 204 Fuchsia Passion. Je více dorůžova a také krémovější. Bohužel mě konzistencí i barvou trochu zklamala. Na rtech totiž vypadá mnohem víc vybledle a při více vrstvách má trochu lepivou konzistenci. Cena u obou byla ve slevě kolem 89,- Kč.

Moje asi nejoblíbenější drogérková značka je L´Oréal Paris. Jedním z důvodů je i jejich víc-než-lesk Shine Caresse. Je to něco, co prostě musíte mít (chci přidat trochu dramatu, jde tady přeci o něco naprosto zásadního☻). Ale je to vážně super věc, jelikož na rtech funguje trochu jako stain, krásně se zapije a není na rozdíl od klasických lesků lepivý. Bohužel ho přestali vyrábět, takže jsem prošla drogérie a e-shopy, abych ještě nějaké hezké odstíny odlovila a povedlo se. 

Cestovní balení obsahuje hned tři barvy - první je č. 300 Juliet, který jsem si koupila do zásoby, jelikož dva už nosím po kabelkách ☻. Je to krásná červená, která přirozeně zvýrazní rty a má ten efekt, že zuby vypadají bělejší. Další je č. 102 Romy, což je klasická světle růžová, která vypadá opravdu přirozeně, a třetí je č. 400 Eve, na kterou jsem měla spadeno. Je to fialková, ale není to ten pastelový odstín, ale ten hezky studený, takže brunetkám slušet bude určitě. Cena za všechny tři byla 405,- Kč, což je asi jako 2+1 zdarma. 

A tohle je jejich náhrada. Color Riche Extraordinaire Liquid Lipstick, tekutá rtěnka se zvýšeným efektem lesku, s jakýmisi oleji. Využila jsem zaváděcí ceny a vybrala si tu nejvýraznější - č. 304 Ruby Opera. Barva hezká, ale konzistence je hodně lepivá, což není zrovna příjemné. Podle mého názoru jako náhrada nic moc. 

Prázdniny!!! Fakt bezva

První polovina roku je za mnou a jsou tu prázdniny. Prázdniny!!! Volné dny plné procházek v teplém podvečeru, zmrzliny pomalu stékající přes okraj kornoutku, smíchu při cákání vody, večeří při svíčkách následovaných návštěvou letního kina a klubových večírků trvajících až do rána. Prostě nejlepší část roku. 

HELL NO. Pro mě to je totiž opravdu Hell. Přesně naopak. Upřímně se přiznávám, že mě samotnou překvapuje, že mám k letním prázdninám tak negativní vztah. Samozřejmě to má hodně co do činění s tím, že už dávno nejsem školou povinná, ani jakoukoli školu navštěvující, ale to není ten jediný důvod. Není to jen tím, že bych všem těm ještě nevydělávajícím a nesamoseživícím záviděla jejich „dovolenou“. Nevyměnila bych si to s nimi ani za zlaté prasátko. Představa diktátů, pololetních písemek z matiky nebo zkoušení chemických vzorečků mě neláká. Toho jsem si užila až dost. Důvodů je víc. 

1)      Nemám obecně ráda léto, respektive vedra. Nesnáším pocit, že se potím, a přitom nerada nosím cokoli bez rukávů. Moje tvář při zvýšené venkovní teplotě začne připomínat tvář některé z těch kreslených postaviček, které se dusí. Znáte je, ne? Třeba Tom a Jerry a jim podobní, než jim vybuchne hlavička nebo nevyplivnou rybí kost? Akorát u mě je to ještě doplněno tenkým proužkem potu na čele. Hele, mám fakt sexy bedra. S takovou tou sexy prohlubní nad křížem. Jenže když je vedro, hádejte, kde cítím ten ledový proužek potu? Navíc není nic pohodlnějšího, než s sebou všude vláčet láhev vody a vějíř, zejména když máte v ruce nákup, přes rameno kabelku a zcela neuváženě jste si koupili točenou zmrzlinu. 

2)      Existuje cosi jako prázdninový jízdní řád. Od klasického, po zbytek roku používaného jízdního řádu se liší v tom, že spoje, které potřebujete, jezdí s dvojnásobnými intervaly, zatímco ty, které nepotřebujete, jezdí častěji. Schválně, do jaké kategorie spadá ten Váš spoj do práce? 

3)      Spoje jsou jedna věc, ale doprava obecně je druhá. Jsou prázdniny sakra. S prací by se to nemělo přehánět. Tak proč se najednou opravují všechny silnice, mosty a zastávky? Značky ukazující kudy vede „objížďka objížďky od poslední objížďky“ jsou vidět častěji než přikázaný směr jízdy. Nadpis článku v novinách ve stylu „Objížďka na trase Brno - Pardubice povede přes Olomouc“ by mě asi ani nepřekvapil. 

4)      A víte, co taky prázdniny obecně způsobují? Že lidé, kteří po zbytek roku neřídí, se nechají zlákat slunečními paprsky a ve stylu „Rychle a zběsile: akce Kryštof“ vyjedou vstříc dobrodružství s dětičkami, které mají volno. Když už je řeč o autech, to moje má klimatizaci na kličku. O důvod víc milovat léto.  

5)      Jenže to nejhorší na letních prázdninách ve městě jsou gangy dětí všeho věku. Než mě někdo nařkne z toho, že jsem necita bez špetky smyslu pro roztomilost upatlaných tvářiček, říkám, že mám děti, které znám, ráda. Jenže jsou děti a děti, že. Není moc rodičů, co si mohou vzít dva měsíce volna, aby je nějak zabavili. Takže se děti, zejména ty starší a teenageři, zabavují sami. První jejich pravidlo je, že všude chodí v partách. To mně, rodilému zbabělci, na pocitu bezpečí zrovna nepřidává, zejména jsou-li v módě mikiny s kapucí, co jim zakrývá půl obličeje. A přiznejme si to, většina z těch starších je vyšší než já. A nejspíš jsem přehlédla vyhlášku, která začátek nočního klidu posunula na jednu hodinu ráno. To už dneska rodiče nedávají dětem večerku? Nižší stupeň základní školy se často zabavuje tím, že ven vytáhne kola, nechá je ležet na chodníku, takže mezi koly poskakujete jak při skákání panáka, a honí se všude kolem. Vyšší stupeň základní školy má partičky dělené podle pohlaví, kdy holčičí party se courají v dopoledních i odpoledních hodinách po obchodních třídách a nákupních centrech, chichotají se a spontánně propadající (opravdu) hlasitému smíchu. Často mám nutkavý pocit strhnout závěs a přehodit jim ho přes hlavu. Klučičí party většinou posedávají po zídkách a lavičkách a pokuřují. Nebo nenápadně stopují holčičí partičky. Většině srandovně přeskakuje hlas, ale na tom, že mě oslovují „paní“, nic humorného neshledávám. Středoškolský věk, nebo chcete-li teenageři obecně, tak jejich partičky už bývají smíšené. Nebo se vyskytují ve dvojicích, které často zcela bez ostychu předvádějí svou fyzickou zamilovanost. Hlasitost spontánního řehotu je výrazně snížena, pokuřování zůstává a přidává se debatérství. Zdá se, že je tohle léto opravdu v módě. Takže kavárny, kde si chcete v klidu vychutnat zasloužené odpolední kafíčko, jsou díky nim plné, a Vy si nemáte kam sednout. Zajímavé na téhle skupině je, že ačkoli to má být ten nejkrásnější věk, všichni vypadají smrtelně znuděně. Jakože ty prázdniny jsou vlastně vopruz. 

*

Mimochodem mám silné pochybnosti o tom, že lidnatost naší země klesá. 

Už aby bylo září …   

Nedělní pečení a tak 29

Konec června a červenec jsou u nás ve znamení narozenin. Mých rodičů a mých dvou synovců zejména. Jak je u nás v rodině zvykem, narozeniny se z ekonomických (a mnoha jiných racionálních) důvodů slaví tak, že se najde nějaké víkendové datum, které je tak nějak hezky uprostřed mezi datem narození prvního z oslavenců a tím posledním. Jelikož jsou ale moji dva synovci ještě malí, mají zatím povoleno slavit narozeniny odděleně od svých prarodičů. Ale musí tím pádem počítat s tím, že se ty jejich budou slavit s jejich bratrancem, který se narodil v srpnu. Jen co budou trošku větší, hezky to spojíme dohromady, pro jistotu přihodíme i září a vyčleníme pro oslavu nějakou neděli. Jejich oslava nás teprve čeká, ale rodiče společně s maminkou mé švagrové už slavili a já pekla.

Smetanový dort s jahodami a bílou čokoládou

Moje mamka si asi už před půl rokem objednala dort podle receptu kuchyně Lídlu odkaz zde. Takže jsem se snažila co nejvíce přiblížit originálu, ale udělala jsem samozřejmě nějaké menší změny. Třeba to, že byl dort kulatý a krém jsem udělala sice s mascarpone, ale bez zakysané smetany, zato se šlehačkou a slazený ganache z bílé čokolády, kterou jsem přidala i do těsta. Taky jsem přidala kousky čerstvých jahod. 

Jelikož bylo opravdu šílené vedro a čerstvé jahody, mascarpone se šlehačkou i svařené jahody na spodním patře by se mohli rychle kazit, a jelikož se nesnědl hned, dali jsme polovinu do mrazáku. Jsem zvědavá, co to udělá. 

Pavlova s malinovou šlehačkou

Již jsem určitě zmiňovala, že můj tatínek má alergii na lepek, tedy nemůže nic z klasické mouky. Má ale strašně rád sladké, hlavně laskominy ze sněhu, oříšků, a v podstatě cokoli co křupe. Letos jsem mu stejně jako loňský rok upekla Pavlovu, tedy dort z pusinkového těsta. Tenhle dezert je na přípravu opravdu jednoduchý. Já sníh svařuji, aby si udržel tvar, a dělám ho opravdu sladký. No řekněte, nevypadá úžasně?

Je ze dvou vrstev a spojený šlehačkovým krémem s malinami a dozdobený čerstvými malinami, jahodami a třešněmi. Sladké pusinky a maličko nakyslý krém jsou opravdu skvělá kombinace. A také se dobře krájí.

A taky jsem dělala nějaké minichlebíčky. Se salámem, se sýry a s lososem a koprovým salátem. 

Kokosové řezy s čokoládovým krémem

V neděli jsem pak zkoušela nový recept na kokosové řezy. Věc se má tak, že v létě, kdy jsou velká horka, lidé nemají často chuť na klasické dorty. Ty také navíc mnohem rychleji v horku podléhají zkáze, takže ideální jsou takové laskominy, které neobsahují máslo a šlehačku. Kokosky v sobě mají jen trochu oleje, aby se úplně nevysušily. Oba pláty jsou spojené krémem z nutely a vrstvičkou svařených malin. Už vím, co příště udělám jinak, ale pro začátek dobrý. 

*

A ještě jedna koláž - z našeho výletu na Brněnskou přehradu během prozatím nejteplejšího dne tohoto roku.

*

Kino v červnu: hlášky, stáří a stvůřičky

Po dlouhém přemýšlení jsem dospěla k názoru, že bych se mohla dát na rap. Rap je o hraní si se slovíčky, vytváření smysluplných rýmů, nacházení provázanosti mezi slovy a umu využívat slovní hříčky. Ne? Tak nic no. Já jen, že se v úvodu většiny příspěvků snažím hledat spojitosti mezi všemi filmovými tituly a tak. Jakože to fakt nestačí k tomu být další Eminem? Ani Nicki Minaj? A co Justin Bieber? Fakt ne? Tak tedy fajn. … Tři filmy června spojuje stáří (to klasicky lidské, to prehistorické i to prehistoricky animované – mimoni jsou tu déle, než my, že), každý film má svoje stvůřičky, ať už to je geneticky modifikovaná ještěrka, žluté fazolky v kalhotkách nebo lidská povaha, a všechny mají nezapomenutelné hlášky. … Fakt ani Justin Bieber?
   

Jurský svět

Jurský svět

„A pamatujte. … Když Vás bude něco nahánět, … utíkejte.“ Co se stane, když místo toho, aby lidé chovali zvířátka chlupatá, chovají zvířátka pořádně zubatá. A hlavně taková, která jsou ještě větší, ještě zubatější a ještě hladovější. Pamatuji si, jak jsem na první jurský park koukala s otevřenou pusou. (Skoro) živí dinosauři! Ten původní WOW efekt tu samozřejmě není, a ani ho nelze zopakovat, ale je to důstojný následovník Spielbergovi jedničky. Zejména když zapomenete na druhé a třetí pokračování, což ostatně učinili sami tvůrci, jelikož příběh se odehrává 20 let po událostech prvního dílu. Dinosauři jako takoví začínají být nuda, takže si v laboratoři ukuchtí nějakého toho hybrida. Což se zatím nikomu v žádném filmu vyjma želv Ninja nevyplatilo (a ani tam se nejednalo o záměr). Stejně jako pustit dva teenagery do dino parku samotné. Nebo nechat je na starost jejich v podpatcích běhající tetičce, která si sotva pamatuje jejich jména. Ale to nevadí, protože je sexy. A sexy je taky Chris Pratt, který byl sexy už ve Strážcích Galaxie a čím dál víc mi připomíná Indiana Jonese. A samozřejmě všichni ti dinosauři jsou taky super. Celkově se mi tenhle blockbuster líbil víc, než poslední Avengers, takže proč ne třeba 90% ☻. „Je to přeci jenom zvíře.“ „Velmi inteligentní zvíře.“ A taky hladový. 

Facts: „Jurrasic World“; USA, 2015; režie Colin Trevorrow 

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

,,Je tak, jak je, a bude tak, jak bude.“ Allanu Karlssonovi je 100 let, ale necítí se na to, aby to zabalil, takže se rozhodne vylézt z okna a vydat se ještě za nějakým tím dobrodrůžem, respektive kamkoli, kde ho nebudou vnímat jako živou mrtvolu. Stejnojmenná kniha Jonase Jonassona je jednou z nejúspěšnějších knih posledních několika let. Nečetla jsem ji, ale četla jsem „Analfabetku, která uměla počítat“ a byla jsem z ní velmi příjemně překvapena. Obě knihy vychází z podobné premisy, kdy hlavní postava zažívá poněkud absurdní životní kalamity, potkává reálné historické postavy a spojuje několik samostatných linií vyprávění. Jednou je současnost, kde stařík najde kufr plný peněz a snaží se vyřešit trable s tím spojené, druhou je minulost, kde stařík vzpomíná na svůj život a lidi, které potkal. V podstatě se jedná o takového švédského Forresta Gumpa, kterého by klidně mohli natočit bratři Coenovi, jelikož o černý humor s pořádnou dávkou brutality tu není nouze. A taky o bratra Alberta Einsteina, slonici ukradenou z cirkusu, Stalinův knírek, atomovou bombu a pár dalších důležitých událostí ☻. Je to opravdu vtipné, ale právě pro tu blízkou asociaci s mým nejoblíbenějším filmem bych dala asi jen 80%. 
„Za trošku jinejch okolností by ho to mohlo bolet.“ „Bejt mrtvej má svoje výhody.“ „Na tom něco bude.“ „Se mstou se to má jako s politikou, jedno pořád plodí druhý, až se nakonec špatný stane horším a horší se stane nejhorším.“ „Dávej si pozor na faráře. A na ty, co nepijou kořalku. Vůbec nejhorší jsou faráři, co nepijou kořalku.“ „Skutečnost a podomácku vyrobená mapa se zcela neshodovaly.“

Facts: „Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann“; Švédsko, 2013; režie Felix Herngren

Mimoni 

„Ale všichni mají stejný cíl. Chtějí sloužit největšímu padouchovi na světě.“ Malé žluté obludky, které byli vedlejšími postavičkami v „Já, padouch“, si díky své roztomilosti vydupaly vlastní celovečerák. A to je dobře i špatně. Jako postavičky krátkých skečů a videí fungují naprosto skvěle, jelikož jsou jejich vstupy dávkovány, ale v celovečerním filmu je toho tak nějak moc. Pokud totiž mimoni mluví tou svou jinak velmi vtipnou hatmatilkou více jak tři minuty, začne Vás trochu brnět hlava. Taky to jejich neustálé pobíhání, padání, mlátění se a skákání se postupně omrzí. Ale stále jsou roztomilí a chvílemi opravdu vtipní. Škoda, že většina těch nejlepších gagů byla v podstatě už v upoutávkách a ve filmu samotném není už moc, co by je trumflo. „Cela Banana, cha cha cha, Mňam, Mňam.“ „Helo papagena, tule bela tule papaya.“ „Stuart, Stuart, … zupamegaukulele.“ Premisa filmu je jednoduchá (Kevin, Stuart a Bob se vydají hledat největšího padoucha na světě) a příběh je předvídatelný, ale přesto to není tak úplně film pro děti, jelikož děti spousty popkulturních odkazů chápat nebudou, stejně jako sexuální narážky. Mimoni jinak mají skvělou vizuální stránku, možná až moc dokonalou, ale zasazení v Londýně, 60.léta a zejména pak soundtrack nemají chybu. Za mě tedy 80% a „Bananaaa.“ (klip k přehrání)

Facts: „The Minions“; USA, 2015; režie Kyle Balda, Pierre Coffin