Nedělní pečení a tak 31

Venku je krásně a já měla víkend jenom sama pro sebe. V sobotu jsem dospala, co jsem v týdnu zameškala (a že toho bylo), uklidila své 1+okno (moje podlaha se leskne jako v reklamě), dopřála svým vlasům olejovou lázeň (a nedobrovolně i povlaku na polštář), zhlédla jsem asi 20 dílů Last Week Tonight with John Oliver (není nad zpravodajství v této podobě), došla na nákup a uvařila si dýňový krém. V neděli jsem se pak vydala na Špilberk, který byl v rámci akce "Špilberk žije! aneb Švédi nás nedostanou" (370. výročí obrany Brna proti švédským vojskům) celý otevřený veřejnosti a za cenu vstupného (dospělí 150 Kč) člověk mohl vidět spousty věcí. Já šla zvědavá hlavně na šermíře a historické prohlídky, ale absolvovala jsem jen jednu, jelikož tam bylo šíleně moc lidí. A každý, kdo kdy na Špilberku byl, ví, že je menší, než se na první pohled zdá. Chtěla jsem jít i do kasemat, protože jsem tam ještě nikdy nebyla, ale to bylo marné. Tak jsem si místo toho dala trdelník. Možná o tom něco napíšu, ale celkově jsem tam nestrávila moc času, asi tak necelé tři hodinky i s procházkou, jelikož mě to samotnou tak nebavilo. Akce to ale byla povedená, jen toho hluku a lidí bylo moc. 

Ale v podvečer jsem pekla, a to večeři, kterou byl slaný koláč z listového těsta. Mám moc ráda quiche, což je francouzský slaný koláč na milión způsobů, na který jsem včera během nákupu z nějakého důvodu dostala strašnou chuť. Dělá se většinou z křehkého těsta, ale s tím se mi dělat nechtělo, takže jsem použila listové. Rozválela jsem ho na placku a vyložila jím celý pekáč, tedy i strany. Navrch jsem pak dala opraženou slaninu, pórek, čerstvý listový špenát, cibuli, pár cherry rajčátek a mozzarellu, a zalila to směsí 5 vajec, smetany a strouhaného sýru (gouda). Pak už jen trochu pepře, soli a provensálkých bylinek. Skvělé je, že se dá jíst i studený. Navíc je to jednoduché. 

Gabriella Salvete - dalmatinková edice Sugar - 05 True Love - výrazná malinová barva. Foceno až skoro po týdnu, proto trochu ošoupané špičky, ale jinak je výdrž skvělá. Uvidíme, jak to půjde odlakovat.

11 Faktů o mě (které o mě vlastně nikdo vědět nemusí)

1. Neumím zpívat a kreslit. Jako malá jsem byla šikovná, ale talent se mi nepodařilo rozvinout. 

2. Mám lehkou obsesi s Hello Kitty. Kde se vzala, přesně netuším, ale ani s přibývajícím věkem na tom nehodlám nic měnit.

3. Jsem pravák. Pokud dělám cokoli levou rukou, vypadám jako totální nemehlo.

4. Trpím trypofóbií (iracionální strach z objektů s nepravidelnými formami děr a prohlubin, například úlů a jiných často organických objektů s trhlinami a těmito 'dírkami') a mám panickou hrůzu z hadů. Fujj!

5. Byla jsem jednou vdaná. The End.

6. I přes veškerou svou snahu se mi nikdy nepodařilo ztotožnit se s žádnou subkulturou, která by byla „in“. 

7. Nikdy jsem se neučila hrát na jakýkoli hudební nástroj. Je to jedna z věcí, kterou mám v plánu rodičům připomínat ještě dlouho.

8. Mám nezařaditelný hudební vkus. Můj mix pro jízdu autem střídá Eminema, J-pop, Nighwish, Dvořáka, Asonanci, Linkin Park, Adele, K-pop, Aviciho, Nabucco, Timberlanda, Arabicu, Lucii Silvas … a všechny možné soundtracky. Don´t judge me!

9. Jsem ne zcela dobrovolný abstinent. Skleničku vína si někdy dám, nicméně následky jsou nepředvídatelné a otravné. 

10. Trpím lehkou insomnií. Je to skvělá výmluva, proč chodit do práce pozdě.

11. Přestože jsem čtenář červené historické knihovny, nejsem romantická duše. Romantické příběhy mě nedojímají, ale baví mě je číst či sledovat s lehce sarkastickým nadhledem, který jim dodává zcela nečekaný rozměr ☻.

*

a bonus