Asi
bych se nad sebou měla trochu zamyslet, protože tohle není u mě zrovna běžné.
Možná je to tím, že nám opravují kino Art. Nebo proto, že mám teď docela dost každodenních
starostí a prostě chci v kině vypnout. Nebo jsem neměla přes zimu číst
všechny ty romány „ze života“ a severský detektivky o masových vrazích. Jeden
by z toho měl i depku. No prostě jsem v kině byla za poslední dobu
jen párkrát. Mnohem častěji jsem seděla v divadle a úplně nejčastěji jsem
brouzdala na anime streamu. Ale hej, jsem dospělá, vážně jsem. I když by se to
tak nemuselo zrovna jevit. Tak jako tak to vypadá, že filmy, které jsem v poslední
době v kině viděla, jsou překvapivě všechny z žánru sci-fi. Což není
vůbec můj oblíbený filmový styl. Ale vybrala jsem si víceméně dobře.
Logan: Wolverine
„Nepřipomíná Ti
někoho, Logane? Je jako Ty. Přesně jako Ty.“
No tak přesně jako
Wolverine ta malá nebyla, přeci jenom byla trošičku víc psycho a ženského rodu,
nicméně ano, byla to tak trochu jeho malá kopie. Většina známých X-menů je po
smrti, profesor X je už senilní stařík a Wolverine je alkoholik, co vozí
limuzínou turisty, aby profesorovi vydělal na léky. A za poslední roky se žádný
člověk s výjimečnými vlastnostmi nenarodil. Zdá se, že tahle evoluční
větev lidstva končí ve slepé uličce. Poslední skládačka do světa X-menů
vyvolala rozporuplné emoce, neboť v ní nejde o velké bitky, ani o to, aby
to všechno vypadalo hezky a cool. Nový Logan je vlastně spíš „starý“ Logan,
jelikož je to jeho rozloučení a vypadá tu už takříkajíc na svůj věk. A taková
rozloučení jsou někdy překvapivě komorní. Nicméně je dobré předem varovat, že
tenhle Logan je sice jaksi civilnější a v mnoha směrech, zejména pak
psychologií postav, realističtější, ale je také mnohem brutálnější. Žádné
souboje se tu nekašírují, aby byl film PG-13, protože není. Logan tu svými
adamantiovými dráby nabodává hlavy, jako kdyby dělal k večeři špízy, a
rány bolí a krvácí. I proto se tenhle film od většiny ze série o lidech
v legračních kostýmech a s podivnými jmény odlišuje. Veze se v duchu
trendu, který se objevuje ve vztahu k jindy velkolepých blockbusterům stále
častěji. Přidat trochu toho svědomí a nahlédnout za oponu všech těch mega
soubojů, při nichž se likvidují celá města a umírají tisíce anonymních tváří. A
to je dobře, protože mě to takhle asi baví víc, než jen adrenalinové
vypalovačky party nabušených superhrdinů bez odpovědnosti a svědomí. A pokud se
Hugh Jackman už jako Wolverine opravdu nevrátí, nevadí. Se svou ikonickou rolí se
rozloučil se ctí. Za mě 85%.
Facts:
„Logan“; USA, 2017; režie James Mangold
Život
„Hlavní cíl mise
byl splněn. Právě pozorujeme velkou jednotnou buňku. Biologického původu.“
… Od první chvíle je Vám jasné, že to prostě nemůže dopadnout dobře. Sbírat
jakékoli buňky kdekoli a nosit si je domů mě rodiče zakazovali už od školky,
stejně jako mluvit s cizími lidmi nebo se kamarádit s malými
chapadlovitými potvůrkami. Jenže téhle partě kosmonautů a vědců tohle nikdo
neřekl, takže si takhle domů na svou vesmírnou stanici obíhající kolem Země
přinesli Calvina. A Calvin byl pěkně nevychovanej spratek, který rozbil svůj
hostinský pokojíček, zdemoloval vybavení, slupnul, na co přišel, a to včetně
pár členů posádky, a ani za to nepoděkoval. A když už se rozhodli, že u nich na
lodi squatovat nebude, zjistili, že se Calvinovi vůbec zpátky na Mars nechce a
už vůbec ne někam do hlubokého vesmíru, kde je zima. Ono se vlastně ani není co
divit, protože tahle parta profesionálně trénovaných odborníků je na tom
podobně jako všechny ostatní vesmírné posádky, včetně třeba té, co byla na
Prométheovi. A to jak každý filmový fanda ví, byla ukázka „výkvětu lidstva“,
kterou jeden z přispěvatelů na csfd.cz nazval „partou retardů“. Psychicky
a fyzicky odolní jedinci se nakonec chovají podobně nelogicky a neprofesionálně
jako všichni ti teenageři, co skonají v desítkách levných hororů ročně.
Jeden se pak nediví, že nás ti Vetřelci nakonec stejně kolonizují. Inspirace
Vetřelcem nebo Gravitací tu je znát, ale jinak je to moc nepřipomíná. Vtip je
v tom, že tenhle film má vysoký rozpočet, což je vidět hlavně na hvězdném
hollywoodském obsazení a záběrech vnitřku lodi, ale jinak se vlastně jedná o
takovou béčkovou jednohubkovou vyvražďovačku, kde jedno malé chapadlovité
žvižátko postupně likviduje všechno a všechny. Calvin mi pak ze všeho nejvíc připomínal
tu chobotnici z filmu „Hledá se Dory“, a upřímně řečeno byl podobně
inteligentní. „Kam
zmizel Calvin?“ „Hlavně se nesmí dostat na Zemi, jinak riskujeme životy 8
miliard lidí.“ Hádejte, kde Calvin skončí? Za mě 70%.
Facts:
„Life“; USA, 2017; režie Daniel Espinosa
Král Artuš:
Legenda o meči
„Kde jsi získal
takovou sílu?“ „Na ulici.“ „Cítil jsi to, že? Tu sílu, sílu meče.“
Cítíš tu sílu digitálních triků, chtěla bych se zeptat já. Původně jsem se na
Artura nechystala. I když podle ukázek a podle režiséra to vypadalo zajímavě,
nějak jsem postrádala tu jiskru „tak na tohle musím jít“. Prostě to vypadalo
hodně akčně a trochu moc „šedivě“. Ale kamarádka mi v neděli poslala
smsku, jestli se nechci přidat a já neměla zrovna nic moc zajímavějšího na
práci. A taky jsme měla chuť na kafe 😜. A nebylo to zase až tak špatný, i
když … Filmy Guye Ritchieho mám až na výjimku, kterou je jeho Sherlock, ráda a
líbí se mi jeho styl vyprávění. Tedy hodně flashbacků a vysvětlovaček v kulometné
rychlosti, zvraty, hlášky a zajímavé postavičky, které bych ve skutečnosti za
sousedy mít nechtěla. Tady je to taky tak. Jen je to oděno v kostýmech bájného
středověku, nicméně postavy jednají a mluví, jako kdyby byly z dnešního londýnského
předměstí. Je to asi první část nějaké trilogie, tedy žádný Lancelot a
romantická láska, ale jen jak Artuš k meči přišel, ale i přesto bych
čekala trochu víc děje, nebo tedy spíš nějakou zajímavější zápletku. Nejvíc ze
všeho na mě film působil jako kompilát poněkud svérázně pojaté legendy (kdo by
to řekl, že ti rytíři kulatého stolu byli všech ras a etnik, a že Artur vyrostl
v bordelu), fantazy ve stylu Dračího doupěte, středověké verze Pod(f)ucku
a videohry. Ta v tom byla upřímně řečeno cítit na sto honů. Většina
akčních sekvencí prostě byla jako z videohry, sice se špičkovými triky,
ale přeci jen bylo za každým políčkem cítit zelené pozadí. A pak to mělo
opravdu chvílemi otravně rychlý střih, takže jeden netušil, co se to na plátně
vlastně děje. Pokud má někdo rád klasickou legendu o Artušovi, tak tenhle film
pro něj nebude. Pokud má někdo rád akční jízdu s trochou fantazy a
sympatickými hrdiny, pak tomu dejte šanci. Za mě 80%. „Na čem záleží je … co dokážeš s tím mečem.“
Facts: „King
Arthur: Legend of the Sword“; USA/Velká Británie/Austrálie, 2017; režie Guy
Ritchie
Strážci galaxie
Vol.2
„Takže zase
zachraňujeme galaxii?“ „Jup.“ „Hustý! Doufám, že si za dvojnásobnou záchranu budeme moct
účtovat víc.“
Tak tohle bylo na rozdíl od Artuše bezvadný. Ne možná
sice tak bezvadný jako byla jednička, ale byla to prostě sranda, protože to ani
nic jiného být nemělo. V tom je asi úspěch téhle nové marvelovské série,
která si jede na své zcela od reality odříznuté vlně. Přitom se v ní neřeší
nic menšího, než je záchrana celé galaxie. Jaké sice to netuším, ta naše to
určitě nebude, ale i tak tam mají dost práce. Takže hudbu osmdesátek milující Peter,
zelená barvou zlatá srdcem Gamora, nabušený a zcela netaktní Trax, hláškující a
výbuchy milující mluvící mýval Rocket a ten nejroztomilejší chibi Groot se opět
sešli, aby znovu zachránili vesmír před katastrofou. A zase se k tomu nachomýtli
víceméně náhodou. Tentokrát se nikam moc necestuje, řeší se tu ale o to víc rodinné
problémy, což je chvílemi trošilinku emo, ale stále je to s dostatkem humoru,
tudíž to nikdy nepůsobí příliš pateticky nebo vážně. Objevují se tu proto i staronové
postavy, stejně jako pár nových, a to jak záporáků pro budoucí díly, tak nových
členů party (alespoň to tak vypadá, že už zůstanou). Je tu ještě více kýče
osmdesátých let, za což je zodpovědný zejména hlavní záporák, který tedy moc
vkusu nepobral, a soundtrack je klasicky plný pecek. A stále ta chemie funguje.
I když možná opadlo kouzlo nového, druhý díl se namísto větších bitev zaměřil
na hrdiny samotné a jejich vztahy. „Vy na sebe jen řvete. Vy nejste přátelé.“ „Ne. My jsme
rodina. … Možná kromě ní.“ Což není zase tak špatně, protože jsou to
hlavně postavy, které jsou značkou této série. Děj je jako u většiny marvelovek
vedlejší záležitost. Už teď se těším na další díl, je to totiž velká sranda. Za
mě 90%. „Nemáte
někdo náhodou kobercovku? Potřebuju zalepit ten knoflík, co by nás všechny
zabil.“
Facts: „Guardians
of the Galaxy Vol. 2“; USA, 2017; režie James Gunn
