Je
to tady. Konec léta. Poslední letní den je pryč, všude prší, fouká, začíná se
topit a já jsem prozatím spokojená. Přestože to vypadá, že babí léto nás
tentokrát úplně mine. Je to sice škoda, jsou ale i horší věci. Třeba stav mého
konta, šedivé vlasy, co se vyskytují se znepokojující se pravidelností, nebo
můj zcela akutní nedostatek spánku. Mám ale ještě nějaké resty z léta,
které ale asi už nebudou úplně aktuální. V létě jsem navštívila dvě
povedené výstavy, které končí za týden, takže se ještě dají stihnout, a pak
jsem také navštívila ZOO a muzeum, které jsou otevřené celoročně. Stačí jen
vychytat to správné počasí.
Kmeny 90
Už
jsem psala o skvělém počinu v Divadle Reduta, který vznikl na motivy stejnojmenné
knihy mapující fenomén společenských subkultur. Vedle divadelní hry a výstavy
filmových plakátů ve Scale byla v Brně představena také výstava zaměřená
na subkultury 90.let, tedy období porevoluční, které bylo překvapivě divoké.
Což jsem si díky této výstavě připomněla, stejně jako spousty dalších věcí,
které mi za ty roky téměř vymizely z paměti. Dokonce jsem našla jména a
fotografie některých mých tehdejších známých. Trochu nostalgické. Musím říct,
že výstava jako taková je povedená moc, a je možno ji navštívit až do konce
září. Pak se nejspíš přesune nějak jinam. V Moravské galerii pro ni byla
vyčleněna dvě patra zaplněná záznamy a svědectvími doby. Móda, videa, plakáty,
design, fotografie, hudební nahrávky, sběratelské předměty. A taky slavný
růžový tank, který ještě do konce září stojí před Červeným kostelem. Celkově
považuji celý projekt za mimořádně zdařilý. Vedle divadla a výstavy tu byla i
spousta doprovodných akcí - koncertů, promítání, přednášek. Jedna mladá slečna,
která výstavu procházela přede mnou, u záznamů o střetech mezi „áčkaři“ a „skinheads“
prohodila: „Jsem fakt ráda, že jsme v té době nevyrůstali.“ Já jen můžu
říct: „To jste o dost přišli, byla to totiž fakt zajímavá doba.“ A teď zním
jako kmet 👵.
Facts: „Kmeny 90“; Výstava – Moravská galerie, 2017
Magický Himálaj: Velehory v Brně
Krásná a
barevná je výstava mapující 27 let putování cestovatele Rudolfa Švaříčka do
oblasti Himalájského pohoří. Mapuje nejen hory jako takové, ale zejména život
pod nimi. Celá výstava je rozdělena do několika sekcí a věnuje se Nepálu,
Tibetu, Bhútánu a Indii, jejich kulturnímu bohatství, duchovnu, architektuře a
zvyklostem. Přináší mnoho barevných fotografií zachycujících krásu i krutost
přírody, stejně jako každodenní život jejich obyvatel. Je to prý svého druhu
největší autorská výstava ve Střední Evropě. Tomu věřím. Je tu totiž k vidění
opravdu spousta věcí. Od budhistických modlitebních mlýnků, přes hinduistickou
svatyni, rikšu z Dillí, nepálskou pagodu, přes tygra, buvola, hady, až po
samotné „peklo“. Výstavu pak doprovází ještě výstava mapující české horolezecké
výpravy na nejvyšší hory světa. Je otevřená do konce září, a opravdu
stojí za to.
Facts: „Magický
Himálaj: Velehory v Brně“; Výstava – Technické muzeum v Brně, 2017
Technické muzeum v Brně
Je to trochu
ostuda. V Brně žiji polovinu svého skvělého a úspěšného života, ale teprve
letos v létě, ve snaze nějak zabavit svoje synovce, jsem se vydala do Technického
muzea. A zabavilo nás to všechno na celých 7 hodin. Přitom se na první pohled
nezdálo, že by to bylo na tak dlouho. Ale je to opravdu skvěle vymyšlené. Vedle
jednotlivých sekcí, jsou tu také „herny“, kde se dají všechny ty zajímavé
fyzikální a jiné zákonitosti ověřit v praxi. Chvílemi jsem si připadala
trochu nepatřičně, když jsem s netrpělivostí podupávala vedle desetiletých
dětí, abych si něco mohla taky sama vyzkoušet. A přitom jsem zjistila, že to
vážně nebylo učiteli, že jsem v technických oborech nikdy nevynikala.
Prostě na to nemám hlavu. Možná o to víc, mě to fascinuje. Muzeum je otevřené
celoročně, takže je ideální k návštěvě i za pořádného lijáku.
ZOO Brno
Brněnská ZOO
byla další zastávka s mými synovci. I tady jsme strávili mnohem víc času,
než jsem původně zamýšlela. Nebylo to ani tak množstvím zvířátek nebo rozlohou,
ale spíše tím, že je brněnská ZOO pěkně v kopečku, je zde lanový park,
několik hřišť a velká spousta stánků s občerstvením a jinými záležitostmi.
Čímž nechci říct, že stran zvířátek je to nuda. To určitě ne. Třeba lední
medvědi jsou skvělí. Byla jsem tu naposledy před asi 14 lety, a jejich barva tehdy
byla nikotinově žlutá, zatímco tentokrát byli opravdu krásně sněhoví. Musím přiznat, že se ZOO opravdu významně proměnila. Nakonec nejde tolik o to, aby
zde byl každý živočišný druh, ale aby návštěvníci neměli pocit, že jsou
součástí něčeho nehezkého. Klece jsou už dneska v podstatě pryč, výběhy
jsou prostorné a je tu spousta nových pavilónů zajištujících správnou péči o
svoje obyvatele. Někdy bych chtěla zase zavítat do ZOO v Praze, která je
prý v Evropě úplně nejlepší.
Zdroj:
zde,
zde,
zde