Původně byl tento blok terapeutický. Pro mě. Teď je hlavně o mém úžasně nedokonalém každodenním životě, mé snaze naučit se péct a mých závislostech. Taky si tu někdy stěžuju na všechno a na všechny a dělím se o svá moudra. Takže Vás varuji - je to pěkná nuda :-))

23. září 2017

What you (don´t) need - 11.

Koukám, koukám, že jsem tuto sekci dosti zanedbávala. Tak se to teď pokusím napravit. V létě jsem si totiž nechala poslat přes e-bay balíček. A jeho obsah mě potěšil 💓.
Vedle plátýnkové masky, která byla free gift, mi totiž konečně přišly dva BB-krémy, které jsem si objednala z Koreje. První je od KLAIRS - Illuminating Supple Blemish Cream
Mám ho namísto stříbrného od SKIN79, který se opravdu špatně shání. Tedy za nějaké rozumné peníze. KLAIRS je lehčí konzistence a není plně krycí, nicméně naprosto skvěle se přizpůsobí mojí pleti. Má světlejší odstín, což mi osobně vyhovuje, protože raději dokonturuji, než abych musela používat nějaký světlý pudr (a vypadala pak jako maskovaná smrtka 😉). Pudr ostatně není potřeba, protože je spíše matný a nezanechává žádný třpytivý efekt. Momentálně můj nejpoužívanější.
*
Druhé BBčko je na první pohled rozhodně luxusnější, nicméně to neznamená, že by bylo automaticky lepší. I když zklamaná rozhodně nejsem. Jedná se o Signature Wrinkle Filler BB Cream od Misshi. Odstín 23 - tedy asi ten nejuniverzálnější.
Má velmi pěkné balení, typické pro kolekci Signature. Je ale lehké, protože se nejedná o sklo, ale o klasickou umělohmotnou záležitost s pevným kovovým vrškem.
Jak název napovídá, má hutnější konzistenci, trochu déle trvá, než se rozetře do ztracena. Rozhodně se vyplatí dát si tu práci a "vyklepat" prsty, nebo houbičkou. Je určen spíše pro pleť s jemnými vráskami, má světlejší odstín, rozhodně světlejší než KLAIRS, ale do vrásek při správné aplikaci nezalézá. Zajímavý je také tím, že má dvě složky, které se při zmáčknutí pumpičky spojí. Jedna je tmavá a druhá je světlá se třpytkami, ale rozhodně takový finish nemá. Příliš se nehodí na léto, ale na zimu nebo podzim, nebo pokud je potřeba cokoli zakrýt.
*

Výstavy a návštěvy - léto 2017

Je to tady. Konec léta. Poslední letní den je pryč, všude prší, fouká, začíná se topit a já jsem prozatím spokojená. Přestože to vypadá, že babí léto nás tentokrát úplně mine. Je to sice škoda, jsou ale i horší věci. Třeba stav mého konta, šedivé vlasy, co se vyskytují se znepokojující se pravidelností, nebo můj zcela akutní nedostatek spánku. Mám ale ještě nějaké resty z léta, které ale asi už nebudou úplně aktuální. V létě jsem navštívila dvě povedené výstavy, které končí za týden, takže se ještě dají stihnout, a pak jsem také navštívila ZOO a muzeum, které jsou otevřené celoročně. Stačí jen vychytat to správné počasí. 

Kmeny 90 
Už jsem psala o skvělém počinu v Divadle Reduta, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy mapující fenomén společenských subkultur. Vedle divadelní hry a výstavy filmových plakátů ve Scale byla v Brně představena také výstava zaměřená na subkultury 90.let, tedy období porevoluční, které bylo překvapivě divoké. Což jsem si díky této výstavě připomněla, stejně jako spousty dalších věcí, které mi za ty roky téměř vymizely z paměti. Dokonce jsem našla jména a fotografie některých mých tehdejších známých. Trochu nostalgické. Musím říct, že výstava jako taková je povedená moc, a je možno ji navštívit až do konce září. Pak se nejspíš přesune nějak jinam. V Moravské galerii pro ni byla vyčleněna dvě patra zaplněná záznamy a svědectvími doby. Móda, videa, plakáty, design, fotografie, hudební nahrávky, sběratelské předměty. A taky slavný růžový tank, který ještě do konce září stojí před Červeným kostelem. Celkově považuji celý projekt za mimořádně zdařilý. Vedle divadla a výstavy tu byla i spousta doprovodných akcí - koncertů, promítání, přednášek. Jedna mladá slečna, která výstavu procházela přede mnou, u záznamů o střetech mezi „áčkaři“ a „skinheads“ prohodila: „Jsem fakt ráda, že jsme v té době nevyrůstali.“ Já jen můžu říct: „To jste o dost přišli, byla to totiž fakt zajímavá doba.“ A teď zním jako kmet 👵. 
Facts: „Kmeny 90“; Výstava – Moravská galerie, 2017 

Magický Himálaj: Velehory v Brně 
Krásná a barevná je výstava mapující 27 let putování cestovatele Rudolfa Švaříčka do oblasti Himalájského pohoří. Mapuje nejen hory jako takové, ale zejména život pod nimi. Celá výstava je rozdělena do několika sekcí a věnuje se Nepálu, Tibetu, Bhútánu a Indii, jejich kulturnímu bohatství, duchovnu, architektuře a zvyklostem. Přináší mnoho barevných fotografií zachycujících krásu i krutost přírody, stejně jako každodenní život jejich obyvatel. Je to prý svého druhu největší autorská výstava ve Střední Evropě. Tomu věřím. Je tu totiž k vidění opravdu spousta věcí. Od budhistických modlitebních mlýnků, přes hinduistickou svatyni, rikšu z Dillí, nepálskou pagodu, přes tygra, buvola, hady, až po samotné „peklo“. Výstavu pak doprovází ještě výstava mapující české horolezecké výpravy na nejvyšší hory světa. Je otevřená do konce září, a opravdu stojí za to. 
Facts: „Magický Himálaj: Velehory v Brně“; Výstava – Technické muzeum v Brně, 2017 

Technické muzeum v Brně 
Je to trochu ostuda. V Brně žiji polovinu svého skvělého a úspěšného života, ale teprve letos v létě, ve snaze nějak zabavit svoje synovce, jsem se vydala do Technického muzea. A zabavilo nás to všechno na celých 7 hodin. Přitom se na první pohled nezdálo, že by to bylo na tak dlouho. Ale je to opravdu skvěle vymyšlené. Vedle jednotlivých sekcí, jsou tu také „herny“, kde se dají všechny ty zajímavé fyzikální a jiné zákonitosti ověřit v praxi. Chvílemi jsem si připadala trochu nepatřičně, když jsem s netrpělivostí podupávala vedle desetiletých dětí, abych si něco mohla taky sama vyzkoušet. A přitom jsem zjistila, že to vážně nebylo učiteli, že jsem v technických oborech nikdy nevynikala. Prostě na to nemám hlavu. Možná o to víc, mě to fascinuje. Muzeum je otevřené celoročně, takže je ideální k návštěvě i za pořádného lijáku. 
Facts: Technické muzeum v Brně - http://www.technicalmuseum.cz/ 


ZOO Brno 
Brněnská ZOO byla další zastávka s mými synovci. I tady jsme strávili mnohem víc času, než jsem původně zamýšlela. Nebylo to ani tak množstvím zvířátek nebo rozlohou, ale spíše tím, že je brněnská ZOO pěkně v kopečku, je zde lanový park, několik hřišť a velká spousta stánků s občerstvením a jinými záležitostmi. Čímž nechci říct, že stran zvířátek je to nuda. To určitě ne. Třeba lední medvědi jsou skvělí. Byla jsem tu naposledy před asi 14 lety, a jejich barva tehdy byla nikotinově žlutá, zatímco tentokrát byli opravdu krásně sněhoví. Musím přiznat, že se ZOO opravdu významně proměnila. Nakonec nejde tolik o to, aby zde byl každý živočišný druh, ale aby návštěvníci neměli pocit, že jsou součástí něčeho nehezkého. Klece jsou už dneska v podstatě pryč, výběhy jsou prostorné a je tu spousta nových pavilónů zajištujících správnou péči o svoje obyvatele. Někdy bych chtěla zase zavítat do ZOO v Praze, která je prý v Evropě úplně nejlepší. 
Facts: Zoologická zahrada v Brně - http://www.zoobrno.cz
 
Zdroj: zde, zde, zde
 

16. září 2017

Nedělní pečení a tak 49

Takže mému nejmladšímu sourozenci je už kulatých třicet. 30 !!! Což znamená, že mě už dávno třicet není. Což znamená, že má stran deprese ze stárnutí minimálně jednoho parťáka. Mně. Protože když je Vašemu malému sourozenci najednou třicet ... už je prostě načase přijmout skutečnost, že je asi dospělý. Což znamená, že Vy jste taky a měli byste se podle toho chovat.
Nebo si jednoduše řekněte, že věk je jenom číslo ... Než Vám bude o deset let víc.
Narodil se dneska před třiceti lety. Ale malou rodinnou oslavu jsme měli minulý víkend. Do poslední chvíle jsme nevěděli, zda budeme slavit nebo nebudeme, takže když se rozhodlo, že si nakonec ten slavnostní nedělní oběd uděláme, musela jsem trochu zaimprovizovat, protože na nějaký extra nápaditý dort nebyl čas. Takže jsem pekla dort "co dům dal". Ale chtěla jsem, aby byl fakticky super, takže jsem ho neošidila.
Korpus je hutný, měkký a rozhodně ne suchý. Je v něm celý šálek poctivého holandského kakaa a dva hrnečky mléka se smetanou. Na dvakrát jsem ho rozřízla a spodní patro potřela domácí jahodovou marmeládou s kousky jahod, přičemž jsem spotřebovala celou skleničku. Druhé patro jsem naplnila krémem z modrého klasického másla a vanilkového salka, a stejný krém jsem využila i na obmazání. Krém nebyl nijak výrazně sladký, ale úžasně voněl, protože jsem do něj dala i kus pravé vanilky. Pak jsem ještě na úplný vršek dala placku z pravého marcipánu, přičemž jsem použila dvě celé porce.
Zdobení bylo trochu složité, protože jsem doma neměla žádné moje oblíbené ovoce. Navíc jsem nechtěla, aby to byl holčičí dort. Tak jsem dort po obvodu obmazala jen tak halabala, polila ho čokoládovou ganáží, ozdobila hroznovým vínem, oreo sušenkami, mandlemi v kokosu a pořádnou porcí čokoládových střepů. 
A protože se nás u toho nedělního obědu sešlo 16, tak se dort vlastně skoro celý snědl už po obědě. Což se u nás zase až tak často nestává 😋.

1. září 2017

Sakra … už je září

Už je září. A já ještě nevyřešila všechny ty důležité problémy, co hýbou světem. Jako třeba, jak vyřešit tání ledovců a zvyšující se hladinu oceánů? Jak zlikvidovat devalvaci měny v Turkmenistánu? Co udělat se všemi chybějícími ponožkami do páru? A tak. Však to zná každý. A pak ty otázky, které svět (a hlavně mne) trápí. 
Jsou s námi mimozemšťani? A pokud ano, ukradli mi ty růžové kalhotky, co nemůžu najít? 
Kdo je sakra Ben Cristovao a proč si ho mám podle YouTube poslechnout? 
Která z Kardashianek je přírodní? A kolik jich vlastně je? 
A kolik členů má vlastně One Direction? A je to nějak důležité? 
Kdo zavedl, že růžová je pro holky a modrá pro kluky? A kde ho najdu? 
Když by najednou zmizely všechny lodě, klesla by hladina oceánů?
Proč jsou záchody na benzínkách na klíč? Bojí se, že je někdo uklidí?
Jsem jediná, kdo nikdy neviděl Hru o trůny? 
Jak poznám hipstera? Jak ho rozpoznám od pozéra? 
Můžou zvířata spáchat sebevraždu? 
Co to přesně znamená „částečně oblačno“? Že už nesvítí tolik sluníčko, nebo že začíná prosvítat? 
Jestli se upíři nevidí v zrcadle, jak poznají, že jsou učesaní? Řeknou si to navzájem? 
Podle čeho se určuje barva světelných mečů ve Hvězdných válkách? 
Není divné říct němému člověku při zatčení, že má právo nevypovídat? 
Jaktože je vanilková zmrzlina bílá, když je vanilka tmavě hnědá?
Jak černá je černá díra? 
Můžou lidi plakat pod vodou? 
Jaké je sakra hlavní město Čadu a proč je tahle otázka u testu z japanologie? 
Co se stane, když na otázku „budete mluvit pravdu a nic než pravdu“ odpovíte „Ne“? 
Kde je hranice mezi východem a západem? Jak dlouho pojedu z Brna do Aše, než budu na západě? Nebo už na západě jsem? Jak to mám vlastně poznat? 
Proč si vlastně ženy holí nohy? 
Co to ksakru znamená YSAN, LOL WUSS nebo 2G2B4G? 
Jakou barvu vlasů má Donald Trump? 
Zívají lidi ve spaní? 
Proč je v reklamách napsáno „dárek zdarma“? Nejsou snad všechny dárky zdarma, protože jsou to … no, dárky? 
Může být včela alergická na med? 
Co bych měla napsat do kolonky „barva vlasů“, když bych byla plešatá? 
Kam člověk vlastně kouká, když kouká „do blba“? 
A kam přijdou všechny kalkulačky 😉
Tolik problémů. Tolik otázek. A bude hůř.