Au Revoir 2014

Je poslední den roku a sluší se popřát všem to nejlepší do toho následujícího.  

Všem tedy přeji hlavně zdraví, ale těm, které mám ráda, navíc i hromadu optimismu, životní síly, dobré nálady, spolehlivých přátel, žádné nehody, nemoci a neštěstí,

a umírněně lásky a peněz ♥

A hlavně nezapomeňte na pravidlo ♯1

A díky všem, kdo tohle čtou ♥ 

 (taky byste mohli sem tam něco napsat do komentářů…)

Nedělní (Vánoční) pečení a tak (a nic) XXI.

Je to tu. Nejspíše poslední příspěvek tohoto prapodivně nevyváženého roku 2014. Trochu překvapivě bude o pečení. Což je ale na druhou stranu asi symbolické v tom, že je to činnost, ve které jsem se během uplynulých 12 měsíců nejvíce zlepšila ☻. Taky mi přijde, že většinu lidí, kteří tenhle můj skromný blog sem tam čtou, téma pečení nejvíc baví. Nedivím se. Přeci jen je to o jídle.

Jak už jsem se zmínila, letos jsem toho napekla překvapivě hodně. Překvapivě proto, že jsem opravdu dost nestíhala a můj plán byl maximálně 7 druhů. Skončila jsem u 20! Pravda je, že jsem některé recepty trochu ošidila a navíc jsem všechno až na linecké a perníčky pekla z polovičních dávek. Než se pochlubím (kvůli tomu taky tyhle příspěvky o pečení píšu, že☻), je třeba se zmínit o tom, že všechno cukroví bylo bezlepkové. Můj tatínek má totiž alergii na lepek, tedy celiakii. Pro ty, kdo neví, bezlepkové cukroví (a jakékoli bezlepkové pečivo) se peče z bezlepkové mouky, která prostě nelepí, jelikož v ní není lepek. Jasný? Jasný. Letos jsem pekla z té tátovy mouky (tak jí říkáme) úplně všechno, protože nám to doma už dávno nevadí. Navíc, když je ten správný recept, tak chuťově to není velký rozdíl. Řekla bych, že se prostě jen trochu víc lepí na patro ☻. Recepty se musí upravit, tedy přidat nějaké to pojivo, nejčastěji namísto pouhých žloutků celá vejce. Trochu problematické je vyvalování, jelikož úplně tence mi to nikdy nejde. Bezlepkové těsto se taky při pečení trochu roztahuje, takže vykrajované tvary nikdy nemají takové ty typicky ostré rohy. Takže takhle to dopadlo. Náhodou jsem na sebe docela pyšná ☻.

A něco málo k jednotlivým pokusům. Určitě polovinu jsem zkoušela poprvé a některé jsem dokonce upekla takříkajíc omylem☻.

Skořicové perníčky s čokoládovou nebo cukrovou polevou, medovo-oříškové nepečené kuličky obalené v čokoládě, klasické linecké kytičky s malinovou marmeládou, kokosky na lineckém kolečku s marmeládou, oříškové rohlíčky s kávovým krémem a macipánovou hvězdičkou, mandlová linecká srdíčka s cukrovou polevou slepovaná malinovou marmeládou, klasické sněhové pusinky, vánoční sušenky s ořechy, kandovaným ovocem a rozinkami máčené v čokoládě, tříbarevné kokosové tyčky a zázvorky (které měly k mému překvapení asi největší úspěch - klasika se nezapře, ale u nás to byla premiéra).

Medové perníčky s mandlemi, čokoládové košíčky s bílou čokoládou a tmavým krémem, opět mandlové linecké, jen kytičky jsou slepované meruňkovou marmeládou a zdobené zelenou cukrovou polevou, křehká kolečka s višňovou marmeládou zalitou čokoládou s mandlí (kdysi jsem je vytvořila tak trochu neplánovaně a mělo to velký úspěch), nepečené kokosové kuličky a lá Raffaelo, švestky s mandlí v čokoládě obalené v kokosu, mátové pusinky s ořechem, marcipánové linecké hvězdičky s čokoládou, brtníky slepované kávovým krémem, oříškové rohlíčky slepované i polité bílou čokoládou a křehké oříškové placičky, které jsem právě upekla omylem (moc másla).

A aby to nebylo jen o mě. Pečení bavilo i děti a letos doma pomáhaly vykrajovat klasické vinné cukrovíčko, vytvářet vosí hnízda (mimochodem taky u nás měly premiéru), vtlačovat pracičky do formiček, tvarovat vanilkové rohlíčky a zdobit klasické perníčky. To poslední je šípkové cukroví, které nám poslali naši známí. Dělá se opravdu ze šípků, je děsně pracné, naprosto skvělé a ten recept musím mít ☻.

No není ta maminčina nefalšovaná vánoční vánočka prostě úžasná? Mimochodem já vánočku neumím. Prostě se mnou to kynuté těsto nespolupracuje. 

A na závěr náš letošní vánoční dort. Dělaly jsme ho s mamkou. Mám napsat, že upéct ho byl její nápad, stejně jako ty pomeranče. Před nedávnem jsme totiž spolu projížděly Lídlovskou cukrárnu a zaujaly nás dva recepty, které jsme tu zkombinovaly. Jedná se o čokoládový korpus s hutným bánánovo-čokoládovým krémem, kolečky banánu a marcipánovou plackou. A kakaovým krémem kolem dokola. Ty zkaramelizované pomeranče jsou pak z jiného receptu, ale jde to skvěle k sobě. Odleželý a vychlazený je opravdu úplně skvělý. A také je to pěkná kalorická bomba☻.

No a to je z vánočního pečení asi vše.

  

Komouši, kelti a J.J. Fish

Doba Vánoc bývá pro mnohé kulturním vyvrcholením roku. Pro některé jedince je to totiž jediná příležitost, jak své jinak se vzpouzející blízké zatáhnout na koncert vážné hudby (čti: adventní koncerty), donutit ke zpěvu (čti: zpívání koled) nebo k návštěvě divadelního představení (čti: školní besídka). Úplným triumfem pak bývá návštěva mše označované jako "půlnoční", která je například u nás zpravidla od deseti večer. I my máme takovouto každoroční rodinnou akci. Je jí Česká mše vánoční od Jana Jakuba Ryby alias J.J. Fishe, kterou moje maminka zbožňuje natolik, že jsem ji v různých podobách slyšela už stokrát. Zpravidla se musí i na koncert. Já měla tentokrát chřipku, takže jsem její provedení v Národním divadle v Praze prošvihla, stejně jako rodinné zpívání ve mlýně mojí švagrové o den později. Přestože uvedené dílo neshledávám nijak výjimečným, k mým Vánocům už po těch letech prostě patří, a tak mi to, přiznám se, bylo trochu líto. I když to trojí přehrání během dopoledne mi to trochu vynahradilo ☻. Vedle české klasiky jsem pak stejně jako loni dala šanci keltům a také jsem na své narozeniny zavzpomínala na doby tuhého komunismu.

Vánoční koncert Asonance

Vánoční koncert

Asonance je naprosto skvělá a již dlouhá léta působící skupina, která má v repertoáru zejména klasickou hudbu britských ostrovů, tedy všechny ty keltské, skotské a irské melodie. Přiznám se, že jsem tuhle skupinu objevila až teprve nedávno, jelikož se asi tématicky zařazuje do něčeho, čemu se říká folk, a ten mi pravda moc neříká. Nicméně loni jsem se tak trochu náhodou ocitla na jejich koncertě a byla jsem strašně mile překvapená. Dokonce jsem si pořídila i pár písniček. Letos už jsme kupovali lístky s předstihem, a pravda je, že měsíc před už bylo vyprodáno. Asonance má skvělé zpěváky a zpěvačky, opravdu krásné hlasy, a samozřejmě taky dudy a jiné typické ostrovní nástroje, a pravdou je, že většina textů je poměrně morbidních, asi jako Čechomor. Koncert měl skoro tři hodiny, ale bylo to super a plánuji jít i příští rok. 

Facts: „Vánoční koncert Asonance“; Semilasso (Brno), 2014

Hrdý Budžes

Hrdý Budžes

„Tělocvik nebyl vůbec vymyšlenej kvůli cvičení, ale kvůli mučení tlustejch a nevohrabanejch dětí. Já jsem vobojí.“ Jsou některé divadelní hry, které už prostě patří k české klasice. Hrdý Budžes je rozhodně jednou z nich, takže když se naskytla příležitost, shodou okolností na moje narozeniny, nemohli jsme si to nechat ujít. Vydali jsme se celá banda, hned po našem vánočním večírku, takže to celkově byl bezva den :-)). Bára Hrzánová v roli desetileté Helenky byla naprosto skvělá. I když je to samozřejmě hlavně úsměvné, pravdou je, že postřehy a vyprávění ještě bezelstného desetiletého dítěte poukazují i na mrazivou a určitě ne příliš optimistickou náladu doby, v rámci níž se příběh odehrává, což je podle mě to největší plus celého příběhu. Neumím si představit lepší závěr pracovního roku :-))

Facts: „Hrdý Budžes“; Divadlo Bez zábradlí (hostování v Semilassu v Brně), 2003; autor: Irena Dousková, režie: Jiří Schmiedt