Walter Mitty a můj život na hraně

Včera jsem se s kamarádkou, člověkem oplývajícím skvělým smyslem pro humor, vydala do kina. Moc se nám nechtělo, ale bylo to domluvené, takže jsme to dodržely. V práci jsem se stačila pěkně vytočit, a proto jsem odcházela s ne zrovna nejlepší náladou. Ale film byl super. Moc se mi to líbilo. Mohla bych možná napsat recenzi, ale prostě stačí říct, že to bylo po všech stránkách, i s malými chybičkami, moc příjemné překvapení.

http://hdwallmov.com/the-secret-life-of-walter-mitty-snow-mountain-hd-wallpaper/963/#.Us8fIrQYsRA

Dala bych 90%. A rozhodně bych se hned vydala na „Greenland“ a „Iceland“. Určitě bych ale vynechala ten Afganistán. I když Himaláje vypadaly úžasně.

*

Inspirovala jsem se u Waltera Mittyho. A jelikož prostě nemůžu jen tak odjet na Island nebo do Grónska, tak jsem se alespoň přihlásila na kurz pilates. Jo, je to tak. Vzala jsem život do svých rukou. Budu žít drsně, naplno, na hraně toho, co je mezi životem a smrtí …. áááá Back to the Studio !!!

Přihlásila jsem se do studia, co sídlí v přízemí budovy kousek od mojí práce. Vypadá dobře, asi jako všechny tyhle moderní taneční hudbou a proteiny prosycené prostory se zrcadly, která nejsou ani trochu empatická k mindrákům potících se a po dokonalé postavě toužících cvičících. Ve vitrínách jsou většinou jen plastové lahvičky různých velikostí obsahující záhadné tekutiny, které slibují, že po jejich užívání budete vypadat jako dvojice na obalu. Každý ty obrázky už viděl. On je tzv. topless a má širokánský úsměv a velké svaly, ona pak stojí před ním v nějakém krátkém topu, aby byly vidět břišní svaly a i jí zdobí širokánský úsměv. Je na nich něco děsivého. Nevadilo by mít taky takové břišní svaly. Tím to není. Ale vypadá to prostě velmi neupřímně. Raději sáhnu po flašce s buclatým miminem. To je mi bližší (a podobnější). Měla jsem z toho podivně euforický pocit, jaký mám vždycky při vstupu do jakékoli tělocvičny. Nejspíš proto, že vím, že tam jen postojím u recepce a hned zase odejdu. Pravdou je, že ve chvíli, kdy vstoupím do prostoru, kde se cvičí, zmocní se mě tichý děs. Nevím proč, ale pokaždé, když se přihlásím na nějaký kurz pro úplné začátečníky, jsem tam nejen nejstarší, prostorově nejvýraznější, ale taky jediná, kdo je úplný začátečník. Kdo pak chodí to všech těch kurzů pro mírně více či méně pokročilé?

Výstižné

Kurz začíná první týden v únoru. Vybrala jsem středu od 18.30, což je dost pozdě. Ale nedá se nic dělat, jelikož to každý jiný den stejně mají jen od 18.30, tedy kromě úterý, což se kvůli pondělnímu kurzu belly dance moc nehodí. Abych si to nerozmyslela, rovnou jsem i zaplatila. Z vánočních, resp. novoročních prémií ve výši 1500,- Kč. Někde nedávají prémie vůbec, takže je to asi lepší než drátem do oka, jak říká můj táta, ale je to těsné. Jsem ráda i za to, ale je to trochu smutné. Ať žije státní správa.