Neděle je od slova nedělat … alespoň u mě

Jestli je něco, co bych se opravdu chtěla naučit, pak je to dělat věci s pravidelností. Nejlépe ve spojení s dlouhodobou cílevědomostí. Ale to už trochu hraničí s rouháním :-)). Můj nedělní rituál věnovaný zkrášlování sebe samé je prozatím asi jediná pravidelná aktivita, kterou nemám zapsanou v diáři nebo předem zaplacenou. Manikůra, pedikůra, pleťové masky, barvení hennou, úprava obočí, reorganizace šatníku nebo sbírky náušnic… Got it? Taky dlouhé spaní a čtení toho, co mám tendenci neukazovat v hromadné dopravě (ne, nemyslím tím pornografické romány). Nebo koukáním na jeden z mnoha korejských či japonských seriálů, kde už předem víte, jak to dopadne, ale stejně Vám to nedá. Prostě nedělám nic moc užitečného. Tím bych se ale asi chlubit neměla. :-)) Neděle je pro mě jednoduše den, který chci většinou strávit sama se sebou a u sebe doma. A dělat něco úplně holčičího (tedy samozřejmě až na nějaké ty výjimky jako je uklízení). Jsem v rodině jediná holka a vždycky jsem kolem sebe měla samé klukovské věci, proto jsem byla jako dítě spíše „tomboyish“ než „girlish“. Ale dneska mezi moje zájmy patří spousta holčičích činností. Ostatně má nedělní odpoledne jsou toho důkazem. Nebylo tomu tam vždycky a rozhodně nejsem z těch, které by třeba nakupování a kosmetiku považovali za něco, kolem čeho by se jejich život točil. Ale mít jeden den v týdnu jen sám pro sebe a dělat si to, co jinak v týdnu nemáte čas dělat, to by chtěl asi každý. Mám trochu štěstí (a možná i trochu smůlu), že u mě je takovým dnem právě neděle, resp. nedělní odpoledne, jelikož dopoledne buď prospím nebo ho ještě trávím na návštěvě u rodiny.

*

Osobně si nemyslím, že kosmetika nebo hadříky jsou něčím, co baví všechny holky. Vlastně mám spíše pocit, že většina mých kamarádek a známých by do téhle kategorie nepatřila. Abych se přiznala, mě nakupování taky moc nebaví. Baví mě jen za situace, že mám dost peněz, abych si věci, které mě zaujmou, mohla koupit. Neshledávám nic inspirujícího na tom, že prolezu obchody a najdu moře pěkných věcí, které se mi líbí a které bych chtěla, abych si nic z toho koupit nemohla, jelikož můj limit na kartě mi to nedovolí. Anebo zdravý rozum. Jediné co bych z toho měla by byl akorát tak pocit mírného zoufalství a naštvanosti, že nejsem dědička hotelového impéria a musím si jako každý normální smrtelník na věci prostě našetřit. Nicméně miluju nakupování ve slevách všeho druhu. Vždycky říkám, že za plnou cenu umí nakupovat každý blbec, ale vyhmátnout si nějaký opravdu dobrý „deal“, to už je jiná. Mám třeba ráda klasické botasky. Edici Botas 66 považuji za bezvadný nápad a nejraději bych měla od každého typu jedny, nicméně mám troje, což mě zcela stačí. Žádný pár nemám za plnou cenu. Dva páry jsem koupila ze cenu o kapku nižší, než by stál jeden. Ten třetí pak za třetinu ceny původní. Takovéhle nákupy mě baví. Povánoční slevy mě ale nijak nelákají, navíc letos jsem měla dosti napjatý rozpočet. Pravdou taky je, že mě toho ke spokojenosti zase tak moc neschází.

*

U mě se to má tak, že když mě něco začne bavit, věnuji se tomu s poměrně velkým nasazením. Akorát mě brzy zaujme něco jiného. Někdo by tomu možná mohl říkat zvídavost, což je určitě částečně pravda, ale jak jsem psala výše, je to současně i trochu neschopnost dělat věci pravidelně. Proto jsem nikdy nevydržela u nějakého sportu. Sice chodím posledních 6 let tancovat, ale co si budeme říkat. Jednou či dvakrát týdně hodina břišních tanců není zrovna moc. Pak jsou ale věci, které nejdou přehlížet. Mluvím samozřejmě o všech těch procedůrách, které si většinou nechávám na neděli. Třeba jen takové to klasické protrhávání obočí. Kdysi jsem si ho nechala vytvarovat a pokud ho alespoň jednou týdně neupravím, vypadám trochu jako Frida Kahlo. Určitě to byla úžasná žena, ale nechci vypadat jako Frida Kahlo. Stejně tak nechci mít pupínky, vrásky, kazy na zubech, mastné lupy, okousané nehty a jizvy od lupénky. Tudíž si dávám záležet na tom, abych měla sama ze sebe dobrý fyzický pocit, resp. abych neměla nedobrý pocit, protože 100% spokojení lidé nikdy nejsou, i když to můžou vykládat všem kolem. Ale nic se nemá přehánět. Někdy je dobré dát šanci přírodě a nechat ji pracovat.

*

S novým rokem jsem si naplánovala, že budu víc péct. V týdnu na to moc čas není a v sobotu bych svoje výtvory neměla komu nutit. Nejlépe na pečení tedy pro mě vychází … ano, neděle. V pondělí totiž svoje výtvory můžu donést pro práce a doufat, že se to do pátka sní. ………. Nakonec toho v neděli dělám docela dost :-)).