Chvíli mě to trvalo,
asi tak dva dny, ale nakonec jsem si řekla, že si tenhle blog založím. Zatím ho
nikdo nebude číst. Alespoň doufám, že jsem si to tak nastavila. Můj první příspěvek
je vlastně můj nedělní deníkový záznam a byl to jen takový pokus. Netuším, jak
dlouho mě bude blog bavit nebo zda ho třeba jednou nezveřejním, ale nechám to plynout.
Kdysi jsem si psala deníček a vydržela jsem docela dlouho. Asi tak dva roky,
což je na mě pořádná dávka horlivosti. Bylo to někdy v šesté a sedmé
třídě, ale pokud si dobře pamatuju, vlastně jsem tam nepsala vůbec nic
podstatného. A pravdivého. Spíš to byl takový deníček mého imaginárního života.
V té době se toho ani v mém životě moc nedělo. Teď se toho děje víc. Jen
si nejsem jistá, zda je to dobře nebo špatně. Ale třeba mi tenhle blog s tou
otázkou pomůže. Název blogu je prozatím Didee´s World. Chvíli jsem nad tím
přemýšlela, aby se to dalo dobře zapamatovat (hlavně tedy mě) a aby to bylo
aspoň trochu osobní. Didee (což se čte „dajdí“) se sice nejmenuji, ale je to
takové mé alter ego. A pod ním můžu být sama k sobě upřímná a oproti svému
deníčku z šesté třídy nemám důvod přibarvovat realitu. Ona je realita a
život sám někdy absurdní i tak. Ostatně proto jsem si vybrala motto od
Woodyho Allena, které to moc hezky vystihuje.
 |
| Jen tak, protože mám ráda barvy :-)) |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥