Dlouhé nemocniční chvíle: čas na další krok novoročního plánu. Už žádní slono-krtci.

Člověk neocení pohodlí domova, dokud není nucen strávit nějaký čas na místě, které ho deprimuje, znervózňuje a stresuje. A kde je nepohodlí. Pro mě tohle všechno představuje jakkoli krátký pobyt v nemocnici, kdy prvek nepohodlí je většinou představován nějakým akutním zdravotním hendikepem, který mi brání užít si skutečnost, že nemusím vařit, uklízet nebo chodit do práce. Nemocnice a návštěvy lékařů, i přes mou velkou úctu k této profesi, představují jednu z mých mnoho quazi-fóbií (je to vůbec slovo?). Jedinou výjimkou je překvapivě zubař, kterýžto děsí mnoho lidí v mém okolí. Možná proto, že jako dítě jsem měla zuby v takovém pořádku, že bych za ně mohla v cirkuse lítat zavěšená na provaze (mluvím o kvalitě, nikoli estetickém vzhledu, neb k  tomu jsem si musela domoci trochem toho porcelánu :-)), nikdy jsem nebyla ze zubařů nervózní. Taky mě nikdy zuby moc nebolely. Ale ostatní lékaře už v takové oblibě nemám. Snažím se je, vyjma pravidelných prohlídek všeho druhu, navštěvovat co nejméně. Taky je to drahé. Ne tedy přímo ti lékaři (óóó děkuji Ti VZP), ale nákupy co následují, jelikož se za každou takovouto traumatizující zkušenost, byť by se jednalo o vypsání receptu, musím nějak odměnit. To přeci dává smysl, nebo ne? Shodou nešťastným skutečností jsem se v nemocnici už párkrát ocitla a nikdy to nebylo nijak příjemné. Je mnoho věcí, které v nemocnici nemusíte dělat, jako třeba již zmíněné vaření, ale taky spousta věcí, které byste dělali rádi, ale jaksi se to nehodí. Třeba tancovat. Hrát košíkovou. Stahovat filmy. Nebo koukat na telku. Tedy koukat na telku jen tak sám mimo tzv. společenskou místnost. Když Vám nic moc není, resp. nic moc Vás nebolí, můžete hodně číst, psát, studovat, háčkovat nebo třeba hackovat tajné vládní organizace, ale pro mě je pobyt v nemocnici natolik specifickým zážitkem, že nic z výše zmíněných činností, často takových, na které jinak v běžné denní rutině nemám moc čas, stejně nedělám. Ale našla jsem jednu činnost, která mi mé momentálně nepříjemné období pozitivně ladí. Origami.

 *

Jedno z mých předsevzetí, tedy jeden krok mého plánování :-)), bylo naučit se skládat origami. Origami je japonské umění skládání z papíru, kdy se z jednoho nebo více listů papíru skládají různé motivy, ať už zvířátka, obrazce nebo květiny. Ostatně samotný název je složenina dvou japonských slov:  oru- (skládat) a kami- (papír). To jsem vyčetla na wikipedii, nicméně jsem to kdysi věděla a zapomněla. Jako mnoho dalších věcí. I když se může zdát, že je to jen taková sranda, která může bavit jen malé děti nebo babičky, v Japonsku je tahle sranda opravdu populární, a to mezi všemi věkovými kategoriemi. Ostatně origami se učí děti skládat už ve školce, a co se v dětství naučíš … Z toho, co jsem odkoukala od japonských návštěv, a o čem mě ujistila i maminka, jsem nabyla přesvědčení, že origami umí skládat každý Japonec. Možná to už mají natrvalo zapsáno v DNA.

*

Origami mi moc nejde. Důkazem je můj slavný jeřáb alias slono-krtek. Raději než zvířátka mám ale origami modulární, tedy ty, které jsou složeny z více kusů papíru a skládají se do sebe. Papírů mám zatím dost. Japonci je rádi dávají jako dárek, a tak se mi jich doma už pár sešlo. Originál origami papír je krása. Má většinou moc hezké potisky a strukturou často připomíná hodně povedený domácí papír nebo je naopak úplně tenoučký. Než ho ale začnu svými výtvory ničit, zkouším to na našem klasickém. Je sice tvrdý a přehyby se dělají špatně, ale aspoň nemám pocit, že kazím nějaký pěkný romantický vzor :-)). Moje první výtvory nedopadly zase až tak špatně, i když je zcela evidentní, že se tím rozhodně nebudu živit :-)).

Origami kostky a kytička. Tyhle se docela povedly, i když kytička moc nedrží.
* 

*

Ta větší spirála (a oranžová krabička) je pokus z klasického papíru, ta menší (a krabička s motivem) už je z origami papíru a musím říct, že se s ním mnohem lépe pracuje. Klasický se špatně přehýbá a je to hodně znát. Tedy ne že by v tomhle případě byl problémem jen papír. Hlavně u spirály mi ujely všechny sklady. Až jich udělám tisíc, bude to určitě vypadat už skoro perfektně :-)) 

*

Kostka a krabička s víčkem z originálního origami papíru. Hlavně na ukázku, jaké krásné vzory některé papíry mají. Ten s vějíři je můj nejoblíbenější. Hned to vypadá lépe.
* 

Barevné kostky pro děti. U větších kreací ani ten klasický barevný papír nevadí. Budou sloužit jako dekorace do prostoru, tak se na nějaké nesrovnalosti nehledí. I když každý milovník origami by asi nad mým uměním zaplakal :-))