Kulturní resty III. – Filmová edition

Před dvěma dny skončil festival Jeden svět, který jsem letos navštěvovala opravdu poctivě, ale o tom až někdy jindy. Od začátku roku jsem v kině moc nebyla, a když už, tak zcela neplánovaně. V rámci filmového klubu jsem viděla znovu Idu (recenze zde) a jinak jsem se snažila dohnat oskarové resty. Což se mi nakonec moc nepovedlo :-). Ale aspoň jsem viděla pár oddechovek. 

Dánská dívka 
 „Byl to okamžik, kdy jsem nebyl sám sebou. Byl to okamžik, kdy jsem byl prostě … Lili“. „Ale Lili není skutečná.“ „Je. Vždycky byla. Vždycky se mnou byla.“

Jediný oskarový snímek, který jsem vedle chroptícího Lea (recenze zde) stihla. Kromě snímků, které jsem viděla už během roku. Příběh pojednává o ženě jménem Lili Elbe, která se však narodila jako muž. Jako muž jménem Einer Wegener, který se narodil v roce 1886 v Dánsku a kterýžto byl úspěšným malířem, zejména krajinek, a byl ženatý s krásnou a talentovanou malířkou Gerdou. A tihle dva se milovali a zůstali celoživotními společníky i poté, co Einer pochopil, že se narodil ve špatném těle, a že je svou osobností žena. Konkrétně ženou jménem Lili, za níž se jednou v legraci převlékl, ale stále častěji v tom kostýmu zůstával, aby se pak stal jeho přirozeností. A Einer se za podpory své ženy stal později prvním mužem, který podstoupil chirurgickou změnu pohlaví. Snímek je krásně natočený i krásně zahraný a Eddie Redmayne v ženské roli je nejen zcela přesvědčivý, ale asi i hezčí, než skutečná Lili. Jeho manželku si zahrála Alicia Vikander, kterou jsem viděla jak v Královské aféře, tak v Ex Machina, a je to opravdu krásná ženská, navíc talentovaná a za roli Gerdy dostala i Oskara. Za zmínku vedle herců stojí i skvělá výprava a kostýmy, což se u filmů od režiséra Královy řeči asi už očekává. Kontrast mezi dánskou střízlivostí a pařížskou noblesou je skvělá. Celkově mi v celém příběhu chyběla větší hloubka, trochu více z pocitů Einara/Lily, něco více z jeho vnitřního světa. Ale i tak 85%. 

Facts: „Dánská dívka“; Velká Británie/US/Belgie, 2015; režie Tom Hooper 

Fénix 

„Vypadáte skoro jako ona.“ „Kdo?“ „Moje žena. Je mrtvá. Nedostanu se k jejímu dědictví. Potřebuji, abyste ji hrála a získala ho.“ 

V rámci filmového klubu jsem viděla film, který mě v době jeho uvedení zaujal, takže jsem si o něm přečetla, co šlo, ale pak jsem na něj úplně zapomněla. Takže jsem byla ráda, že byl letos do programu zařazen. Žánrově ani nevím, kam ho zařadit. Příběh se odehrává po skončení války v Německu, kdy se zpěvačka Nelly za pomoci své jediné žijící kamarádky Leni vrací zraněná a zjizvená z koncentráku zpět do světa, který už nikdy nebude jako dřív. Podstoupí plastickou operaci obličeje, která jí sice vrátí lidský vzhled, ale ne její tvář. Alespoň ne úplně. Nelly se přes Lenino varování snaží najít svého manžela Johnyho, kterýžto na rozdíl od ní nebyl židovského původu, ale snažil se ji do poslední chvíle před nacisty chránit. Nelly Johnyho najde jako pomocníka v klubu, ale on ji nepozná. Připomíná mu však jeho ženu, o níž je přesvědčen, že je mrtvá. Připomíná mu ji natolik, že jí navrhne, aby ji hrála a přihlásila se jejím jménem k dědictví, ke kterému se on dostat nemůže. A tak se z Nelly stane Edith. Film byl poněkud zvláštní, tak trochu neukotvený, ale Nina Hoss v roli Nelly/Edith byla úžasná. Způsob její chůze, který připomínal chodící mrtvolu, její strnulé reakce na každou hlasitěji pronesenou větu, neochota podívat se komukoli přímo do očí, její gesta i mimika prozradily o dopadu koncentráku víc, než kdyby její postava vyprávěla cokoli konkrétního. Nedojde tu k žádné velké katarzi, nikdo přeživší a jejich osud neřeší, život jde dál, každý má svých starostí dost. Ani proměna Nelly není jiná. Za mě 75%. „Jak se jmenujete?“ „Edith.“ „S takovým jménem Vás už moc není.“ 

Facts: „Fénix“; Německo/Polsko, 2014; režie Christian Petzold 

Ave Caesar 

„Pane Mannixi?“ „Co?“ „Režisér nemůže najít Bairda Whitlocka.“ 

Bratři Coenovi to mají u mě těžké. Některé jejich filmy mám ráda, jiné bych raději nikdy neviděla. Ale ukázky na Ave Caesar, jejich nejnovější počin, mě zaujaly, jelikož to vypadalo jako skvělá komedie, v níž si zahráli všichni, kdo v Hollywoodu něco znamenají, respektive parta kolem George Clooneyho. A to je vše. Tenhle film totiž pro mě, coby Evropana bez nějaké bližší znalosti zlatých let Hollywoodu, nebyl nic jiného, než sekvence různých vtipných scének s herci a herečkami, které důvěrně znám z jiných filmů. Nemá to v podstatě žádný zásadní děj. Eddie Mannix je zametač problémů ve velkém hollywoodském studiu, který bdí nad pozitivní image filmových hvězd. Řeší nechtěná těhotenství, důsledky bujarých večírků v podobě nabouraných aut a sražených chodců, kompromitující fotografie začínajících hvězdiček, přehmaty v castingu, a další trable, zatímco odhání čmuchající reportéry a stíhá chodit aspoň jednou denně ke zpovědi. A do toho mu někdo unese přímo ze studií Bairda Whitlocka, největší hvězdu největšího spektáklu roku. A ten někdo za něj chce výkupné. Film bude mít mnohem větší odezvu u těch, kteří se v tématu zlaté éry Hollywoodu vyznají, stejně jako v poměrech meziválečné doby, protože věřím, že je tu spousta detailů a vtipů, které mi úplně unikly. Mě ale naprosto dostaly všechny ty filmy ve filmu a jejich atmosféra, ať už „na kameře“ nebo za scénou. A pak tu bylo skvělé taneční číslo v podání Channinga Tatuma, který se pro roli stepujícího námořníka narodil. Doporučuji navštívit stránky filmu, které jsou udělané stejně zábavně (zde). Za mě 75%. „Baird Whitlock byl unesen.“ „To je špatné. Špatné pro všechny filmové hvězdy.“

Facts: „Hail, Caesar“; USA, 2016; režie Ethan Coen, Joel Coen 

Bohové Egypta 

„Egypt byl vždy rájem, ale teď tu vládne chaos.“ 

Nevím, co to bylo, ale byla to sranda. Bohové Egypta jsou strašná blbina, která je vlastně tak absurdní, že nemá vůbec cenu nějak se nad ní pohoršovat. A že se hodně lidí pohoršovalo. Někomu vadilo, že to vůbec, ale vůbec neodpovídá tomu, jak jsou bohové ve staroegyptské nauce vyobrazeni, druhým zase, že egyptské bohy a staroegypťany hrají v podstatě jenom běloši. Já tedy nevím, jak vypadali egyptští bohové, ale pokud jako Gerard Butler nebo Elodie Yung, tak mi to tedy nevadí. Ani to, že v tomhle opravdu fiktivním Egyptě žije hodně bělochů. Asi by mi to vadilo v případě, že by se to tvářilo aspoň trochu realisticky. Jenže tohle je spíš taková sci-fi, navíc docela vtipná. Dějově jde o boj dobra se zlem, kde je hodně akce, méně dialogů, nějaká ta láska a kupa CGI efektů. A bohové, kteří jsou dvakrát větší než lidé, se tu s těmi svými výtvory v podobě lidí skamarádí. A udělají si výlet i mimo planetu Zemi a taky do podsvětí. Zní to šíleně a jako blbost? Je, ale mě to bavilo a vůbec mi nevadilo nad tím filmem strávit necelé dvě hodiny. Jako relax to bylo fajn. „Jsi si jistý, že nejsi Bůh?“ „A čeho bych byl jako bůh?“ „Nemožného?“ 

Facts: „Gods of Egypt“; USA, 2014; režie Alex Proyas 

zdroj: zde, zde, zde, zde, zde, zde