Hodlám dohnat téměř
všechny kulturní resty od onoho něšťastného výpadku způsobeném zavirováním mého
notebooku a blázince okolo stěhování. Nicméně nedostatek času, technické potíže
a nemoc mi nezabránily, abych se po večerech nepotulovala po divadlech, kinech
a koncertech. Nebo v podvečer nešmejdila po brněnských kavárnách :-).
Je toho ale poměrně dost, takže žádné dlouhé posty. Nejdříve je tu pár
představení, která se shodou náhod všechna točila nějakým způsobem kolem
erotiky a sexu. V různých podobách, ale vždy v dobré náladě :-).
Powder
her Face
„Byla jsem krásná. Byla
jsem slavná. Byla jsem mladá. Byla jsem bohatá. Proč by ještě chtěli mou
nevinnost?“
Skandální opera. Tak byla opera „Powder her Face“
představena publiku. A nutno říci, že to vlastně docela sedí. Podtitul „skandál na jevišti i v životě“ pak výstižně dokresluje
atmosféru celého díla. Autor Thomas Adès jí napsal na objednávku, přičemž se
nechal vcelku detailně inspirovat barvitým a poněkud skandálním životem
vévodkyně z Argyllu. Tahle proslulá kráska se proslavila nejdříve svým
sňatkem s vévodou, pak jako úžasná hostitelka a mecenáška, a nakonec se stala
hlavní postavou bulvárem propíraného rozvodu, v rámci něhož se celý národ
dozvěděl o jejím sexuálním apetitu, slabosti pro mladší muže a možnosti
zachytit společné hrátky na fotografii. Rozhodně to byla zajímavá dáma. Přestože by se dnes její osobní život už tolik skandální nezdál, samotné téma
a provedení nejsou nic, co by divák klasické opery vídal a slýchal často. Hudba
je to na poslech hodně těžká, stylově se jedná o směsici, která ne každému v sále
vyhovovala. Prý v
ní má být hudebně znázorněn orální sex. To nejsem sice schopna sama posoudit :-)), ale na jevišti znázorněn byl. S okurkou.
A poměrně věrohodně. Národní divadlo si k uvedení vybralo Mozartův sál v divadle
Reduta, kdy jeviště bylo uprostřed, jakási veliká postel, a pěvci v podstatě
nezmizeli divákovi z očí. Měnili kostýmy, role i rekvizity přímo před
našima očima. A Marko Ivanovič coby dirigent to musel všechno nějak ukočírovat.
Asi jsem ho nikdy neviděla vydat ze sebe tolik energie. Ale bylo to vtipné,
krásně odzpívané a zcela profesionální. Mimochodem v angličtině, které
bylo hezky rozumět.
Facts: „Powder her Face“; Národní divadlo Brno (Divadlo
Reduta – Mozartův sál), 2015; autor: Thomas Adés, režie: Tomáš Studený
Petite
Mort
Petite Mort znamená ve francouzštině „malá smrt“ a je to poetické pojmenování pro orgasmus. Ten tak nějak k životu patří, že :-). Brněnský baletní soubor se po úspěchu „Made in USA“ s choreografií George Balanchina vrhl na nastudování díla dalšího baletního choreografa světového významu, a to Jiřího Kyliána, rodáka z Prahy, který příští rok oslaví sedmdesátku. Jiří Kylián je především představitelem moderního směru, při němž využívá jak klasickou, tak moderní skladbu, a jeho choreografie jsou úžasně nápadité. Dokáže s tělem pracovat jako s hudebním nástrojem. Jen by to bylo na celovečerní představení málo, takže první a druhá část představila i další choreografy, kteří z jeho díla vychází. Prvním vstupem byl „Beethoven“ v choreografii Mária Radačovského, uměleckého šéfa brněnského baletního souboru. Nejednalo se sice o tanečně nějak zvlášť náročnou záležitost, ale byla vtipná a zábavná, kdy tanečníci na 1.větu Beethovenovy Osudové představovali jednotlivé hráče orchestru. Druhý vstup první části nazvaný „Spolu“ byl na hudbu Franze Schuberta a Mário Radačovský zde představil modernu se vším všudy. Tedy baletní modernu. Ale musím říct, že tahle část mě zase tolik neoslovila, jelikož modernu nejlépe tančí tanečníci, kteří se jí věnují naplno. Druhá část byla v choreografii Lukáše Timuláka, jednoho z nejvýraznějších Slovenských choreografů, a pod názvem „Masculine/Feminime“ se odvíjelo pantomimické taneční divadlo na věčné téma – rozdíly mezi mužem a ženou. Bylo doprovázeno i mluveným slovem a s baletem mělo sice prachmálo společného, ale bylo vtipné. První jeho část byla o ženách a tančily zde všechny role ženy, a to i ty mužské, druhá byla o mužích, kteří si zde střihli i ženské role. Což vypadalo poněkud komicky. Osobně se mi samozřejmě nejvíc líbila ona poslední Kyliánova část a pak jsem se pobavila i u Beethovena
Facts: „Petite Mort“; St. Janáčkovo divadlo v Brně,
2016; autor: Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Wolfgand Amadeus Mozart, choreografie:
Mário Radačovský, Lukáš Timulák, Jiří Kylián
Deadpool
„Překvapení. Tohle je jiný druh superhrdinského příběhu.
Nechtěl jsem být super. A už vůbec ne hrdina. Ale nějak se to sešlo.“
Tenhle film nemá s erotikou nic společného. Vlastně ani se sexem. Je
prostě jen trochu sexistický. Nevyhraněně, nutno dodat :-). Je to komedie s naprosto
přihlouplým dějem a přidrzlým hlavním hrdinou. A rozhodně není pro slabé povahy,
protože je opravdu přisprostlá a některé vtípky jsou trochu na hraně. Hlavní
hrdina je jedním z vedlejších marvelovských hrdinů, tedy z onoho univerza
plného x-menů a avengerů, kde se může stát cokoli. Jenže Deadpool se od všech
těchto hrdinů odlišuje hlavně tím, že to žádný hrdina není. Je spíš pravý opak.
Rád stíná padouchům hlavy, kouří trávu a platí za sex. A je si vědom, že se nachází
v komiksu, respektive ve filmu, takže často mluví přímo do kamery a
komentuje dění v marvelovském světě. Deadpool je původně podvodníček,
který se živil vším možným, jen ne pořádnou prací. Jednoho dne si v baru nabrnkne
prostitutku a z počátku to vypadá, že budou spolu šťastně až do smrti, což
je plán, který naruší maličkost v podobě rakoviny. Co by ale pro lásku
neudělal, že? Takže se nechá přemluvit k jakémusi experimentu, který ho
sice udělá nesmrtelným, ale také ho zohyzdí, takže nosí masku, která nejvíc ze
všeho připomíná mouchu. No ale i tak jsem se bavila, i když znova na to nepůjdu :-).
75%
Facts: „Deadpool“;
USA, 2016; režie Tim Miller
Bitva
nejlepších striptýzových skupin
Původně jsem
si nebyla vůbec jistá, zda o téhle akci psát, ale nakonec jsem si řekla, že
jsme se tak hezky uvolněně bavili, že o tom napíšu. Jak nadpis napovídá,
jednalo se o akci, kde se skvěla vypracovaná mužská těla a byl znát každý
drobný nedostatek tanečního talentu :-). Byla to akce, na kterou bych se
nikdy v životě nevypravila sama, ale po opravdu skvělé večeři, pár
skleničkách vína a koktejlech a s kamarádkami, to byla klasická dámská
jízda. Takže zcela neškodná. I když se jednalo o taneční soutěž, ti chlapci
nijak zvlášť tančit neuměli, ale jak člověku velmi brzy došlo, o to tam vůbec
nešlo. Nikdy předtím jsem na takové akci nebyla a musím přiznat, že by mě ani
nenapadlo, že bych se na něčem takovém mohla bavit. Ale bavila jsem se jako už
dlouho ne, což bylo hlavně atmosférou, která byla naprosto spontánní a
uvolněná. A pak tam byli hasiči a ti jsou vždycky super :-).
Facts: „Bitva nejlepších
striptýzových skupin“; Laser
Hall - Boby Centrum (Brno), 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥