Triky s obědem, hluboké výstřihy a vůně koření

I v únoru jsem neodolala pohyblivým obrázkům a dvakrát vyrazila do kina. Jedno takové představení bylo už ve dvě odpoledne, a přestože bylo původně určeno pro seniory, nikomu nevadilo, že jdeme i my třicátnice :-)). Ostatně lístek za 60,- Kč na regulérní celovečerák by stál i za trochu toho maskování. Chtěla jsem vyrazit ještě na Meryl Streep, ale trochu mi překážela skutečnost, že se ode mě očekávají i nějaké ty pracovní výkony. Tak snad jindy.

Špinavý trik

www.csfd.cz

Pokaždé, když se rozdají Zlaté glóby, ceny Bafta a nominace na Oskary, říkám si, že se tentokrát určitě podívám na všechny ty stále dokola oceňované a nominované filmy ještě předtím, než se budou zlatí paňáci udělovat. Ostatně mělo by jít údajně o to vůbec nejlepší, co anglicky mluvící kinematografie nabízí. Film Špinavý trik Davida O. Russella je právě takovým filmem, který momentálně sbírá filmové ceny a nominace jak skautík bobříky a noviny nešetří pozitivními recenzemi. David O. Russell ostatně loni natočil oskarovou Terapii láskou a hlavní protagonisté Jennifer Lawrence a Bradley Cooper se mu upsali i pro Špinavý trik, stejně jako Christian Bale a Amy Adams, kteří se zase objevili v jeho dramatu The Fighter (ten jsem neviděla, ale Bale dostal Oskara a Adams nominaci), takže taková malá rodinná sešlost a i předpoklad, že film má dobré herecké základy. Tentokrát jsem se tedy šla přesvědčit, jestli ten humbuk opravdu stojí za to. Ano i ne. Asi záleží na tom, s jakým očekáváním na film jdete. Já šla s tááákhle velikým … a byla jsem proto zklamaná. Herecké obsazení? Bez chybičky. Herci jsou výborní, a dokonce i chápu, proč Jennifer Lawrence dostala všechny ty herecké ceny za vedlejší roli, přestože je na plátně asi tak 10 minut. Zejména mužští protagonisté hrají proti svému typu a poté, co shlédnete proměnu Christiana Balea v zavalitého nemotorného chlápka, co si každé ráno důmyslně češe patku, aby zakryl ustupující čelo, nebo Bradley Coopera v růžových natáčkách, Vaše představa o nich coby sexy chlápcích se otřese v základech. Atmosféra a styling 70. let? Paráda. Každý detail je na svém místě. Make-up hlavních představitelek, jejich účesy a šaty (nutno říci, že velmi sporé, lesklé a s výstřihy do pasu – něco takového si prostě musím pořídit, až půjdu v Ostravě do baru :-)), nábytek, doplňky, auta, mluva. Soundtrack? Skvělý. Tom Jones, Santana, David Bowie, Electric Light Orchestra. Nejsem přes hudbu žádný expert, ale dokonce i já poznala, že hudba k filmu seděla skvěle. Tak kde je tedy problém? Pro mě byl prostě v tom nejdůležitějším. V ději, resp. jeho absenci. Film o velkém podvodu, kde každý hraje nějakou svou vlastní hru a není jisté, kdo zrovna podvádí koho, zní jako velká a chytrá sranda. Jenže podle mě filmu v tomhle bodě chyběl šmrnc. Když si vzpomenu na Redforda s Newmanem v Podrazu nebo na Devět královen (argentinský film z roku 2000, který jsem zhlédla v rámci Febiofestu), tak nějak mi celý ten podraz nepřišel nijak nápaditý. Vlastně se ve filmu hodně, ale opravdu hodně mluví, řeší se vztah milostného čtyřjúhelníku a … a to je asi tak všechno. Kromě toho, že oba protagonisti vypadají prostě tak trochu směšně a ženské představitelky jsou až na výjimky poněkud labilní, film nedisponuje ani zapamatovatelným humorem. Což je při té hromadě replik trochu škoda. Herecky je to skvělé, je jen škoda, že ty charaktery nehrají v nějakém dějově nápaditějším filmu. Dala bych tak 65%. V rámci žánru samozřejmě.

Facts: „American Hustle“; USA, 2013; režie David O. Russell

www.csfd.cz

Cizí oběd 

www.cinemanova.cz

Pestré a zářivé barvy, vůně koření, chytlavé melodie, černě orámované mandlové oči, žlutá a červená … Indie, resp. indický film. Čas od času se ráda na nějaký indický film plný barev, do děje zcela nezapadajících hudebních a tanečních čísel a zejména často ne příliš konzistentního děje podívám. Ale pravdou je, že Bollywood nijak zvlášť nevyhledávám, právě z toho důvodu, že dějově nejsem sto většinu filmů zařadit. I když taneční čísla mě většinou baví, ta pěvecká čísla mě coby hudebního analfabeta moc neoslňují. Moje chyba. Problém asi taky bude v tom, že většina bollywoodských filmů
se váže na kulturní zvyky daného regionu a je více či méně depresivní, zejména je-li o ženách. Film Cizí oběd mě ale v mnohém uchvátil, protože nic z toho není.  Jedním z neobvyklých fenoménů Bombaje (kde jsem nikdy nebyla) je pětitisícová komunita tzv. „dabbawallanů“, kteří už od roku 1890 fungují jako jakási obědová pošta. Vlastně jsou to poslíčci, kteří každé dopoledne doručují kastrůlky s obědem z restaurací a zejména pak z domovů od manželek do kanceláří manželů a večer prázdné vozí zpět. A to na docela velké vzdálenosti. Většina poslíčků je z nižších kast a negramotných, proto používají zcela unikátní systém symbolů a barev, podle kterých poznají, kam termosky s obědem doručit. Na Harvardu prý udělali výzkum a zjistili, že pouze jeden z milionu kastrůlků je doručen nesprávnému adresátovi (to všechno jsem se dočetla na Wikipedii :-)) - http://en.wikipedia.org/wiki/Dabbawala). Jeden takový se zatoulá od osamělé a v manželství strádající Ily k bezdětnému vdovci Saajanovi, úředníkovi z oddělení pohledávek, který má těsně před odchodem do penze a je tak trochu morous. A společně s plackami, chatni a tisíci chutí koření začnou v mističkách putovat i krátké dopisy. Je to lehce melancholický, ale vtipný a elegantní příběh, bez zbytečných slov i expresivních gest, taková trochu jiná romance se zajímavou ústřední dvojicí, kdy hlavní protagonista dokáže zaujmout i prostým otevíráním jednotlivých pater jídelního nosiče. Jen ten konec mohl být konkrétnější. Zdál se mi trošinku uspěchaný, jako kdyby najednou postavy prodělaly nějakou změnu mimo plátno. Také by mě potěšilo víc záběrů na úžasná indická menu a proces vaření. Ona podmanivá vůně orientálního koření, kterou nasával hlavní hrdina, nebyla postupem děje už tak výrazná, ale nakonec jak bylo ve filmu moudře řečeno „i špatný vlak nás může dovézt na správné nádraží“. Za mě 90%.

Facts: „Dabba“; Indie/Francie/Německo/USA, 2013; režie Ritesh Batra