The Best of kulturní deník 2016 (hudba, knihy a kde co)

Už bych chtěla začít psát o všech akcích, které se staly v tomhle roce, a proto pro klid vlastní duše musím nejdříve udělat tečku za tím uplynulým. Tedy hezkou kulturní tečku. Na začátku roku jsem si říkala, že budu víc sportovat a cestovat a meditovat a chodit do veggie restaurací a tak všechno to, co je podle módních časopisů mnohem víc in, než nějaká opera nebo výstavy. Prostě že budu dělat všechno to, co by prý měla dělat každá správná moderní žena žijící naplno, ale asi správná a moderní nejsem a žiju na půl plynu, i když to, že jsem žena, je docela jistý. Vážně bych chtěla, aby mě bavila jóga a běhání, a aby mi chutnaly karbanátky s hlívou nebo kus-kus s chobotnicí, ale jsem nudná, a tak mi víc chutná holandský řízek s bramborovou kaší a rizoto s kuřecím masem, a raději se zavrtám do sedačky v divadle nebo se courám po městě. Ale myslím, že i tak jsem vyzkoušela pár zajímavých věcí, a navštívila pár zajímavých míst a akcí. Takže možná, že zase až tak nudná nebudu 😃. Tak teď k tomu poslednímu restu.

* 

Hudba

Hudba je můj každodenní společník. Hudbu poslouchám vlastně denně. Uklidňuje mě a dělá mi ve chvílích samoty společníka. Taky mi dělá kulisu tam, kde je spousta lidí, se kterými si nechci povídat 😃. Nebo si ji pouštím, abych lépe usínala. Můj hudební vkus je obecně znám jako „všeobjímající“. Poslouchám téměř všechno, jen na to musím mít tu správnou náladu. Před spaním nebo při vaření si poslouchám Vivaldiho Čtvero ročních období nebo Dvořákovi Slovanské tance, abych si pak v autobuse pouštěla korejský Big Bang nebo nějakou rockovou klasiku a lá Joan Jett, a cestou v autě nasadím keltskou hudbu od Asonance a blockusterové soudtracky. Je to totální směska 😄. Bohužel loni jsem moc na živou hudbu nechodila, což bych letos ráda změnila. Ráda bych hlavně tedy na klasickou hudbu, protože na letní fesťáky a zakouřené rockové kluby nejsem ten správný typ. Ale malé kluby jako takové mám moc ráda 😄. 

Nejlepší koncert: Paul McCartney – One on One - Jeden z nejlepších koncertů vůbec. Poslední z Beatles a úplně naživo. Odehrál se v O2 Aréně v Praze a já měla krásný výhled, pohodlí, úžasné jídlo a skvělé víno. A sira Paula McCartneyho jako kulisu. Jak by takový večer neměl být bezva? 

Nejlepší zvuk: Vangelis – 1492: Dobytí ráje – Koncert v Sono Centrum v Brně za doprovodu Hradecké filharmonie a Pražského komorního sboru. Venku sněžilo a vevnitř to bylo trochu jako ve vesmírné lodi, jen tam asi není taková skvělá hudba 😄. 

Nejpohodovější záležitost: Cantate Mourinae 2016 (vlastně stejně jako loni, jen tentokrát s bollywoodem) 

Nejhranější písnička: letos nemám žádné nejhranější album, protože jsem vlastně asi ani žádné album jako komplet nekupovala. Můj iPod trvá na tom, že mnou nejhranější písnička byla Mahi Ve, což mě asi až tak moc nepřekvapuje, protože je to indický song, který jsem si musela naposlouchat, abych na něj vymyslela vystoupení na festival. 

Moje oblíbená určitě byla keltská balada Tesař od Asonance. 

Pak jsem si oblíbila River Lee od Adele.

A taky Bang Bang Bang od Big Bang. Jak říkám, úplná všehochuť.

 

*

Knihy

Jeden z mých plánů na rok 2016 bylo, že musím víc číst, což tedy bylo z mé strany splněno, zejména v druhé půlce roku. Jelikož jsem byla víc nemocná, než se mi líbilo, tak čtení přišlo tak nějak automaticky. Když jsou lidé nemocní, tak přeci čtou, ne? Navíc tedy odebírám časopis Téma, který čtu cestou do práce a z práce, za týden ho většinou přečtu celý, a pak o víkendech čtu Respekt (který už celý nepřečtu), a pak samozřejmě knihy. Přiznávám, že nejraději čtu něco lehčího, protože v práci si těch mordů a psycha užiju až až. A pak manga! Na to nesmím zapomenout 😄.

Takže jsem přečetla znovu celou sérii Čekanky od Lisy Kleypas a ságu Bridgertonů od Julii Quinn (a ano, to je červená knihovna 😄).

A co bych jinak vybrala?
Khaleen Hosseini – Tisíce planoucích srdcí (dostala mě ještě víc, než jeho prvotina Lovci draků, to asi proto, že je to příběh ženy, vlastně dvou výjimečných žen, a takové příběhy jsou mi prostě bližší) 
Radka Třeštíková – Bábovky (vlastně takové trochu drsné mini příběhy žen, které bych mohla ze svého okolí znát nebo jimi dokonce i být) 

Julie Červená – Je mi třicet a jsem singl (vtipné a trefné postřehy, se kterými se určitě může kdejaká „třicítka“ ztotožnit, i když single není) 

Mark Haddon – The Curious Incident of the Dog in the Nighttime (byla jsem na divadelním představení – Podivuhodný případ se psem – a pak jsem dostala originál knihy a je to stejně dobré) 
Evžen Boček – Aristokratka na koni (přečetla jsem předchozí dvě, takže jsem si další díl nechtěla nechat ujít, i když je to vlastně tak trochu stále dokola 😃)

*

Výstavy

S výstavami to mám tak, že většinou prostě jdu tak nějak kolem. Ať je to galerie nebo nákupní centrum, nejsem vybíravá. Nejlepší letošní výstava byl určitě Tiziano Vanitas – básník obrazu a odstínu krásy, a to přesto, že jsem čekala větší sbírku. Už ale jen to, že člověk se (ne doslova samozřejmě) mohl dotknout těch slavných obrazů, které už tu jsou stovky let. A pak byla skvělá i výstava A klobouk zdobí dámu (na hradě Špilberk), protože mě klobouky baví.

*

A za zmínku určitě ještě stojí všechny ty návštěvy nových kavárniček a bister, o nichž plánuji už nevím jak dlouho napsat nějaký příspěvek, a pak třeba moje první návštěva hokejového zápasu HC Sparta Praha v Bílí tygři Liberec. To bylo super. A super pak byla třeba i návštěva brněnských vánočních trhů, prohlídka brněnského podzemí nebo všechna ta malá taneční představení. Doufán, že se poštěstí i tento rok 😄.

*

Čím to, že poslední dobou nemůžu vůbec vstát z postele?

Obávám se, že za to může moje nová a naprosto úžasně pohodlná a teploučká peřina. Ježíšek mi to vstávání tedy moc neulehčil.