Recenze roku 2016

Nevím, jestli je to mým každým rokem se zvyšujícím věkem nebo něčím jiným, ale zdá se mi, že ten čas opravdu skáče kupředu mílovými kroky. Třeba si v lednu uděláte seznam plánů na celý rok a než se nadějete, máte zhodnotit, jak se Vám to zdařilo. Někam se přitom vytratilo jaro a podzim, a Vy si pamatujete jen příšerné léto a uplakanou zimu. Takže máte pocit, že jste na to neměli dostatek času, jelikož se celý rok zkrátil asi tak na polovinu, a Vy jste navíc polovinu té doby prospali.

Nic z toho ale nemění skutečnost, že další rok je za námi. Blog se postupem času stal takovým mým osobním veřejným zápisníkem, kde se na začátku roku vždycky svěřím s plány na celý následující rok. Kdybych měla ten rok 2016 nějak shrnout, řekla bych, že byl „líný, pohodový a plný zdravotních krizí“. Zní to trochu jako protimluv, ale pravdou je, že jsem letos byla kvůli zdraví omezována až příliš. A vůbec jsem v tom nebyla sama. Jedna z mých nejbližších kamarádek, dva z mých malých synovců, táta, a pár dalších mně blízkých lidí tenhle rok určitě nemohou vnímat jako zdraví vstřícný. Byl snad minulý rok nějak prokletý? Bylo to opravdu frustrující. Což se možná trochu podepsalo i na mém pocitu z celého uplynulého roku. Je ale také pravdou, že ty dva předchozí roky byly takové trochu odtržené od reality. Po velkých bolestivých a vleklých peripetiích jsem sklouzla do jakéhosi limbu, kdy se mi naopak všechno zdálo bezvadné a milé a super, a tyhle dva pocity se neustále střídaly. Ale loňský rok byl návratem do přeci jen trochu každodenního rytmu. I když by se to mohlo zdát jako zhoršení, je to vlastně spíš úleva. Ale jen pro mne. Protože mi už bylo mnohem hůř. A také proto, že když je Vám neustále hej, tak to vlastně není vůbec přirozené. Ale pro ostatní to neplatí, ty by nemělo potkat nic nepříjemného.

 *

Takže co jsem si na začátku loňského ledna naplánovala a jak to dopadlo? (zde) 

1. Dál poznávat nové zajímavé lidi a udržovat staré kontakty, které za to stojí – potkala jsem nové lidi, ale většinu jsem vymazala. Ale určitě jsem se více sblížila s některými, které už znám dlouho 😉 

2. Začít aktivně shánět vlastní bydlení – přestěhovala jsem se!!! Mám krásný velký byt. Není sice tak úplně můj, ale nekazím si tím radost. 

3. Být méně uzavřená a nedůvěřivá, když přijde na druhé pohlaví – vím, co jsem tím myslela, ale došlo mi, že je to pitomost. Člověk staví na zkušenosti a ta moje je dost výhrůžná, takže nehodlám dělat kompromisy tam, kde bych měla dát přednost sobě. 

4. Oprášit svou znalost cizích jazyků, případně se začít učit nějaký nový – chodím jen na filmy s titulky… to asi nestačí, co? Ale tu učebnici japonštiny mám stále. 

5. Začít už sakra psát to rigo – jsem zvědavá, jak dlouho to tu ještě budu muset psát. 

6. Nedělat spontánní nákupní nájezdy, být rozhodnější a líp hospodařit s penězi – loni jsem si řekla, že pokud si nebudu jistá, nebudu to zkoušet a řeknu si „ne, nekoupím“. A myslím, že mi to docela jde. Měla jsem trochu neplánované výdaje s bytem, ale jinak jsem až na nějaké ty drobnosti … no dobře, přiznávám. Mohlo to být lepší. Stejně nejvíc utrácím za kulturu, a to přeci už tak blbě nezní 😎. 

7. Nezapomínat lístky na různé akce v práci! – tohle se tak nějak vyřešilo samo. Zřídili nám detašované pracoviště, kde nás nikdo nekontroluje. Takže teď pro změnu zapomínám klíče. 

8. Dojít si na vyšetření – nějak jsem přestala sledovat svoje zdraví a to se mi úplně nevyplatilo. Ale tohle je přesně ta část, o které se mi psát nic nechce, protože je to právě ta část, která mě vrací zpátky do reality. Rychle pryč … 

9. Na úkor kultury více sportu – to takhle jdete na thajskou masáž a odejdete s poškozenými loketními klouby, čímž získáte další výmluvu, proč místo na pilates zavítat do divadelního klubu. Takže asi tak. 

10. Číst, číst, číst – letos jsem strašně chytrá. Mám předplatné časopisu Téma, který čtu cestou do práce a z práce, o víkendu pak čtu Respekt, a často s sebou tahám svůj „Chopperbook“. A hlavně mám několik skvělých televizních vzdělávacích kanálů jako FineLiving, TLC, CBS Reality, Spektrum Home … rozumíme si. 

11. Objevovat nové kavárny a nové dobroty – bydlím asi v tom nepříhodnějším městě, protože Brno je plné kaváren a bister, takže je stále co objevovat. Oblíbila jsem si klasické vietnamské restaurace (nedám dopustit na bun bo nam bo na Olomoucké tržnici), kterých se všude vyrojilo plno, slaný karamel, který cukrárny a kavárny přestaly přehlížet (košíček v Tutti Frutti), bubble tea i se všemi těmi životu nebezpečnými éčky, klasické vafle (nejlepší mají v Kafecu) a domácí burgery z okénka na Pionýrské. Tohle mě nikdy neomrzí.

12. Nebát se vyzkoušet neznámé, stejně jako nové u starých věcí – něco úplně nového nebo změny. Pekla jsem nové dorty včetně „plyšového“ medvídka, vyráběla nové origami, vyzkoušela nové masáže, poprvé navštívila aqua park, tančila bollywood na letním festivalu, začala se učit orientální flamenco, naučila se dělat domácí pesto, dívala se na koncert z VIP lóže, poprvé zažila hokejový zápas, zajišťovala vlastními silami sladký bufet na velkou akci a nechala se tetovat. Mimo jiného. 

13. Víc cestovat a navštívit alespoň jednu zemi, kde jsem ještě nebyla (nebo je to už dlouho) – chtěla bych moc vidět nová místa, ale loňský rok jsem necestovala. Tedy jen tam, kde už jsem byla. Měla jsem jet na krásný dlouhý a exotický výlet, ale zdraví chtělo zůstat doma 😒. 

14. Zbavit se zbytečností – vzala jsem to tak doslova, že jsem si vymazala i veškerou paměť počítače 😓. Pomohl mi s tím tedy počítačový virus, ale ostatní zbavování se zbytečností bylo hlavně díky stěhování. Ale člověk by nevěřil, kolik věcí člověk za necelý rok nastřádá … 

15. Být zúčastněnější dcerou, sestrou i švagrovou a veselejší tetou – jelikož jsem relativně šťastný jedinec, chtěla bych, aby se tak cítila i moje rodina. Jako dcera se asi lepším, jako teta možná nejsem veselejší, ale každý musí ocenit, že nezvedám hlas, jako sestra a švagrová za moc nestojím, ale mám to těžké. Sbližovat se s někým, koho vidíte dvakrát ročně, je trochu náročnější. Ale letos to bylo poprvé a asi i naposledy, co jsme od doby, kdy se moji bratři oženili a narodily se všechny ty dětičky, strávili společnou rodinnou dovolenou. V teple, u moře a nikdo nechyběl. Náročné, ale zábavné. 

Nemám totiž vůbec v plánu si v životě vytvářet nějaký zbytečný stres, naplnit neuskutečněné ambice někoho jiného, být pro někoho hromosvod špatné nálady, snažit se vyhovět estetickému profilu krásy, žít podle představ někoho jiného nebo se bavit a vyjadřovat podle nějakých předepsaných šablon. Nejsem žádný rebel, ale prostě mám své vlastní tempo, své vlastní sny a představy a svůj vlastní rozum. Snad mě v tom následujícím roce nebude moc často zrazovat 😉.

*