Co už určitě nestihnete

Je to možná trochu nefér o nich psát až teď, ale všechny následující výstavy už skončily 😦. Tedy na svou obranu mohu zodpovědně říci, že na tři z nich jsem šla v poslední možný den. To se mi stává dosti pravidelně, jelikož vždycky, když zaznamenám nějakou výstavu, tak si  říkám, že mám ještě dost času, že končí až za pár měsíců, vypustím to celé z hlavy a pak si to většinou připomenu nějakou náhodou den dva předtím, než výstava, co trvala půl roku, končí 😊. Tak jako tak by bylo pro ty, které by tenhle post inspiroval k rozšíření si kulturního rozhledu, pozdě. Ale byly to zajímavé výstavy 👍. 

Sakura - japonská kaligrafie 

Kaligrafie je umění písma. Je to v podstatě krasopis, kdy se na podklad spontánním, nicméně předem promyšleným pohybem, psacím náčiním s širší špičkou malují slova. Taková slova jsou někdy skoro nečitelná, ale jde spíše o formu, než o samotný text jako takový. Asi nejznámější je japonská škola kaligrafie – šódó 書道,případně čínská – šufa 书法, jelikož obě používají čínské znaky, tzv. kandži (kanji), které se píší krátkými tahy štětcem. V Japonsku je to vcelku rozšířený koníček, a myslím, že je to i povinné v rámci školní výuky. Pokud je ale kaligrafie na vysoké úrovni, jsou její autoři velmi uznávanými mistry oboru. Jako laik to samozřejmě nepoznám, ale v zámecké kavárně prý byly vystaveny opravdu unikátní svitky. Japonci si totiž většinou kaligrafii vystavují podobně jako my obrazy, jenže píší ve sloupcích a nikoli na řádcích, proto se píše nejčastěji na svitky, které se pak zavěšují do výklenků jako výzdoba. Taky mám takový jeden doma.
Facts: „Sakura“; Zámecká kavárna – Zámek Nové Hrady (výstava), 2018 

Cosmos Discovery 

Jedna z největších výstav, které jsem kdy navštívila, byla rozhodně ta, kam jsem vzala dětičky, když u mě byli na prázdninách. Jednalo se o výstavu NASA, která se věnovala dobývání vesmíru a všemu kolem toho. Kdysi jsem nějaký čas žila na Floridě a shodou okolností právě na Cape Canaveral, kde NASA oficiálně sídlí. Byla jsem například na startu rakety, což bylo večer, a bylo to naprosto fascinující. Měli jsme místa na tribuně, která byla nejblíže, kam veřejnost mohla. Nejdřív se nic nedělo, ale pak se zažehly motory a na pár chvil bylo díky všemu tomu ohni světlo jak ve dne. Pak raketa pomalu vystoupala a postupně prozářila jednotlivé vrstvy atmosféry. Bylo to super. A taky jsem byla i na přistání raketoplánu. Toho, který později nepřežil. Zpět k výstavě. Byla veliká, obsáhlá a podle mě i velmi zajímavá. Pro děti byla připravena hra, při níž hledaly odpovědi na otázky a sbíraly razítka. Zjistila jsem, že děti tyhle věci nechávají docela klidnými. Se všemi těmi filmy z vesmíru a Hvězdnými válkami, kde se lítá ve vesmíru jako kdyby jeden cestoval se Student Agency, jim realita přijde asi trochu nudná. Ještě jim moc nedochází, že to, že někdo podstoupí to riziko, aby vystoupal na oběžnou dráhu a dokonce se prošel po Měsíci, je prostě na hranici lidských možností. Ale razítka děti posbíraly všechny 👌.  
Facts: „Cosmos Discovery“; Výstaviště Brno – Pavilon C (výstava), 2018 

Jan Šibík – Deset let

Jan Šibík je asi náš nejznámější fotograf věnující se reportážní fotografii. To je taková ta fotografie, kterou si do bytu asi moc nedáte, jelikož s největší pravděpodobností zachycuje nějaký dost ošklivý dramatický okamžik. Vídáte je ale v televizi a v tisku, a v případě Jana Šibíka jsou s největší pravděpodobností z míst, kde se aktuálně odehrávají dramatické okamžiky měnící náš současný svět. Výstava zachycovala posledních deset let jeho práce, kterou si v reálu umím jen hodně těžko představit. Fotografovat technicky umí hodně lidí, ale být schopný sledovat všechno to utrpení a nezbláznit se z toho, to je něco úplně jiného. Být fyzicky přítomen na místech přírodních katastrof, válek a všech možných neštěstí. Vystaveny byly fotografie, které zachycovaly následky tajfunu na Filipínách a zemětřesení na Haiti, balkánskou cestu uprchlíků mířících do Evropy, krvavé arabské jaro při demonstracích v Egyptě a Libyi, stejně jako putinovské Rusko, zejména konflikt na Krymu, a také uzavřený svět KLDR. Hodně fotografií bylo z oblastí konfliktů poslední doby, které souvisejí jak s uprchlickou krizí, tak militantním islamismem. Velkoformátové fotografie ve vysokém rozlišení byly technicky vzato krásné, ale neukazovaly krásný svět, byly dokladem reálného světa, v němž žijeme.

Facts: „Jan Šibík – Deset let“; Galerie architektury Brno (výstava), 2018 

Fotografie National Geographic 

Brněnská ZOO uspořádala výstavu 100 fotografií časopisu National Geographic, který je proslulý úchvatnými fotografie přírody. Na rozdíl od výstavy Jana Šibíka, tohle byly až na úplné výjimky fotky, které by si člověk do nějakého toho moderně pojatého bytu rozhodně dal. Nejednalo se o nákladnou výstavu v tom smyslu, že nebyly vystaveny v super rozlišení, ale jednalo se o kartón, takže některé růžky už byly pěkně odrbané (byla jsem na ní samozřejmě až poslední den, že), a nebyly zavěšeny na zdi nebo nějak speciálně osvětleny. Část byla položena, takže se na ně člověk mohl dívat shora. To bylo zajímavé, protože některé byly foceny z tzv. ptačí perspektivy. Dočetla jsem se, že se tomu říká „letecká fotografie“. Takové mi přišly nejzajímavější, ale bohužel žádné nebyly na prodej.

Facts: „Fotografie National Geographic“; Galerie Radnická - Brno (výstava), 2018

zdroj: zde, zde, zde