Leden,
za kamna si vlezem. Tak nějak se to říká, ne? Asi ne. Mám na tohle špatnou
paměť. Tak jako tak za kamna teď v lednu nelezu, jelikož mám v bytě jen
radiátor. Ale vlezla jsem zatím několikrát do kina. Měla jsem v plánu ještě
tři skvělé filmy, ale bohužel z nich sešlo, jelikož mám zánět v obou očích
a měla bych koukat jen vzhůru do stropu. Moc toho na tom stropě ale k vidění
není. Taky začala nová divadelní sezóna a musím říct, že začala opravdu dobře.
Hledání Vivian
Maier
„Vivian
byla moje chůva.“ „Nikdy by nechtěla být slavná.“ Dokument, který odhaluje
osobnost jedné poněkud podivínské ženy, která celý život pracovala jako chůva a
pečovatelka, a která měla shodou okolností úžasný cit pro fotografii. Za celý
svůj život žádnou ze svých fotografií nezveřejnila a nebýt toho, že autor
dokumentu po její smrti v aukci koupil velkou krabici plnou nevyvolaných
filmů, nejspíš by se o ní nikdo nikdy nedozvěděl. Tedy hlavně o jejím talentu.
Můj jediný problém se záměrem autora je ten, že hodnotí uměleckou osobnost
Vivian Maier poněkud bulvárním způsobem. Respektive nechává o ní vyprávět lidi,
kteří ji jako fotografku neznali, vlastně ji vůbec neznali, jelikož se zdá, že
o něco takového vůbec nestála. Proč tedy zveřejňovat detaily jejího života,
když to bylo to poslední, o co by stála? Podle mě se autor měl mnohem více
zaměřit na její dílo, pokud tedy tvrdí, že jeho záměrem bylo získat pro ni umělecké
uznání. Zajímavé téma, ale provedení mě tak nenadchlo, takže asi tak 75%?
Facts:
„Finding Vivian Maier“; USA, 2013; režie John Maloof, Charlie Siskel
V nitru Llewyna
Davise
„Venku
mrzne a já nemám ani kabát.“ Bratry Coenovi mám vcelku ráda. Nejsem největší
fanda, ale jejich filmy jsou vždycky jiné a zábavné. Jsou plné svérázných
postaviček a absurdity jejich bytí. Takový je i hlavní hrdina, folkový zpěvák
bez angažmá, bez peněz a trvalé adresy, sic s hudebním talentem, ale s nedostatkem
sociálního cítění, bez schopnosti navazovat normální lidské vztahy a bez upřímné
snahy vymanit se z marastu života, který vede. Upřímně řečeno, takhle
nesympatického hlavního hrdinu jsem už dlouho neviděla. Dobře o něm vypovídá
scéna, při níž se klepajíc bez kabátu kosu prodírá sněhem, široko daleko
jediným, místo toho, aby udělal pár kroků vlevo nebo vpravo a šel po pevné
zemi. Nechce nebo to prostě jen nevidí. Tak jako tak o ničem jiném film vlastně
ani není. Jen o pár dnech jednoho chlápka, co se mu vlastní vinou nic nedaří,
ale přesto si to šine dál s tím, že zítra to snad už vyjde. Za pozornost rozhodně
stojí vizuální stránka filmu a pak naprosto odpudivě vypadající, ale skvělý
John Goodman v roli spolucestujícího na cestě do Chicaga. Za mě 70%.
Facts:
„Inside Llewyn Davis“; USA/Velká Británie/Francie, 2013; režie Ethan Coen, Joel
Coen
Jak chutná moc
„Když
umíral, už žádné blízké neměl. Všechny je od sebe odehnal, ještě když žil.“ Jak
k tomu dojde, že se z člověka věřícího svým ideálům stane monstrum
posedlé mocí? Divadelní hra podle románu Ladislava Mňačka z roku 1967 je až děsivě
aktuální. Přestože se odehrádá v padesátých a šedesátých letech 20. století,
jejím tématem je moc, touha po ní a její schopnost měnit lidské povahy i
hodnoty, tedy něco vlastní lidem kdekoliv a v jakékoliv době. Na státním pohřbu obávaného muže se potkají lidé, kteří jej znali, ať
už jako toho mladého ideály zaslepeného jedince nebo jako mocí posedlého
státníka, a skládají dohromady mozaiku, která by na tuhle otázku snad mohla odpovědět.
Podle mě výborně zvládnutá věc, což je dáno především silným tématem. A také
hereckým obsazením. Především role hlavního funebráka (Václav Vašák) a
tajemníka (Michal Bumbálek) byly skvěle obsazené. Na straně druhé mi vůbec
neseděl Josef Polášek v roli fotografa. Jestli bych to doporučila? Na 100%
ano.
Facts:
„Jak chutná moc“; Divadlo Reduta, 2014; autor: Ladislav Mňačko, Tomáš Vůjtek,
režie: Ondřej Elbel
Hacker
 |
|
„Ve chvíli, kdy
se připojíte, ztrácíte kontrolu. Můžu zaútočit na kohokoliv, na cokoliv a
kdekoliv.“ Prý je to velikánský propadák a já se zase až tak moc nedivím. Ale i přesto jsem se dobře bavila. Michael Mann totiž umí natočit skvělé filmy (Collateral třeba) a vytvářet atmosféru prostřednictvím
světla, stínu a správného načasování umí jako málokdo. Města jsou v jeho filmech
dýchající postavy. S dějem a zápletkami už je to horší, což je slabina i tady.
Děj příběhu je prostě tak trochu bondovka (takříkajíc over the top, kdy hlavní
padouch rozjíždí překombinovaný plán a hlavní hrdina disponuje všemi
schopnostmi nutnými k přežití), akorát Bond sám sebe nebere moc vážně. Hacker
bohužel ano. Nicméně když přistoupíte na to, že hlavní hrdina, onen geniální
hacker hledající jiného hackera/padoucha, vypadá jako severský bůh, akorát
místo kladiva má v arzenálu klávesnici a šroubovák, pak už ten zbytek
vezmete taky. Já bych pravděpodobně dokázala koukat na Chrise Hemswortha, i
kdyby si dvě hodiny četl časopis, takže mně tohle opravdu nevadí, ale chápu,
když to pro ostatní nebude dostačující ♥. Osobně bych vynechala tu Čínu. Za mě
70%.
Facts: „Blackhat“;
USA, 2015; režie Michael Mann
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥