Obří roboti, obří opičky, obří prostě všechno, vole

Přiznám se, že mě už několikrát napadlo, že budu psát o filmech, které mě opravdu bavily a které mě něčím zaujaly, namísto filmů, které jsem prostě viděla v kině. Protože pak to vypadá, že co se týče filmů, dívám se jen na samé kraviny a blockbustery, s výjimkou několika pár filmů/dokumentů z festivalů (letos jsem například z časových důvodů zcela vynechala festival Jeden svět s tím, že se během roku na ty zajímavé dokumenty podívám, což se nejspíš ale nestane) a filmového klubu. Přitom doma, když mám čas, koukám na některé fajn filmy (Lady Bird, Logan Lucky, Okja, …). Jenže na takové nepotřebuji velké plátno. Jak poznamenal jakýsi mladík v trolejbusu při mé cestě do práce, v kině je „obří prostě všechno, vole“. No a já mám to velké plátno prostě taky ráda. 

Pacific Rim: Povstání 

„Pomůžete mi zachránit Zemi?“ „Jdeme na to!“ 

A konec. Tyto dvě věty zcela stačí, aby potencionální divák pochopil, o čem tenhle film je. Jedná se o sequel k „Pacific Rim: Útok na Zemi“ nebo tak nějak, což je film, který jsem viděla před mnoha lety a nikdy mi nepřišlo jako geniální vytvářet jakákoli pokračování. Ale technologie CGI pokročila a čínský filmový trh je lákadlo pro producenty, tudíž pokračování filmu o vesmírných monstrech a obřích robotech vzniklo. V prvním díle šlo o to, že se na Zemi vytvořily trhliny, jimiž se z vesmíru na Zemi dostala obří monstra, která byla vypuštěna mimozemskou rasou s touhou ovládnout planetu, a lidé jako protiváhu vytvořili obří roboty, kteří museli být ovládáni dvěma osobami s úzkou vazbou, protože … bla, bla, bla, něco s mozkem. No nic. Tenkrát vyhráli, samozřejmě, ale zdá se, že to bylo jen přechodné a monstra se vrátí. Z původní sestavy se vrací jen ženská hrdinka, nicméně jen na krátko, protože nic Vás nemotivuje víc, než smrt někoho blízkého, že. A protože žijeme ve světě politické korektnosti, jsou hlavní postavy jak z reklamy na Benneton, až na dvě jsou to vlastně jen děti a smrt se tu neukazuje a umírá se bez krve. Proč ne. S realitou to má málo společného a je to vlastně docela sranda. Celkově to bylo trochu jako Transfromers meets Godzilla a Gundam, ale já osobně nejsem fanda mecha anime, takže nejsem úplně ta správná cílová skupina 😒. Jenže na co asi tak chcete vzít dvanáctiletého kluka? 65%.

Facts: „Pacific Rim: Uprising“; USA, 2018; režie Steven S. DeKnight 

Ready Player One: Hra začíná 

„V roce 2045 neexistuje žádné místo kam jít. Žádné. Kromě Oasis. Je to jediné místo, kde cítím, že něco znamenám. Svět neomezené reality a své vlastní fantazie.“ 

Filmy Stevena Spielberga jsou buď tématem vážné jako Schindlerův seznam či Purpurová barva, nebo jsou totálně klukovské a plné dobrodrůža jako Jurský Park nebo Indiana Jones. Tenhle film spadá do té druhé kategorie a je určen hlavně všem, kdo milují videohry, filmy a hudbu 80.let nebo jsou tak trochu geekové. Je to také svým způsobem zvláštní film v tom, že přes všechnu tu virtuální realitu, kdy se snad dvě třetiny filmu odehrávají v prostoru jedniček a nul, má zvláštní retro atmosféru, neboť se v něm objevuje spousta detailů, které často vyvolají vlnu nostalgie. Je v něm nespočet tzv. easter eggs, tedy skrytých vtipů, bonusů a narážek. Jelikož videohry nehraji a nikdy jsem ani nepřičichla ke klasickým počítačovým hrám, určitě mi spousta narážek utekla, ale i tak mi kupříkladu jednotlivé světy v Oasis nebo atmosféra jednotlivých úkolů nepřišly úplně neznámé. Na stranu druhou jsem se pobavila u všech možných narážek  z různých filmů, a hlavně pak anime. Celá parta mi přišla vcelku sympatická (a jako to bylo vážně štěstí, že všichni v reálném světě bydleli takový kousíček od sebe 😏), i když musím říct, že mě ta živá lidská část filmu bavila o něco méně než ta virtuální. Když už jsem se totiž naladila na to, že se vlastně budu dívat na počítačové digitální dobrodrůžo, nechtělo se mi řešit politická a sociální témata reálného světa. Ale na pokračování klidně půjdu. 85%.

Facts: „Ready Player One“; USA, 2018; režie Steven Spilberg  

Rampage Ničitelé 

„Vytvořili jsme další kapitolu v přirozeném výběru. Projet Rampage funguje.“ ….. „Pojďme zachránit svět.“ (jak jinak) 

To bylo tak. Někdo kdysi viděl film „10 000 BC.“, což je naprostý masterpiece velkorozpočtového béčka, pak King Konga, ale líbila se mu jen ta část odehrávající se v New Yorku, a pak Dwayne Johnsona v čemkoli, kde ze sebe chrlil hlášky a ukazoval svaly, a to dalo vzniknout filmu Rampage Ničitelé. Český název je podivný, zcela by dostačovalo zvolit jedno nebo druhé, obojí je vcelku výstižné. Je to komedie, což je dobře, protože kdyby to bylo cokoli jiného, byla by to už totální katastrofa. Něco jako „Geostorm“. Tady je všechno víc a přes čáru, a díky tomu to funguje, i když je celý ten děj až roztomile naivní. Dwayne Johnson hraje ošetřovatele primátů a vychovává George, gorilího albína. Díky jakémusi experimentu se slučováním různorodých DNA, který mají v majetku jak jinak než zloduši na vesmírné stanici, dojde k tomu, že se poté, co se tři vzorky dostanou kamsi na Zemi a (doslova) k nim přičichnou tři zvířátka, stanou se z toho ustrašeného vlka, malého aligátorka a George geneticky modifikované obří potvory, jejichž jediným hobby je trhání všeho živého kolem a vandalismus té nejvyšší úrovně. Takže Dwayne Johnson se pokouší zachránit George, tedy zvrátit jeho proměnu, a George zatím spolu s vlkem, co létá, a aligátorem, co šplhá po mrakodrapech (beze srandy), boří jakési město … myslím, že to bylo Chicago, ale spíš asi ne. Vlastně to není podstatné, podstatné je, že to je úplná blbina, u níž se určitě divák odreaguje, a nějak nechápu, proč jsme na to šli 😕. Také mi přišlo, že se nějak pozapomnělo na ten lidský faktor. Ano, ta opička je v normálu roztomilá, ale i tak svým "rampagingem" určitě zabila tisíce lidí, což se zdá nikoho netrápí. Jo, a je to podle videohry. Jak jinak 😒. 65%.

Facts: „Rampage“; USA, 2018; režie Brad Peyton 

 zdroj: ZDE