The Best of … kulturní deník 2017 (část II.)

Koncerty 

Letos budu víc chodit za hudbou, což jsem minulý rok nedělala skoro vůbec. Až na pár výjimek jsem si vystačila se svým iPodem. Protože jsem ale začala chodit pravidelně cvičit do fitka, tak mám bohužel docela přehled o tom, co zrovna letí za hudbu. Pokud tedy takovou hudbu hrají na stanici Óčko (asi jedno jakém), protože to je televizní stanice, která tam má výsadní postavení. Taky díky tomu vím i spousty drbů z hudebního showbusinessu. Třeba že Justin Bieber to dal dohromady se Selenou Gomez (zase). Nebo že existuje kapela Slza. To jsem třeba vůbec netušila. A hned jsem byla chytřejší. Co kdyby to bylo v nějakém testu. Jeden nikdy neví. Byla jsem jen na 7 koncertech + tedy na Lord of the Dance, což je v podstatě taky trochu koncert. 

Nejlepší koncert: *61 FJD *5 A Čarodějná láska (Filharmonie Brno) 

Nejpohodovější záležitost: Rocky Leon (na Špilberku) 

Zvuková klasika: Pink Floyd Night (v Sono Centru to vždycky zní dobře) 

Staré známé: Asonance (adventní koncert)

*  

Music 

Minulý rok byl pro mě ve znamení Imagine Dragons, BTS a Eda Sheerana, což byly tři alba z pěti, které jsem si koupila celá. A taky Kendricka Lamara a nahrávky symfonického orchestru. Já totiž většinou kupuji jen přímo písničky, co se mě něčím zaujmou. 

Evolve od Imagine Dragons prý podle kritiků není nic moc, ale mě přijde super, a moje nejoblíbenější písnička z alba je Roots.

 BTS jsou taková moje malá úchylka. Protože K-pop. Teď jsou z těch kluků hvězdy hvězd, což potvrzuje můj vytříbený hudební vkus, nebo chcete-li čuch, jelikož mne zaujali už při vydání první desky, což se mi tedy v tomhle žánru vážně nestává. No dobře, mně se líbily jejich choreografie přeci jen víc, než ta hudba, protože se na to dobře trénuje. Ale i tak. Koupila jsem si Love Yourself: Her, což tedy asi fakt není jejich nejlepší album (podle mě je tedy hodně nepovedený ten samotný název), ale jelikož pro mě jsou K-popová alba většinou naprosto nezajímavá (maximálně sáhnu po jedné písničce), byla to na mne docela odvážná volba. A song? Mic Drop … protože má cool choreografii. A taky má docela vtipný remix. A taky je i verze v japonštině. Je to srandovní.  

 

 Ed Sheeran byl všude, zejména pak loni, když vydal album Divide. Shape of You nebo Perfect zněly odevšud. A i já jsem podlehla, i když moje nejhranější písnička je Galway Girl.

A Kendric Lamar a jeho Humble má nejlepší taneční verzi vůbec (Kinjaz).

 A pak mi na iPodu stále dokola zní Rag'n'Bone Man a jeho Human a Skin. To dělá ten hlas.

A podle iPodu mi nejčastěji do sluchátek znělo Kichai - Tails, soundtrack k Akatsuki no Yona, Vivaldiho Čtvero ročních období, BTS a I See Fire z Hobita. Nějak mezi nimi nemůžu najít souvislost 😉.

*  

Knihy

Četla jsem, četla jsem. Skoro samé oddechovky – romantika a detektivky. Je to nejspíš důsledkem mé profese. Asi mám těch vražd málo 😒. Ještěže existují nemoci ... aspoň mám čas na čtení. 

Jiří Hájíček – Rybí krev (fiktivní příběh obcí, které zanikly, aby mohl vzniknout Temelín, a současně příběh jednoho života)

Michael Třeštík – Jen aby, řekla moje žena (krátká pousmání a postřehy prostřednictvím omezeného počtu znaků na Facebooku)

Jussi Adler-Olsen – Marco (severská detektivka z případů oddělení Q)

David Foenkinos – Něžnost (neromantická romantika neboli realita vztahu)

Julia Quinn – Because of Miss Bridgerton (nefalšovaná romantika v kostýmech) 

Horimiya – jedna z nejmilejších manga, tak trochu o lidech, tak trochu o ničem ... a taková nostalgie mládí 

* 

 A co si ještě zaslouží zmínku. Tak určitě výstava Kmeny 90, návštěva Technologického muzea a pak taky výstava Magický Himaláj. Rozhodně i jazzové večery ve Staré pekárně na Lidické, lektorské úvody Národního divadla, festival Smetanova Litomyšl a pohoda v Mariánských lázních se vším všudy.

*