Jaký je můj plán na rok 2018?

Jaký je můj plán na rok 2018? 

(být stejně úžasná jako každičký předešlý rok … vlastně ne, být ještě úžasnější … což je impossible☻) 

 

Když jsem si po roce přečetla svůj plán na uplynulý rok, došlo mi, že jsem to sepisovala v takové dosti obecné rovině. Žádné konkrétní cíle jsem si nestanovovala, což se s ohledem na můj tehdejší stav zdálo jako nejmoudřejší řešení. Stojím si za tím, že v rámci zachování si zdravé mysli a sebevědomí je nutné si klást jen takové cíle, které jste schopni alespoň částečně splnit, nicméně by Vás Vaše snažení nemělo posouvat vzad, tedy nějaké menší překážky a nepohodlí byste do svých plánů asi zařadit měli 👍. Tak jako tak to slovo „cíl“ nemám ráda, protože pro mě je to opravdu jen jakýsi ne nijak zvlášť zavazující plán, který mi ale pomáhá v tom, abych si stanovila priority, utřídila si svoje touhy, plnila si sny a zdokonalovala svoje už téměř (ale už vážně zbývá jen malinko) téměř dokonalé JÁ 😉. Nebojte, to poslední škrtám. O sebereflexi jsem ještě nepřišla. Pravdou je, že tenhle seznam mi hlavně pomáhá si připomínat, že jsou věci, které chci změnit, případně se jich úplně zbavit. A v tom se to celé malinko liší od všech novoročních předsevzetích, i když moje kamarádka říká, že jsem si to tak pojmenovala jen proto, abych neměla hned v únoru pocit, že jsem totální lůzr. Možná na tom něco bude … 

1. Budu společenská a pokusím se dohledat staré kontakty, které jsem za posledních deset let poztrácela – okruh mých přátel je poměrně stabilní a okruh lidí, co znám, vždycky ráda rozšířím, ale zjistila jsem, že mi schází někteří lidé z minulosti, které se mi ze života vytratili. Zejména poté, co jsem dokončila vysokou a poté, co jsem se o pár let později rozvedla. Je mi jasné, že si beze mne žijí zcela spokojeně, ale i tak bych se jim chtěla do života vrátit alespoň na chvíli. I kdyby jen proto, abych věděla, že mě jejich nepřítomnost nemusí mrzet 😜. (Ještě někoho překvapuje můj cynismus?) 

2. Přetvořím si svůj byt k obrazu svému a začnu tím, že vyměním všechny dveře – mít vlastní byt je super, ale když ho koupíte po někom, kdo se s Vámi esteticky nesynchronizuje, pak musíte udělat pár změn. Na stranu druhou nejsem milionář, abych předělala byt od podlahy po strop, takže se pokusím krůček po krůčku o „estetickou rekonstrukci“.

3. Začnu chodit na schůzky s úsměvem a nebudu je považovat za ztrátu času – zní to divně, ale přesně tohle dělám, a to prý dokonce lidem, které vidím ráda. Během uplynulého roku jsem si vyslechla několikrát, že prý dávám okatě najevo, že se nechci vázat, což podle mě není pravda, ale i tak nechci, aby si to má drahá polovička myslela.

4. Budu častěji volat domů a svým sourozencům a jejich manželkám, dětem … - tohle mi sice nikdo nevyčítá, ale osobně cítím, že nejsme v kontaktu tak často, jak bych si přála. Zejména proto, že každý bydlíme jinde, že od doby, kdy mám vlastní byt, jezdím za rodinou mnohem sporadičtěji, a taky nemám ten smartphone, co umí i nakupovat, takže samozřejmě nejsem ani v chatovací skupině mojí švagrové jménem „holčičí odpoledne“ nebo tak něco … a tudíž jsem úplně mimo stan všeho důležitého 😁

5.  Zapojím se do moderních technologií – čímž mám na mysli, že se i nadále budu vyhýbat většině sociálních sítí, zejména facebooku, ale bez tohoto kroku se jen stěží mohu zapojovat do „holčičího odpoledne“ nebo bez mapy hledat cestu do Horní Dolní. Případně uprostřed neznámého místa hledat nejbližší spoj do civilizace. Takže si asi opravdu pořídím telefon chytřejší, než jsem já. 

6. Smířím se svými šedivými vlasy a přestanu je pronásledovat – mám sice vlasy až na zadek v barvě podzimního listí, ale nelze si nevšimnout, že kořínky začínají házet velmi jasně světlé odlesky. Pro někoho, kdo má za to, že vlasy jsou korunou krásy, je dost těžké si přiznat, že pokud se nechci barvit každých 14 dní, budu se muset smířit s tím, že ty šedivé vlasy jednou převládnou. Pro jistotu si připomínám, že šedivé postarší dámy bývají docela šmrncovní.

7. Přestanu vyhazovat jídlo, zejména pak banány – proč zrovna banány? To je tak. Na někoho, kdo opravdu z duše nesnáší, když se plýtvá jídlem, zejména jen proto, že už nevypadá cool, ho totiž do koše u mě putuje na můj vkus až moc. Připadám si pak jako pokrytec. A banány jsou to často, protože já mám ráda jen ty, které jsou ještě skoro zelené, a tudíž tvrdé, a pokud jsou pak krásně žluté a měkké, tak už mi nechutnají. Takže je pak nesním, ale je mi blbé je vyhodit, takže mi nakonec zčernají a já je vyhodím až v tomhle stádiu (přitom se ale dají ještě krásně jíst), a pak z toho mám morální kocovinu. A mandarinky se zrníčky. Ne, tohle musí skončit.

8. Založím si instagram … nebo raději twitter – prostě jen tak. Protože musím jít s dobou a tyhle platformy mi prý poskytnout přeci jen více soukromí. 

9. Udělám si kurz sebeobrany nebo čehokoli podobného – nedávno se mě někdo zeptal, jestli jsem se někdy vážně s někým poprala, a já řekla, že samozřejmě … že ne. Nemám ráda fyzické násilí ani ve virtuální podobě, třeba ve filmu, natož tedy nějaké reálné. Nicméně kurz sebeobrany nebo základy nějakého bojového umění mne lákají už dlouho. Moje neteř a můj synovec dělají karate a mně to přijde bezva. 

10. Chci vidět alespoň 30 divadel, 30 filmů v kině, přečíst alespoň 12 knih, z toho aspoň čtvrtinu v nějakém cizím jazyce, zajít alespoň na 6 výstav, absolvovat přinejmenším 6 koncertů (jedno jaké hudby), vymyslet choreografii na novou hudbu a veřejně s ní vystoupit, dokoukat One Piece do aktuálního dílu a trochu víc se věnovat svému oboru – nezní to jako moc, ale nakonec je toho k běžnému dni a každodenním povinnostem dost. A hlavně chci víc číst věci, které se týkají mého oboru, i když to žádné extra zábavné čtení není. Většinou díky autorům 👎. 

11. Naučím se svíčkovou, guláš a domácí knedlíky – vařím docela obstojně, o něco lépe mi jde pečení dortů, o něco hůře pak jiných laskomin, ale nikdy jsem nevařila svíčkovou a nikdy jsem nedělala klasický domácí knedlík. A tak se to chci naučit. A guláš jsem sice vařila mnohokrát, ale prostě ho neumím.   

12. Nejdřív práce, potom zábava – mít benevolentního šéfa a flexibilní pracovní dobu je sice super, ale mně to často vede k tomu, že práci odkládám na úkor nějakých jiných aktivit, a musím přiznat, že mně to samotné vadí. Protože se mi nelíbí, když to dělají ostatní, nechci to dělat ani já. 

13. Budu pokračovat v debordelizaci – zbavovat se věcí, které v mém životě jen zabírají místo a nic mi nepřinášejí, jsem začala před dvěma lety a ještě nejsem u konce. A debordalizace se týká jak věcí materiálních, tak i těch nemateriálních, což mi přijde, že přináší mnohem těžší dilema. 

14. Nebudu zapomínat deštník a kartu IKEA family – zní to jako maličkost, ale není v mém okolí nikdo, kdo by tak často využíval erární deštníky v budově, jako já. A pokud už si svůj vezmu, někde ho nechám. Jen loni jsem ztratila dva a třikrát jsem se po pár dnech dostavila někam, kde jsem si deštník vyzvedla. Není nadto jet do hlavního depa MHD a popisovat jim můj malý deštník s Hello Kitty. A kartu IKEA, tu vždycky nechám doma.
15. Kamarádce pomůžu připravit super svatbu, která se jí bude líbit – protože mě o to požádala, a mě to moc potěšilo, protože se jí jen tak něco nelíbí, protože mě takové věci baví, protože cizí svatby jsou i pro cynika jako já velmi romantická záležitost.

*

Takže tak. Letos žádné konkrétní plány na cestování, protože přednost má teď byt, který mě bude stát hodně z mých úspor. Taky žádné plány, že zhubnu, protože o to mi nejde a cvičím vcelku pravidelně. Zatímco ten minulý rok byl hodně v rovině duševního i psychického zdraví (což se docela podařilo), tenhle rok se hodlám zaměřit na praktičnost. Uvidím za rok, jak to dopadne 😉.