Tak na ta novoroční předsevzetí!

Novoroční předsevzetí. Já vím. Mám zpoždění. Asi tak měsíc a pár dní. Ale není se čemu divit. Nejsem tak mladá jako loni. Během posledních 13 měsíců jsem zestárla dokonce o celý rok a obávám se, že příští prosinec na tom budu stejně, tedy zase budu o rok starší. Ale ne, tím to vlastně není. Je to spíš tím, že chci dělat věci co možná nejvíc v době, kdy mě baví, kdy na ně mám náladu a kdy se na ně těším. Takže i moje příspěvky na blogu jsou takové. Baví mě to, ale ne vždycky mám čas a ne vždycky mám inspiraci. A teď jsem nemocná, ale už ne tak jako pár předešlých dní, kdy vrchol mojí aktivity byl v tom, že jsem si uvařila čaj a pustila si film, takže proč bych nedodělala nějaké ty restíky z uplynulého roku?

A vtip je asi v tom, že nic nového sem asi nenapíšu. Moje novoroční předsevzetí jsou každoročně non-existent. Prostě si je z mnoha důvodů nedávám, o čemž jsme už psala, a na tom se opravdu nic za posledních 12 měsíců nezměnilo. Nebo je vlastně mám, ale jsou stále stejná a můžete si je přečíst zde. Možná bych přehodnotila č. 6 (nicméně „single“ můžete být i ve vztahu, že?) a č. 11. Pro většinu lidí je můj život obdoba doby kamenné, protože se vyhýbám sociálním médiím a můj telefon nemá internet (?), přestože jsem tvor tuze společenský. Takže přemýšlím, že bych možná do konce roku udělala jednu zásadní změnu a prostřednictvím nějakého super-dooper-smart-phonu (pokud možno ne od Applu) bych se zařadila mezi „normální lidi, co mají normální telefony“. Nicméně to není vůbec podmíněno tím, že bych současně musela využívat facebook či cokoli jiného, ale hodil by se mi nový foťák. Takže to vypadá, že tohle dodržím. A pak bych možná někam mohla přidat, že budu víc dbát o to, abych dělala věci tak, aby mě bavily, a ne tak, jak si ostatní myslí, že bych měla. Pravda, v práci to má jistá omezení, ale můj život se naštěstí skládá i z mnoha jiných komponentů.

Takže na další rok plný odhodlání. A plánů. Když máte plány, tak nějaká předsevzetí už jsou brnkačka…