Podzim mi sluší (je už ale pryč)

My ženy to nemáme vůbec jednoduché. Ze všech stran na nás útočí reklamy, kde je nám předhazován jakýsi ideál fyzické krásy, kterého bychom snad měly dosáhnout. Nebo se o to alespoň pokusit. Díky moderním technologiím ty ideály krásy vypadají, jako kdyby je zplodil Xerox a kmotrou jim byla Hvězdná mlhovina. Samozřejmě i tyhle ideály krásy podléhají módním trendům, což si vždycky zapřisáhnu ignorovat, ale jako uražené dítko na rodinné oslavě nakukuji do pokoje (časopisu), aby mi náhodou něco neuniklo. Kupříkladu ona móda vychrtlých krásek a lá heroin chic z poloviny devadesátek, mě docela pobavila, jelikož na rozdíl od oné éry klasické krásy a lá Cindy Crawford a nynějších andílků z továrny na nepraktické spodní prádlo, všechny Kate Mossové a spol vypadaly nejen nezdravě, ale hlavně totálně v depresích, což jednomu sem tam i zvedlo náladu. Módnímu diktátu a ideálu ženské krásy ale bohužel snad odjakživa vládne léto. Léto je spojeno s mládím, s teplíčkem, kdy se jeden může odhalovat, co mu hlava dovolí, opálená pokožka a perfektní bílé zuby jsou samozřejmostí, a někoho pod třicet abys pohledal. Je to jak reklama na Coca-Colu nebo jinou břečku, případně party na lodi s klanem Kardashianových, prostě jízda. Ale takováhle atmosféra na mě působí trochu křečovitě. Léto ráda nemám. Mně už od počátku mé dospělosti sluší podzim. Sluší mi čepice, sluší mi zapínací svetříky a sluší mi lehká melancholie. Sluší mi poslední sluneční paprsky, šály kolem krku a polobotky. Sluší mi sedět s hrnkem čaje a knížkou, sluší mi lehce zčervenalé tváře a sluší mi vlasy, co se mi po dešti trochu zvlní. Na podzim se vždycky cítím nejpřitažlivěji. A nejvíce žensky. Nejvíce svá. Je to pro mě roční období, kdy jsem bez ohledu na cokoli kolem, nejvíc spokojená sama se sebou. Myslím fyzicky. Do podzimu tak nějak zapadám. Podzim ale bohužel vždycky rychle uteče. Už je vlastně pryč. Je tu zima v plné parádě, poslední hezký den to vzdal o víkendu. Teď přijdou na řadu kabáty a boty, v „kterých není zima“, lišej na obličeji z ranního mrazu a usmrkaný noc z postávání na zastávkách MHD. Ale nevadí. I ta zima má svoje kouzlo. A do léta daleko.