Sem a tam aneb pár akcí brzkého podzimu

Nejčastěji cestuji na Vysočinu. Vlastně jen na začátek Vysočiny. To když jezdím každý druhý víkend navštěvovat svou početnou rodinku, která se tam schází. Jinak na cestování zase až tak nejsem. Pokud tedy nejde o nějaké lenivé dobrodružství. Ale na to se chystám až za tři týdny. Nicméně na jeden krátký výlet po rodné zemi jsem se vydala docela nedávno. Taky jsem navštívila jedno pěkné místo v Brně a jeden povedený koncert. A protože vím, že to všechny zajímá ☻, nebudu to tajit. 

Podzim v botanické zahradě

Na skok v Ostravě 

Vlastně v Ostravě Porubě. Byla jsem navštívit kamarádku, u níž se podle mého názoru projevuje jakási forma apatie způsobená jejím přestěhováním se. Nebo se mi to jenom zdá a ona podléhá kouzlu města ☻. Ve třech jsme si udělali hezký výlet bez nějakého konkrétního plánu. Takže jsme strávili skoro hodinu v antikvariátu, pak si dali tůru k vysokým pecím, prošmejdili centrum v marné snaze najít příjemnou (a otevřenou) kavárničku, abychom skončili v Porubě v cukrárně u malinové nadílky. Probíhal tam jakýsi Street festival, takže jsme zakončili den pravda stylově ☻. Ačkoli výlet byl fajn, večerní cesta vlakem domů byla trochu děsivá. Není nic příjemnějšího, než když si k Vám do kupé sedne opilý fanoušek Litvínova s radikálním názorem na uprchlickou krizi. 

Moravská hudební stopa 

zdroj

Vždycky jsem chtěla umět hrát na varhany. Vlastně na cokoli. Neumím hrát na nic, nepočítám-li nervy svých blízkých. Ale to sem nepatří. Nástroj, který mě vždycky fascinoval, byly varhany. Jsou obrovské a znějí, zejména v rozlehlých kostelních prostorech, tak trochu nadpozemsky. Mají majestátní zvuk, který člověk cítí až v kostech. Jedna má známá je členkou Brněnského filharmonického sboru Besedy brněnské a pozvala mě na varhanní koncert k jezuitům. Na programu byla varhanní moderna (ano, něco takového existuje). Jednalo se navíc o české skladatele – Antonína Tučapského a Zdeňka Pololáníka. První jméno znám, druhé jsem objevila až na koncertě. Moderní vážná hudba vždycky zní tak trochu rozladěně, tedy podle hesla „kdyby Vám přišlo, že se tam vloudil falešný tón, tak to není chyba, to je schválně“. Mně se víc líbila první část, která zněla „rozladěněji“. Druhá část mi chvílemi zněla až moc klávesově, možná až moc učesaně. Zdá se ale, že jsem byla jediná, jelikož většině lidí to v tom klasickém barokním prostředí znělo cize. Tak jako tak, bylo to příjemné a akorát tak dlouhé ☻. 

Facts: „Moravská hudební stopa“; Kostel Nanebevzetí Panny Marie u jezuitů (Brno), 2015 

Barvy podzimu 2015 

Od dětství navštěvuji všechny možné botanické zahrady či parky. Ačkoliv sotva rozpoznám buk od smrku a růži od pampelišky, můj tatínek je vášnivý botanik. Žádná tráva neujde jeho pozornosti. Moje teta mi vyprávěla, že když byl můj tatínek ještě kluk a ona se ho zeptala, kam by chtěl v neděli jít, odpověděl vždycky stejně  - do botanky. A tak tam opravdu chodili. Tatínek se totiž shodou okolností narodil a vyrostl v Liberci, jen kousek od tehdy nejslavnější české botanické zahrady. A zahrady se staly jeho celoživotním koníčkem. Buduje a buduje. Nicméně v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity v Brně zatím nikdy nebyl. Což jsme napravili v rámci podzimní výstavy. Bylo krásně, docela teplo, i když chvílemi to trochu nepříjemně foukalo, takže mamka měla na hlavě po celou dobu čepici, kterou si symbolicky ozdobila listem javoru cukrového (Acer saccharum Marsh pro botanické šprty). Musím říct, že to byla dlouhá procházka (trvala nám skoro tři a půl hodiny), ale park je moc hezky upravený, stejně jako skleníky, a přestože na podzim toho zdaleka tolik nekvete, v Brně je přeci jen o něco tepleji, takže dokvétaly i některé letničky. Byla to moje druhá návštěva, tu první jsem absolvovala asi před čtyřmi lety a v té době se park sekal, takže výsledný dojem nebyl zdaleka takový jako tentokrát. Každému doporučuji, je to příjemně strávené odpoledne a vstupné je v podstatě symbolické. 

Facts: „Barvy podzimu 2015“; Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, 2015

Podzim je krásný...