Měla jsem skvěle naplánovaný víkend. V sobotu večer na film "Mládí" a v neděli na záznam baletu "Gizelle", něco dobrého uvařit, užít si procházku a nechat se hezky hýčkat. Znělo to krásně, takže se zákonitě muselo něco pokazit. Nemohlo to prostě vyjít. A taky nevyšlo. Jelikož v sobotu byla překvapivě protivná zima, do kina se mi (překvapivě) nechtělo a ani nikam jinam, takže jsem nešla ani na nákup a k večeři tudíž byly hranolky z trouby. Nedělám si srandu. Místo kultury jsem doma skládala origami, koukala na "Úsvit planety opic" a "The Blind Side", a vypila asi tři litry čaje zabalená v dece s tlustými ponožkami na nohou. Byla se mnou zábava :-)). Nicméně posledně jmenovaný film ve mě vyvolal nostalgickou vzpomínku na můj pobyt na americké střední škole a zastesklo se mi po skořicových šnecích. Což je asociace, o které jsem tu už jednou mluvila. Tenkrát jsem na její popud zkoušela poprvé kynuté těsto a byla to dost katastrofa. Řekla jsem si, že bych to v neděli měla zkusit znovu, jelikož bez zkoušení se věci moc nelepší, a můj plán byl stihnout to do odchodu do kina (na záznam "Gizelle" do kina Art). Schválně hádejte, jak to šlo.
*
V neděli jsem se s tříhodinovým zpožděním vydala do obchodu a nakoupila. A dala se do práce. Skořicoví šneci podle receptu ze stránek "Meg v kuchyni" odkaz zde. Musím říct, že jsem je neměla tak tenoučké a taky jsem na polevu neměla javorový sirup, takže jsem ho nahradila medem. Ale hlavně jsem zjistila, že sušené droždí se se mnou kamarádí mnohem víc, než klasické kostky, a světě div se, těsto se povedlo :-)).
Jedná se o kynuté těsto rozválené na plát, který se následně potře máslem a posype skořicovým cukrem, hezky se stočí a nakrájí na malé šnečky. Já ještě přidala hrubý tmavý cukr. Dávají se kousek od sebe, jelikož během pečení hodně nabudou.
Pekla jsem asi jen 25 minut, ale nějak jsem zapomněla dát pod dortovou formu plech, takže máslo začalo prokapávat přímo na dno trouby. Netrvalo to dlouho, řekněme, že to byl můj šestý smysl, ale dým je asi vidět i na fotkách :-)).
Ještě teplí šneci je zalejí cukrovou polevou. Já je měla hezky u sebe, takže jsem ji nalila přímo navrch a poleva postupně protekla. Je to moc dobré a strašně sladké. Nejlepší jsou ještě teplí, případně doporučuji ohřát na chvilku v mikrovlnce, poleva a máslo uvnitř se hezky roztečou. Není divu, že se jim někdy říká "sticky buns" :-)).
*
No a ten záznam baletu jsem jaksi nestihla. Což asi nikoho nepřekvapí. Nikdo si ale nestěžoval, jen mě to trochu mrzelo. Alespoň jsem pak večer dodělala další vánoční origami ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥