Muzikály (ne) ze střední

Jsou divadla, kam není problém sehnat lístky. Jsou dokonce divadla, na jejichž představení si lze koupit lístky do páté řady za hubičku na slevomatu. Jednou jsem na takovém představení byla a cena myslím byla přiměřená a představení důstojné místa konání v místní sokolovně (a ne, nešlo o ochotnický místní soubor). Pak jsou samozřejmě taková divadla, kam se nedostanete, pokud nemáte nějaký intimní vztah s paní z předprodeje, hlavní vlásenkářkou nebo s osvětlovačem z večerní směny. Přestože žádný podobný vztah s nikým takovým nemám (čestný skautský), dostala jsem se v dubnu hned třikrát do Městského divadla v Brně. Na muzikál, vole, na muzikál ☻. Díky vlastnímu úsilí sice jen jednou, ale …  

Johny Blue 

Johny Blue

„Blue. Blue. Blue. Johny Blue. Jakou barvu má Tvé slunce?“ Stydím se to přiznat, ale melodie z Muzikálu ze střední mi přijdou chytlavé. Vím, že je to naivní kýč, ale mám prostě slabost pro takové ty davové scény, kde všichni tančí a zpívají a usmívají se nebo se vraždí, to už je pak vlastně jedno. Říkám jim dosti neoriginálně „muzikálové scény“. Na muzikály ale překvapivě zase moc zatížená nejsem. Na divadle je totiž naživo znát každé menší zadýchání, každá nedotažená tónina, každá chybička v synchronizaci. Ačkoli jsem sama docela nemehlo, jako divák jsem poměrně bystrá☻. Ale zase mě není tak moc těžké potěšit. Lístky na nový muzikál o slepém pouličním zpěvákovi, kterému za cenu, jíž je jeho duše, nabídne ďábel dar zraku, jsem dostala od kamarádky, která je vyhrála na plese. A nešla. Šla jsem já ☻. Hlavní roli zpíval Dušan Vitázek, který zpívá úžasně. Melodie se mi líbily, ačkoli na folk moc nejsem, a přestože scéna byla dost strohá, nevadilo mi to. Všechno nemusí být Moulin Rouge, že. Bylo to povedené, mělo to vtip, spád a akorát tak těch „muzikálových scén“.  

Facts: „Johny Blue“; Městské divadlo Brno (Hudební scéna), 2015; autor: Stanislav Moša, hudba: Ralph Siegel, režie: Stanislav Moša 

Donaha! 

Donaha!

„No ale my půjdeme úplně, … jako to, … jako donaha.“ „To jako vážně?“ Pánský striptýz se prý dělí na kontaktní a nekontaktní. Já viděla ten kontaktní a následně jsem zjistila, že některé obrazy se Vám zapíšou do paměti, ať chcete nebo ne. Ale to jen tak na okraj, že jsem tak trochu expert. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Třeba když taková parta nezaměstnaných kamarádů z ocelárny poté, co nemohou zakopnout o práci, založí taneční striptérskou skupinu. Udělají konkurz na další (podobně zoufalé) členy, seženou si někoho, kdo umí alespoň trochu držet rytmus, místo ke zkoušení a jde se na to. Muzikál Donaha! je adaptací The Full Monty, jednoho z těch malých britských filmových klenotů, které oplývají peprným britským humorem a nepřikrášlenou realitou pracující třídy, stejně jako třeba Billy Elliot. Mohu s klidným svědomím doporučit. A pokud by někdo chtěl vědět, jestli opravdu jdou „jako úplně“, tak odpověď je „jako fakt jdou“ ☻. 

Facts: „Donaha!“; Městské divadlo Brno (Činoherní scéna), 2013; autor: Terrence McNally, David Yazbek, režie: Stano Slovák 

Duch 

Duch

„Já Vás neznám. Neznám ani Sama, ale řeknu Vám, co mi udělal. Celou noc mi zpíval „Praštili prasátko paličkou“, už z toho šílím“. A do třetice muzikál, který je téměř věrný své filmové podobě. Romantický příběh o lásce až za hrob (doslova) vydělal půl miliardy dolarů, tudíž asi opravdu nebyl důvod úspěšný scénář nějak zásadně měnit. Musím uznat, že technicky to bylo naprosto skvěle provedené. Perfektní scéna, efekty, ozvučení. Díky těmto vychytávkám pak celý děj plynuleji navazoval a kromě několika málo scén s bolestí zmoženou hrdinovou snoubenkou (přiznávám se … jsem cynik), tam nebyla žádná hluchá místa. Nejlepší je samozřejmě postava Ody Mae Brownový (skvělá Markéta Sedláčková, jinak v originálu fantastická Whoopi Goldberg), vědmy, která se nedobrovolně stane spojovacím článkem mezi Samem (to je ten duch, kterého si kdysi zahrál Patrick Swayze a v muzikálu si ho střihl Dušan „Johny Blue“ Vitázek) a světem živých. Vedlejším postavám, stejně jako tanečníkům nebylo co vytknout. Jediný, kdo mi nesedl ani herecky, ani pěvecky, byla představitelka Samovy snoubenky. Jinak nutno dodat, že se můj zaměstnavatel vytáhnul a my měli lístky do sedmé řady na střed, takže nejlepší místa ☻. 

Facts: „Duch“; Městské divadlo Brno (Hudební scéna), 2014; autor: Bruce Joel Rubin, Dave Stewart, Glen Ballard, režie: Stanislav Moša