Narodila jsem se na samém počátku osmdesátých let, tedy v době, kdy vrcholila snaha komunistických funkcionářů dokázat zkaženému zápasu, že "socialističtí sportovci jsou nejlepší na světě". Pozůstatky se přenesly i do doby porevoluční a obávám se, že se odrazily v množství hodin tělesné výchovy, které jsem byla nucena absolvovat v průběhu povinné školní docházky. Zapomeňte na nějaký doping. Běhat na čas jeden a půl kiláku, to byla muka! Vůbec se divím, že jsem své dospívání v těch divokých devadesátkách přečkala ve zdraví. Nebo že by moje slabost pro fialovou barvu byla nějak zapříčiněna oblíbenou barvou sak novodobých podnika(vců)telů té doby? Na druhou stranu nemám ráda tankování. Ale pohádky mám ráda odjakživa. Ty o princeznách, stejně jako tu o Ježíškovi. Ale jen v té verzi bez krve a násilí.
Havel v zemi čeledínů
 |
|
|
„Měla jsem dva syny. Jeden je v pánu a ten druhý jím
zatápí pod kotlem.“ Nová hra Martina Františáka, který je také uměleckým
šéfem činohry, vyvolává spíše negativní ohlasy. Tématem asi taky není pro
každého – kauza lehkých topných olejů, mafiánské praktiky 90. let, zbohatlíci
bez morálky, resp. nedávná minulost. Četla jsem některé recenze, a přestože
s některými výtkami souhlasím, přeci jen se mi zdá, že všechna ta kritika
je trochu přehnaně hysterická. Pro mě byla hra zajímavá a nenudila jsem se u
ní. Kdyby se uváděla v Redutě, dávalo by mi to větší smysl, protože je podle
mého názoru divácky hodně náročná, hodně symbolická, hodně dramatická. Příběh
měl jasnou dějovou linku a některé postavy mi byly typově strašně nepříjemné,
což je u divadelních her většinou dobré znamení. Co mi nesedělo? Některé
dialogy vyznívaly až anticky-tragicky a neustálé používání všech expresivních a
citově zabarvených popisů znělo chvílemi divně. Ne chybou textu. Podle mě to,
co hra postrádala nejvíce, byla ucelenost. Jakoby se autor a režisér tak nějak
neshodli na tom, co je nosným symbolem hry a jakou emoci by měla
v divákovi vyvolat. Nejlepší je udělat si vlastní názor sám, hra je to
podle mého zajímavá.
Facts: „Havel
v zemi čeledínů“; Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo), 2015; autor: Martin
Františák, režie: Martin Glaser
Mučedník
 |
|
|
„Víte, že se nám kvůli tomu jiná náboženství posmívají? Že
jiná náboženství mají bojovníky za víru, sebevražedné atentátníky, mučedníky,
kteří kvůli nesprávné víře riskují život?“ Je zajímavé, jak se někdy
divadelní příběh stane aktuálním, aniž bychom to čekali. Hra na téma, co by se
stalo, kdyby se třeba takový mladý německý středoškolák rozhodl hlásat svou
křesťanskou víru stejně naléhavě a radikálně, jako to dělá řada stoupenců islámu.
Kdyby se rozhodl doslova a do písmene následovat Bibli a pro své přesvědčení o
její neomylnosti obětovat svůj život jako mučedník v boji proti nevěřícím.
Trochu děsivá představa. A nevšední divadelní zážitek. Na hru jsem šla večer
v den, kdy jsem dopoledne vedla trochu neplánovaně a zejména neochotně
debatu s člověkem, kterého bych označila za křesťanského radikála. Možná
je takové označení z mé strany přehnané a já jen reaguji s nevolí na
někoho, kdo mi rušil hodinu, ale některé repliky mi zněly strašidelně povědomě.
Povedené a bez přestávky ☻.
Facts: „Mučedník“; HaDivadlo, 2015; autor: Marius von
Mayenburg, režie: Marián Amsler
Fair Play
 |
|
|
„Soudružko, zařadili jsme Tě do programu, který pomáhá
svěřencům rozvíjet tréninkový možnosti za pomoci výsledků moderní medicíny. Je
to pro Tebe opravdu velká šance. Blahopřeju.“ První český film
v rámci filmového klubu. Už jsem se přiznala, že na české filmy do kina
moc nechodím, jelikož mi přijdou citově hodně podobné, vlastně citově nejasné.
A často jsou o chlup sentimentálnější, než se k jejich tématu hodí. Fair
Play byl proto pro mě příjemným překvapením. Film o dopingu vrcholových
sportovců z doby reálného socialismu (odehrává se počátkem 80. let) a
atmosféře uzavřeného světa za železnou oponou, s estébáky za zády a sny o
dokonalém západu. Ačkoli mi opakování toho, jak je ten západ skvělý a emigrace
nutná přišlo moc (divák to pochopí i bez toho, aby to každá druhá postava
zdůrazňovala) a některé dějové linky nikam moc nevedly (např. otec hrdinky),
vynahradily to jiné momenty (např. vztah dcery a matky, bývalé profesionální
tenistky, postava trenéra, metodika celého dopingového programu). Ukázka toho,
jaké byly tréninkové metody, mně sportovce-teoretika ujistila v názoru, že
profesionální sport je něco, co nikdy nepochopím. Když jsem po skončení tohle
vyslovila nahlas, kamarádka se s mírnou dávkou cynismu optala: „A myslíš
snad, že je to dneska jinak?“ Podle zpráv z každé olympiády se zdá, že ani
ne. Za mě 85%.
Facts: „Fair Play“; ČR/Slovensko, 2014; režie Andrea Sedláčková
Popelka
 |
|
|
„Buď odvážná a laskavá.“ Kdo by neznal pohádku o
Popelce. Krásná dívenka s maličkatou nožičkou, kterou by jí záviděla
kdejaká čínská kráska, bydlící v domě společně s nevlastní matkou a
jejími dvěma dcerami, které ji psychicky a fyzicky týrají prací bez nároku na
plat, což si Popelka vynahrazuje přátelstvím s tlustýma myšima a hejny
ptáčků, nekontrolovatelně propadající záchvatům spontánního zpěvu při zametání
podlahy, se jednoho dne za pomoci čarodějnice, tedy víly
kmotřičky, dostane v dýni na královský ples, kde se do ní na první pohled
zamiluje Princ Charming, což překvapí jen totálního cynika, ale štěstí jim
nepřeje, jelikož záruční doba na kočár z dýně, koně z myší a šaty ze
sta vrstev látky je jen do půlnoci, a nelze to reklamovat, takže Popelka to
musí vzít skrze zahradu, aby Princ Charming nespatřil, že doma chodí
v šátku a v sukni pod kolena, přičemž ztratí svůj pidi střevíček
z děsně pohodlného skla, podle kterého ji následně zcela okouzlený Princ
Charming hledá po celém království, a to za pomoci ověřené a zcela neomylné
metody „které střevíček padne, tu si vezmu“, což vede ambiciózní matky
k tomu, že svým dcerám řežou paty a odštipují kleštěmi palce, aby se do
toho mini střevíčku vešly, ale naštěstí má Popelka ještě druhý do páru, takže
všechny podlé plány její módou posedlé nevlastní matky a uječených sester
přijdou vniveč. A žili spolu šťastně až do smrti. Za mě 80%, protože pohádky
jsou bezva (i když mě mrzelo, že nedošlo na to řezání pat).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥