Nedělní pečení a tak XI.

A nějaké ty pusinky a linecká kolečka.

Nikoli nedělní, ale velikonoční. Asi se mi tu z toho stává blog jen o pečení, ale poslední dobou nějak nic moc jiného nestíhám. Třeba bych se měla podělit o nějaká má životní moudra nebo tak, ale svátky byly v podstatě pracovní. Uklízelo se a peklo, jen nic z toho doma, respektive u mě doma, jelikož jsem na svátky nebyla v Brně. Namísto fajn odpočinku, po němž mé tělo už nějakou tu dobu prahne, jsem byla zapojena do projektu domácí kavárna. Ne, opravdu to nevypadá, že bych v brzké době měnila profesi a od svého pracovního stolu s rychlovarnou konvicí u ruky a kavárničkami v dosahu 3 minut chůze se vrhla do pečení ve velkém. Místo obarvených vajíček jsem dětem na pomlázku upekla velikonoční cukroví. Zajíčky a vajíčka, a taky pár motýlků. S karamelovým krémem nebo klasickou jahodovou marmeládou. A žádné droboučké, ale pěkně velké, jen ať si kazí zuby pořádně :-)).

Zjistila jsem, že nejoblíbenější jsou zajíci. Prý je sranda jim okousávat ty uši. Motýlkům by se ale prý křidýlka uhryzávat neměla.

*

A něco z velkého pečení do kavárny. Kromě pěti různých cheesecaků (jak se píše slovo cheesecake v množném čísle?? Možná bych měla psát „čískejků“, jako po americku, got it? :-)), několika štrůdlů, pěnového cukroví a košíčků s jablíčky jsem pekla muffiny. Nic jiného jsem nestačila vyfotit. Fotky jsou tedy příšerné, ale co by člověk chtěl s mým foťáčkem o půl dvanácté v noci na skoro neosvětlené chodbě, kde se to postupně chladilo.