Hudební duben aneb třikrát jinak

Když přijde na hudbu obecně, nejsem nijak zvlášť vybíravá. Ráda si poslechnu v podstatě cokoli, co jen trochu připomíná rytmus a co mi současně neodrovná ušní bubínky. Dá se říct, že záleží jen na tom, jak dlouho to mám vydržet. Přiznám se, že ideální jsou pro mě dvě hodiny, pak už mi tóny začínají dosti splývat. Jak je vidět, hudebním citem mě sudičky bohužel moc nepodarovaly. V dubnu se mi shodou okolností sešly tři hudební akce. Každá z úplně jiného soudku. A všechny byly fajn. 

MOC ART aneb Amadeus v Brně

Nejedná se vlastně tak úplně o hudební záležitost, jako spíše o divadelní. Ale je o Mozartovi. Konkrétně o Mozartovi v Brně. A poeticky se odehrává v Mozartově sále v divadle Reduta, kde kdysi Mozart opravdu hrál. V autorství Miloše Štědroně a Milana Uhdeho a v režii Vladimíra Morávka. Pro zasvěcené další info není třeba, pro ty ostatní mohu říct, že vlastně nevím, jestli je to tak úplně jen divadelní, ale je to prostě jiné. Hlasité, vrstevnaté, ironické, na první pohled zmatené. Ale sedí to. Jen se Vám to v hlavě musí trochu usadit. Protože když se nad tím zamyslíte, tak Mozart s červeným čírem na hlavě dává smysl. Byla to poslední předpremiéra před premiérou. Druhý díl projektu DHNP Géniové a podvodníci. Pokud máte rádi Vladimíra Morávka, pak je to nutnost. Už jen proto, že se musíte přesvědčit, jestli se už nadobro nezbláznil :-).

Facts: „MOC ART aneb Amadeus v Brně“; Divadlo Husa na provázku (hostování v Divadle Reduta, Mozartův sál), 2014; autor: Miloš Štědroň, Milan Uhde, režie: Vladimír Morávek 

Hradišťan – velikonoční koncert 

www.hradistan.cz

Hradišťan mám ráda, přestože kromě jediné písničky žádné jiné nejsem schopna identifikovat :-). Poprvé jsem ho slyšela před mnoha lety na jednom malém letním festivalu, čerstvě zamilovaná a šťastná. Mám s ním proto spojené moc hezké vzpomínky. Přestože jsem tentokrát na koncert odcházela v takové ne zrovna ideální náladě, bylo to nakonec příjemné a takové oddechové. Možná i trochu nostalgické. A i tu Modlitbu za vodu, jedinou jejich skladbu, ke které znám alespoň část textu, mi na konci večera zahráli. Takže nic nescházelo.

Facts: „Hradišťan – velikonoční koncert“; KC Semilasso, duben 2014 

Ondřej Havelka a jeho Melody Makers 

Nejlepší na konec. Správně má být Ondřej Havelka a jeho Melody Makers si tentokrát troufají na ještě krasší PERLY SWINGU 2, s tím, že slovo krasší je opravdu psáno takto. Přestože jsem byla pěkně nachlazená, celý den byl skvělý, jelikož jsem ho strávila se skvělými lidmi. Navíc bylo i krásné počasí. Melody Makers jsem kdysi viděla a slyšela, ale tentokrát to bylo něco úplně jiného. Slyšet trubky, saxofony, trombon nebo klarinety ve vícero podání hezky naživo, to je prostě úžasné, navíc swingové melodie jsou opravdu chytlavé. Nálada byla v sále bezva a přidávalo se hned třikrát. Ondřej Havelka byl v roli swingového nadšence, kterého jeho Melody Makers vždycky neberou tak úplně vážně, „kristiánovsky“ roztomilý a z celého ansámblu vyzařovala pohoda a sehranost. Největší perlou jsou ale texty, které jsou někdy úžasně naivní a hloupoučké, což je činí geniálními.

Facts: „Ondřej Havelka a jeho Melody Makers si tentokrát troufají na ještě krasší PERLY SWINGU 2“; KC Semilasso, duben 2014