V hlavních rolích ženy – mstitelky, hvězdy, mámy … a taky jeden vlk

Během jara, léta a začátku podzimu jsem viděla na 50 různých asijských titulů, jak filmů, tak seriálů. Už se mi dokonce zdají i sny v čínštině a ahoj říkám v japonštině, ale to mě zase přejde. Naplánovala jsem si totiž spousty kulturních zpestření, a začala jsem v kině. 

Odnikud 
„Viděla jsem jí. Viděla jsem tu ženskou, co mi zabila muže a syna. Jak to můžou zpochybnit?“ 

Začal filmový klub a mě se ten den vůbec nechtělo nikam jít. Na pořadu byl totiž německý snímek a zdálo se, že tématem bude uprchlictví a předsudky, či něco podobného, neboť se mělo jednat o film z prostředí turecké menšiny. Nic proti tomu, jen je to pro mě téma, které jsem na festivalu Jeden svět viděla v mnoha podobách. A ano, pochopila jsem, že je to složitá situace. Jenže se nakonec ukázalo, že ta synopse byla trochu matoucí. Byla to totiž spíše než sonda do života turecké menšiny sonda do psychologie někoho, kdo v důsledku nenávistného a zcela bezdůvodného činu přijde o svoje blízké. Hlavní hrdinka přijde při teroristickém činu o manžela, který byl Turek, a jejich malého syna. Všichni se ptají po minulosti její i jejího manžela, která nebyla úplně příkladná, kladou otázky stran jeho původu i náboženství a hledají motiv. A tím se ukáže nenávist a z toho plynoucí rasismus dvojice obdivovatelů Hitlera. Vykreslení všech fází smutku, bolesti a pomalého nalézání nové stability, kterou přeruší soudní proces, je realistické, až to mrazí. Snad jen ten samotný soudní proces, zejména obhájce oné dvojice, byl trochu karikaturní. Navíc mám za to, že v Německu by k takovému závěru žádný soud nedospěl. Ale i přesto to bylo působivé, hlavně díky naprosto skvělému výkonu Diane Kruger. Za mě 85%. 

Facts: „Aus dem Nichts“; Německo, 2017; režie Fatih Akim  

Zrodila se hvězda 
„Skoro všichni mi řekli, že umím zpívat, ale nelíbí se jim, jak vypadám.“ „Já myslím, že jsi nádherná.“ 

Nějaká překvapení se přeci jenom letos konají. Třeba právě režijní prvotina Bradleyho Coopera, který se proslavil jako herec zejména v komediích, ale tady si střihl vedle režie i hlavní roli životem unaveného rockera a alkoholika Jacksona Maina, který jednoho dne zcela náhodou narazí v travesti baru na mladou Ally, která jeho cynické já dojme k slzám svým zpěvem. Ally hraje Lady Gaga a musím říct, že jak mi je její dosavadní tvorba až na úplné výjimky zcela cizí, tady smekám, jelikož tu opravdu září. Sice mi její hudební styl nic moc neříká, ale to, že má krásný hlas, rozsahem i barvou, jsem si všimla (byť v té její tvorbě to fakt není poznat). Tady ho může uplatnit, zejména pak v první polovině, kdy začne Jacksona doprovázet a zpívá především rock-popové fláky. Ti dva se zamilují, vezmou a Ally se svým talentem prorazí do velkého světa showbusinessu. Nevzpomínám si, jak to bylo ve stejnojmenném filmu z roku 1976, kde hrála Barbra Streisand, ale je to tak univerzální příběh, že ho jde přizpůsobit jakékoli době a hudebnímu stylu. I když jsou možná některé momenty trochu klišé, což u romantiky asi ani není na škodu, film i přes svou dlouhou stopáž nikde výrazně nezadrhává. Bradley Cooper hraje většinu filmu chlápka pod parou, sem tam nesrozumitelně huhlá, ale zpívá mu to a toho rockera mu nejde nevěřit. Nicméně hvězdou je tu právě Gaga, protože se na tu roli opravdu hodí, jak vizuálně, tak i svým zpěvem, a ve svém projevu je sympaticky civilní. A mám tušení, že kategorie Oskar pro nejlepší píseň má už svého vítěze. Za mě 90%. 

Facts: „A Star is Born“; USA, 2018; režie Bradley Cooper 

Nebezpečná laskavost 
„Potkala jsem Emily před pár týdny. Je to úžasná a elegantní žena. Před pěti dny ale Emily zmizela a nikdo neví, kde je.“ 

Na tenhle film jsem se vydala trošinku náhodou a dokonce sama. Musela jsem vyřídit něco v centru a hrozně pršelo. Tak jsem zašla do kina a bylo to. Ale rozhodně to nebylo vůbec špatný. Byl by to povedený film na nějakou dámskou jízdu. Za prvé proto, že hlavní postavy jsou dvě mladé ženy, které se od sebe liší jako den a noc. Stephanie je svobodná matka bloggerka, co radí, jak si vyrobit náramky přátelství a dělí se o recept na rychlé brownies, a Emily je vdaná matka pracující ve firmě zabývající se módou a mající zálibu v ginu. Jedna je trochu naivní, ta druhá je patologická lhářka. Jedna je maloměšťácká, ta druhá je bohémka z velkého světa. A jednoho dne Emily požádá Stephanie o to, aby vyzvedla jejího syna ze školy, a zmizí. „Stephanie, potřebuju od Tebe jen malou laskavost.“ „Cokoli.“ A Stephanie se mezitím stará o jejího syna i manžela, a protože jí na tom celém něco nesedí, začne po Emily pátrat na vlastní pěst. Druhý důvod, proč film vidět, je výprava, a mluvím tedy nejen o domech, ale hlavně o šatníku obou protagonistek. Ten je totiž úplně boží. Tak jako tak, je to komediálně laděný thriller, ale jak je první polovina skvělá, tak je bohužel ta druhá slabší a konečný zvrat nečeká jen opravdu příležitostný divák. Blake Lively jako Emily je fajnová, a je to i poprvé, co se mi líbila Anna Kendrick. A taky to má fajn soundtrack. Za mě 85%. 

Facts: „A Simple Favor“; USA, 2018; režie Paul Feig 

Alfa 
„Můj otec mi vždycky říkal, … přežití není nikdy jisté. A když už nejsou vůdci, … musíš se jedním stát.“ 

Příběh se odehrává před 20tisíci lety v poslední době ledové a vypráví příběh toho, jak začalo přátelství člověka a psa, tedy v té době ještě jen divokého vlka. Kdysi jsem viděla film „10.000 BC“ a byla to opravdu těžko uvěřitelná story, ale tohle se mi líbilo. Proto moc nechápu, že to má docela nízké hodnocení. Je to samozřejmě vyprávěno trochu ve zkratce, jelikož domestikace vlka asi jen těžko proběhla takhle jednoduše, ale i tak je to milý film s opravdu pěknou vizuální stránkou, zejména záběry krajiny a noční oblohy, a sympatickým hrdinou. Mladý lovec se poprvé vydává na dlouhý lov se staršími lovci včetně svého otce, ale dojde k nehodě a on je považován na mrtvého. Protože ví, že v divočině nepřežije dlouho, a protože se blíží zima, vydává se sám zpátky na dlouhou cestu domů (A je to vážně dlouhá cesta. Říkala jsem si, proč nebydleli trochu blíž). Cestou narazí na zraněného vlka, o kterého se postará, a začnou se spolu pomalu sbližovat. „Budu Ti říkat Alfa.“ Někdy, zejména ve druhé polovině, příběh trochu tlačí na city, a nejsem si jistá, zda by takhle někdo v té době přemýšlel. „Bez Tebe nikam nepůjdu.“ Ale i tak je to moc povedený rodinný film (to "rodinný" zdůrazňuji), v lecčem trochu připomínající „Zmrtvýchvstání“, ale samozřejmě určený pro dětské publikum. Vlka tu hraje Československý vlčák, což je krásný pes a někteří jeho jedinci vážně vypadají jako vlk. Jednou bych si nějakého takového klidně pořídila. Za mě 85%, protože mám ráda hezké obrázky i štěňátka. 

Facts: „Alpha“; USA, 2018; režie Albert Hughes 

Zdroj: zde