Drsňáci z vesmíru, tátové na rodičovské a zubaté potvůrky na aukci

Všechny letní blockbustery už jsou dávno v šedi vzpomínek, neboť je tu podzim se vším všudy, ale třeba někomu utekly a chystá se na ně v teple podzimního večera doma. Jedná se o pokračování super úspěšných předchůdců a vsadím se, že na většinu z titulů se všichni ti geekové nedočkavě vrhli v momentě premiéry. Jen mně to hold trvalo o pár týdnů déle.  

Avengers: Infinity Wars

„Kdysi jsme měli nápad. Dát dohromady skupinu výjimečných bytostí. Naději, že vytvoříme vyšší celek. Abychom za ně mohli bojovat v bitvách, které by sami prohráli.“ 

Pokračování Avengers, kde se konečně objevil finální záporák (prozatím). Posledních pár let všechno mířilo k momentu, kdy se konečně objeví tajemný Thanos, který má slabost pro malé zářivé kamínky, a proti němu se postaví všechny ty roztodivné postavičky v legračních kostýmech, s podivnými jmény a egy mega rozměrů. Nacpat tolik postav do jednoho filmu (technicky je to první díl ze dvou) byl určitě oříšek, zejména pak proto, že postavy mají velmi odlišné pozadí a filmovou náladu. Mám na mysli třeba to, že spojení spíše vážněji laděného a na Zemi zaměřeného Kapitána Ameriky se Strážci Galaxie na tripu kolem celého Vesmíru chce pár scénáristických kliček. Někde se to povedlo více a někde méně, ale celkově je to zábavná záležitost. „Tohle jsou mí kámoši – strom a králík.“ „Králík?“ Thanos jako záporák určitě funguje, protože jeho motivem není Vesmír zničit, ale v jakési jeho trošinku zvrácené, nicméně pochopitelné úvaze, ho vlastně chce zachránit. Možná je jeho plán vyhubit půlku všech obyvatel známých světů trochu drastický, ale není to osobní, nevybírá ty, co nový svět zažijí, a ty, kteří ne. „Už brzy zakusíte, jaké to je zoufale cítit, že jste v právu, a přesto selhat. Děste se, utíkejte, ale osud Vás stejně dožene.“ Se správným záporákem bychom měli trochu soucítit, což se většinou u amerických příběhů moc nestává. I když je film zahlcen postavami, každá má aspoň kousíček pro sebe, zejména pak Thor, který je jakýmsi hlavním hrdinou. Postavy se samozřejmě museli rozdělit na několik skupinek, bojuje se na několika místech a taky se umírá. Diváci kolem mě fňukali, jako kdyby jim zemřel oblíbený domácí mazlíček, ale je mi jasné, že v dalším díle bude všechno jinak. Za mě asi tak 85-90%.
 Facts: „Avengers: Infinity Wars“; USA, 2018; režie Anthony and Joe Russo 

Solo: Star Wars Story 

„Od deseti let jedu v pouličních podvodech. Vykopli mě z letecký akademie. Protože mám svoji hlavu. Já budu pilot. Nejlepší v galaxii.“ 

Star Wars mě nikdy nijak zvlášť nebavily, nicméně vždycky jsem se na ně do kina vypravila. Tudíž i tahle poslední jednohubka mě neminula. Ale klidně mohla. Ten film jako takový prý sklidil hodně kritiky, nicméně co se mě týče, od svých předchůdců se nijak zvlášť nelišil. Možná fanoušci prostě jen neradi viděli pro ně ikonickou postavu Hana Sola, kterého kdysi ztvárnil Harrison Ford, jako mladíka v podání úplně jiného herce, nebo to možná bylo tím, že prostě nemusíme o postavách vědět úplně všechno. Tak jako tak to bylo pro mě všechno trochu zmatené. Hromada akčních scén, zejména v různých podivných strojích a spousta nových šeredek, jelikož jinak se všechny ty prapodivné mimozemské rasy vlastně pojmenovat nedají. Příběh to nemělo pořádný žádný, ale co si budeme podívat, to nové Star Wars nemají nikdy, jen si to jejich skalní fanoušci nechtějí přiznat 😏. Záporáků tam bylo vícero, i když největší adept na psychopata roku byl rozhodně Paul Bettany. Toho bych za souseda opravdu nechtěla. Co mě ale překvapilo, byla poměrně vysoká dávka násilí. Takového hodně depresivního násilí, i když nemuselo být vždycky ukázáno úplně polopaticky. Nejvíc ze všeho to připomínalo western. Podle hesla „nikomu nevěř“ bych dala tak slabších 80%.   

Facts: „Solo: A Star Wars Story“; USA, 2018; režie Ron Howard 

Úžasňákovi 2 

„Přišel jsem napravit pár věcí. Pomozte mi vrátit superhrdiny na výsluní. Musíme změnit pohled lidí na superhrdiny a Elastička je nejlepší volba.“ „Mámina nová práce.“ 

Na co asi tak můžete jít s dětmi ve věku kolem deseti let. Nesmí to mít titulky, musí to být přístupné alespoň od 12 let a neměly by z toho dostat noční můry. Takže nejlepší volbou je vždycky nějaký ten animák. A na ty já obecně nejsem zrovna ta správná cílovka. Tedy pro ty americké animáky, protože ty jsou na rozdíl od japonského anime, pro které mám slabost, v drtivé většině zaměřené na dětského diváka. I když existuje pár skvělých výjimek (Zootropolis či Hledá se Nemo kupříkladu), většinou mě otráví černobíle vykreslené postavy, mluvící zvířátka coby společníci a písničky. Protože ve spoustě z nich se zpívá, a i když jsou ty písničky většinou sami o sobě fajn, v příběhu je mít nemusím. Naštěstí Úžasňákovi nemají žádné písničky, ani mluvící zvířátka a mají pár skvělých nápadů. Patří k tomu lepšímu, i když mi film přišel trochu moc dlouhý a celá zápletka s hlavním padouchem tak nějak mdlá. Já jsem totiž na chvíli usnula, což možná nebylo tolik filmem jako tím, že jsem nebyla úplně v nejlepší kondici 😷. Nicméně ta část, v rámci níž se odehrával každodenní shon táty na rodičovské, byla pro mě nejzábavnější. Za mě tak 80%. 

Facts: „Incredibles 2“; USA, 2018; režie Brad Bird 

Jurský svět: Zánik říše 

„Tahle stvoření tu byla dříve než my. A pokud nebudeme opatrní, … budou tu i po nás.“ 

Pozor! Zubaté hladové ještěrky bez respektu k sousedským vztahům jsou zpět. Tedy už asi od jara, ale to nevadí, já viděla poslední počin Jurského světa teprve o prázdninách. A i když jsem se nebavila tak moc jako u prvního dílu nové série, tak jsem vůbec nelitovala. I když jsem se vlastně chvílemi nudila 💥. Mám ráda charisma Chrise Pratta, protože většinou dokáže propůjčit svým postavám svoje osobní kouzlo, které často přebije i nedostatky scénáře. Možná je to i tím, že se nepouští do žádných velkých dramat, takže v podstatě vždycky hraje sympatického chlápka odvedle. Přestože všichni ti dinosauři vypadali naprosto dokonale realisticky, tentokrát to chvílemi opravdu zachraňovala jen moje slabost pro Chrise Pratta. Ve chvíli, kdy dinosauři opustili ostrov, to totiž začalo být chvílemi trochu přitažené za vlasy. Je mi jasné, že dříve či později by nějakého zloducha, nejlépe pak armádu USA, napadlo, že využije dinosaury jako zbraň, tedy poté, co si je trošinku vyšlechtí. Což se taky stane. „Tohle je nejnebezpečnější tvor, který kdy kráčel po této planetě.“ A stejně jako všechny ty uměle vyšlechtěné ještěrky předtím je i ta nová supr dupr inteligentní a jediné, co ji zajímá je, jak si smlsnout na nějakých pobíhajících lidičkách, kvůli čemuž neváhá překonávat překážky, se kterými by se určitě žádné reálné zvířátko neobtěžovalo. Stále čekám, kdy se objeví nějaký dinosaurus, co bude umět číst a jezdit výtahem. Nicméně celý film měl povedený otevřený konec, tak snad ho scénáristé dobře využijí. Za mě 80-85%. 

Facts: „Jurassic World: Fallen Kingdom“; USA, 2018; režie: J. A. Bayona

 Zdroj: zde, zde, zde