Filmová magie na třikrát (a ne vždycky povedeně)

Podzim je pro mě jedno z nejpříjemnějších období roku. A to i přesto, že často bývá vyloženě nevlídně. Proti podzimní depce mám takový podivný, ale osvědčený recept. Uchyluji se do říše snů. Respektive sahám jen po romantickém čtivu, případně humorném, a stran kina se snažím vyhýbat čemukoli depresivnímu (byť v rámci filmového klubu to opravdu jde těžko – „Mustang“ ale není zase až tak super depresivní film – recenze zde). Projedu si svou kolekci Jane Austenové (naposledy „Northangerské opatství“ z roku 2007) a podívám se na nějaké to anime ve stylu shojo (to je … na dlouhé vysvětlování :-)). Takže listopadové kino bylo o magii. Doslova. 

Doctor Strange 

„Doktore Strangi, co kdybych Vám řekla, že tahle realita je jen jedna z mnoha.“ „To nedává žádný smysl.“ „Ne všechno musí dávat smysl.“ 

Marvel jede. Každý rok uvede minimálně dva filmy ze svého univerza superhrdinů a polobohů. Tentokrát došlo na méně známou postavu, byť je asi jedna z nejsilnějších, která se v komiksem objevila. Je to trochu jiný hrdina a je to i trochu jiný komiks, jelikož se odehrává spíše ve světě magie a jiných dimenzích, než ve světě, kde se mezi sebou mlátí Avengers. Doktor Stephen Strange je geniální neurochirurg s fotografickou pamětí, pevnou rukou a neotřesitelným egem. Když utrpí během autonehody zranění obou rukou, která mu znemožní nadále jako patolog chirurg pracovat, propadne se do depresí. Poté co vyzkouší všechno možné, pořídí si za poslední peníze letenku do Káthmándú v Nepálu, neboť zde by mohl najít způsob, jak svoje ruce zase přimět spolupracovat. Najde tu ale místo toho chrám, v němž se vyvolení učí magii, resp. krotit vesmírnou sílu, díky čemuž chrání Zemi před emzáky temnými vesmírnými silami. Doktor Strange má sice na počátku výcviku trochu potíže, ale pak se ukáže, že je vlastně ten, kdo je schopen překroutit přírodní zákony a ovládnout tak čas. A to je docela cool. „Ptáte se, co vidím ve Vaší budoucnosti? … Možnosti.“ Přitom mu asistuje nejvyšší kouzelnice - holohlavá keltka, černý průvodce a asijský knihovník. A také bývalá a současně i budoucí přítelkyně. A také má bezva červený pláštík, který má asi vlastní osobnost, nebo mi něco uniklo. Hlavní roli hraje Benedict Cumberbatch, což zaručuje hereckou pohodu. Díky několika scénám jsem si říkala, že by z něj nebyl špatný Bond, i když tu někdy až trochu moc připomíná svého Sherlocka, zejména na začátku. Strange se musí utkat se záporáky, jejichž poznávacím znamením jsou třpytivé oční stíny, a pak s temnou silou z jiné dimenze, kterou porazí docela originálním způsobem. Chvílemi to bylo opravdu hodně out of this world, řekla bych i překombinované, ale film jakoby sám na sebe pomrkával, že to je všechno ve skutečnosti hlavně sranda. Jinými slovy se nebere sám o sobě moc vážně, takže mu klidně můžu dát 80%.

Facts: „Doctor Strange“; USA, 2016; režie Scott Derrickson 

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 

„Lidem jako my ostatní říkají „divní“ Je to genetická záležitost, která se projevuje v některých rodinách. Protože se naše schopnosti nehodí do světa tam venku, žijeme na místech jako tohle. Abychom byli v bezpečí, vytváříme časovou smyčku. Smyčka trvá 24 hodin. Když ji budeme pořád vracet, můžeme tu žít navždy.“ 

Jasný? Ne? Tak vítejte v klubu. Knižní předlohu téhle zvláštnosti jsem nečetla a ani to nemám v úmyslu. Je docela možné, že na papíře to dává mnohem větší smysl a je to možná opravdu zábavné a jednotlivé charaktery jsou super zajímaví lidé. Možné je všechno, ale pro někoho, kdo knihy nečetl, to bylo poněkud zmatené. Ne tedy proto, že by snad byl děj nějak složitý. Je to klasické „takový sympatický outsider v sobě objeví síly, které zachrání mu do té doby neznámý svět a přitom to dá dohromady s nějakou sympatickou náctiletou slečnou“. Jde spíš o to, že je toho nějak moc. A režíroval to Tim Burton, což znamená, že děti, kterým to je především určeno, z toho budou mít možná noční můry. Příklad za všechny – záporáci tu pojídají dětské oči (což je ukázáno velmi explicitně), aby jim zůstávala lidská podoba. A tak ty děti loví a zabíjí (což tam samozřejmě ukázáno není, ale jasně to vyplývá z děje). Milé. Jinak vizuálně je to super, o tom žádná. Odehrává se to během druhé světové války, tedy ta část ve smyčkách, zbytek se odehrává v současnosti. Děti mají podivné vlastnosti, třeba v sobě mají včely nebo jsou lehčí než vzduch, případně umějí promítat skrze oči svoje sny, no ale nějak zvlášť se to nezkoumá. Mě by třeba tohle zajímalo mnohem víc, než rodinné vztahy hlavního hrdiny. Bohužel ani jedna postava mi nepřišla natolik zajímavá, aby mě zajímalo, co se jim stane v příštím díle. Za mě 75%. „Ale já jsem obyčejný.“ „Ne, nejsi, Jakeu. Narodil se, abys nás chránil.“

Facts: „Miss Peregrine´s Home for Peculiar Children“; USA, 2016; režie Tim Burton 

Fantastická zvířata a kde je najít 

„Včera ráno dorazil do New Yorku neregistrovaný čaroděj s kufrem plným kouzelných stvoření.“

 A protože si s někým ten kufřík nedopatřením vyměnil, pár zvířátek mu uteklo a nastala mela. Asi musí mít jeden rád svět Harryho Pottera, protože tomuhle filmu je potřeba leccos odpustit. Třeba to, že se chvílemi trochu vleče, že je tam až moc postav, které se záhadně tváří nebo sympatičnosti moc nepobraly, že padouši jsou na první pohled rozpoznatelní, že se víc politikaří a debatuje, než čaruje, a že se (ne)řeší témata jako bití dětí a vyhubení živočišných druhů. Já mám ale svět Harryho Pottera ráda, takže jsem se jím opět nechala okouzlit, ale kupříkladu můj společník chvílemi usínal. Co se s New Yorkem, který je napadán záhadným černým mrakem, stane, co to je vlastně za temnou sílu, zda Mlok Scamander všechny svoje potvůrky pochytá (a loví je bezesporu všemi možnými vtipnými způsoby), a zda se existence kouzelnického světa provalí a vypukne válka, mu bylo jedno :-)). Mně ale přišla všechna ta kouzelná zvířata vtipná a jejich svět ukrytý v kufříku opravdu magický. Svět americké kouzelnické společnosti pak nejvíc ze všeho připomínal steampunkovou sešlost, což třicátá léta překvapivě dobře vystihovalo. Hlavní postavy, až na drobné výjimky, jsou dospělí lidé, a tudíž se většinou chovají racionálně a inteligentně, jejich interakce nepostrádají tolik v klasickém Potterovi nedostatkový humor a vzájemnou chemii, byť hlavní postava Mloka Scamandera se jinak než slovy „tak trochu animal geek s mezerami v sociální interakci“ popsat nedá. A Eddie Redmayne ji vystihuje na 110%. Zbytek obsazení je také fajn, byť Johnyho Deppa na konci bych oželela. V první polovině filmu se v podstatě nečaruje, Mlok Scamander totiž svoje zvířátka odchytává víceméně bez nutnosti kouzlení, ve druhé polovině se to ale už kouzelnickými hůlkami hemží, a oproti klasickému Potterovi je to pěkná destrukce a nejedna smrt. Líbilo se mi, že díky oběma hlavním hrdinkám se zde ukazuje i běžný každodenní život kouzelníků, kteří s pomocí kouzlení vaří, žehlí nebo uklízí. To se v klasickém Potterovi moc neobjevovalo, ale vždycky mě to zajímalo. Výprava je super a hudba mě více než potěšila. Na další dobrodružství se proto vydán ráda. Za mě 85%. „Takže Vy jste ten chlápek s kufříkem plných potvor?“ „Rozneslo se to rychle.“ 

Facts: „Fantastic Beast nad Where to Find Them“; USA/GB, 2016; režie David Yates

zdroj foto: zde