Kino v červnu: hlášky, stáří a stvůřičky

Po dlouhém přemýšlení jsem dospěla k názoru, že bych se mohla dát na rap. Rap je o hraní si se slovíčky, vytváření smysluplných rýmů, nacházení provázanosti mezi slovy a umu využívat slovní hříčky. Ne? Tak nic no. Já jen, že se v úvodu většiny příspěvků snažím hledat spojitosti mezi všemi filmovými tituly a tak. Jakože to fakt nestačí k tomu být další Eminem? Ani Nicki Minaj? A co Justin Bieber? Fakt ne? Tak tedy fajn. … Tři filmy června spojuje stáří (to klasicky lidské, to prehistorické i to prehistoricky animované – mimoni jsou tu déle, než my, že), každý film má svoje stvůřičky, ať už to je geneticky modifikovaná ještěrka, žluté fazolky v kalhotkách nebo lidská povaha, a všechny mají nezapomenutelné hlášky. … Fakt ani Justin Bieber?
   

Jurský svět

Jurský svět

„A pamatujte. … Když Vás bude něco nahánět, … utíkejte.“ Co se stane, když místo toho, aby lidé chovali zvířátka chlupatá, chovají zvířátka pořádně zubatá. A hlavně taková, která jsou ještě větší, ještě zubatější a ještě hladovější. Pamatuji si, jak jsem na první jurský park koukala s otevřenou pusou. (Skoro) živí dinosauři! Ten původní WOW efekt tu samozřejmě není, a ani ho nelze zopakovat, ale je to důstojný následovník Spielbergovi jedničky. Zejména když zapomenete na druhé a třetí pokračování, což ostatně učinili sami tvůrci, jelikož příběh se odehrává 20 let po událostech prvního dílu. Dinosauři jako takoví začínají být nuda, takže si v laboratoři ukuchtí nějakého toho hybrida. Což se zatím nikomu v žádném filmu vyjma želv Ninja nevyplatilo (a ani tam se nejednalo o záměr). Stejně jako pustit dva teenagery do dino parku samotné. Nebo nechat je na starost jejich v podpatcích běhající tetičce, která si sotva pamatuje jejich jména. Ale to nevadí, protože je sexy. A sexy je taky Chris Pratt, který byl sexy už ve Strážcích Galaxie a čím dál víc mi připomíná Indiana Jonese. A samozřejmě všichni ti dinosauři jsou taky super. Celkově se mi tenhle blockbuster líbil víc, než poslední Avengers, takže proč ne třeba 90% ☻. „Je to přeci jenom zvíře.“ „Velmi inteligentní zvíře.“ A taky hladový. 

Facts: „Jurrasic World“; USA, 2015; režie Colin Trevorrow 

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

,,Je tak, jak je, a bude tak, jak bude.“ Allanu Karlssonovi je 100 let, ale necítí se na to, aby to zabalil, takže se rozhodne vylézt z okna a vydat se ještě za nějakým tím dobrodrůžem, respektive kamkoli, kde ho nebudou vnímat jako živou mrtvolu. Stejnojmenná kniha Jonase Jonassona je jednou z nejúspěšnějších knih posledních několika let. Nečetla jsem ji, ale četla jsem „Analfabetku, která uměla počítat“ a byla jsem z ní velmi příjemně překvapena. Obě knihy vychází z podobné premisy, kdy hlavní postava zažívá poněkud absurdní životní kalamity, potkává reálné historické postavy a spojuje několik samostatných linií vyprávění. Jednou je současnost, kde stařík najde kufr plný peněz a snaží se vyřešit trable s tím spojené, druhou je minulost, kde stařík vzpomíná na svůj život a lidi, které potkal. V podstatě se jedná o takového švédského Forresta Gumpa, kterého by klidně mohli natočit bratři Coenovi, jelikož o černý humor s pořádnou dávkou brutality tu není nouze. A taky o bratra Alberta Einsteina, slonici ukradenou z cirkusu, Stalinův knírek, atomovou bombu a pár dalších důležitých událostí ☻. Je to opravdu vtipné, ale právě pro tu blízkou asociaci s mým nejoblíbenějším filmem bych dala asi jen 80%. 
„Za trošku jinejch okolností by ho to mohlo bolet.“ „Bejt mrtvej má svoje výhody.“ „Na tom něco bude.“ „Se mstou se to má jako s politikou, jedno pořád plodí druhý, až se nakonec špatný stane horším a horší se stane nejhorším.“ „Dávej si pozor na faráře. A na ty, co nepijou kořalku. Vůbec nejhorší jsou faráři, co nepijou kořalku.“ „Skutečnost a podomácku vyrobená mapa se zcela neshodovaly.“

Facts: „Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann“; Švédsko, 2013; režie Felix Herngren

Mimoni 

„Ale všichni mají stejný cíl. Chtějí sloužit největšímu padouchovi na světě.“ Malé žluté obludky, které byli vedlejšími postavičkami v „Já, padouch“, si díky své roztomilosti vydupaly vlastní celovečerák. A to je dobře i špatně. Jako postavičky krátkých skečů a videí fungují naprosto skvěle, jelikož jsou jejich vstupy dávkovány, ale v celovečerním filmu je toho tak nějak moc. Pokud totiž mimoni mluví tou svou jinak velmi vtipnou hatmatilkou více jak tři minuty, začne Vás trochu brnět hlava. Taky to jejich neustálé pobíhání, padání, mlátění se a skákání se postupně omrzí. Ale stále jsou roztomilí a chvílemi opravdu vtipní. Škoda, že většina těch nejlepších gagů byla v podstatě už v upoutávkách a ve filmu samotném není už moc, co by je trumflo. „Cela Banana, cha cha cha, Mňam, Mňam.“ „Helo papagena, tule bela tule papaya.“ „Stuart, Stuart, … zupamegaukulele.“ Premisa filmu je jednoduchá (Kevin, Stuart a Bob se vydají hledat největšího padoucha na světě) a příběh je předvídatelný, ale přesto to není tak úplně film pro děti, jelikož děti spousty popkulturních odkazů chápat nebudou, stejně jako sexuální narážky. Mimoni jinak mají skvělou vizuální stránku, možná až moc dokonalou, ale zasazení v Londýně, 60.léta a zejména pak soundtrack nemají chybu. Za mě tedy 80% a „Bananaaa.“ (klip k přehrání)

Facts: „The Minions“; USA, 2015; režie Kyle Balda, Pierre Coffin