Původně byl tento blok terapeutický. Pro mě. Teď je hlavně o mém úžasně nedokonalém každodenním životě, mé snaze naučit se péct a mých závislostech. Taky si tu někdy stěžuju na všechno a na všechny a dělím se o svá moudra. Takže Vás varuji - je to pěkná nuda :-))

15. března 2015

Když venku prší, aneb proužků není nikdy dost

Jsem manuálně nešikovná. Příroda mě sice obdařila dvěma páry rukou a myslím, že i velkou dávkou fantazie, ale jaksi to zapomněla spojit. Už jsem se tu chlubila, že mám ráda svoje dlouhé prsty, ale pokud zrovna nesahám na něco horkého, jaksi postrádají jakýkoli jemnocit. Pokud mám například navlíknout nit na jehlu nebo si namalovat linku na horní víčko, moje prsty dostávají třesavku, a to i přes moje úporné soustředění, při němž jsem si jednou málem překousla jazyk ☻. Je jasné, že dráha chirurga mi nebyla souzena. Vždycky jsem chtěla umět hezky kreslit, vyšívat, plést, vyrábět šperky nebo košíky, ale prostě na to nemám ten správný typ talentu. Bohužel pro moje okolí mě to neodrazuje, abych čas od času něco takového nezkoušela a pak ostatní neobdarovávala svými pokusnými výrobky ☻. Říkám si, že to prostě chce jen trochu tréninku … i když se pravděpodobně jedná o trénink celoživotní … 
Asi před dvěma lety jsem si řekla, že se naučím origami. Můj první jeřáb vypadal spíše jako slon zkřížený s krtkem a já zjistila, že mě zvířátka moc nebaví. Raději mám krabičky, hvězdičky a podobné prostorové věci. Na Vánoce jsem z papírových proužků vyrobila asi čtyřicet hvězdiček, vlastně komet, jako malé pozornosti a rozdala je svým známým. Je to ten typ dárku, který všude překáží a obdarovaný nikdy neví, co s ním má vlastně dělat ☻. Ale bavilo mě to.

A protože mi doma zbyla ještě spousta papírových proužků s jinou než vánoční tématikou, trochu jsem si pohrála.  …

Tak přemýšlím, co s nimi budu dělat. Nemáte někdo v blízké době narozeniny? ☻


Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za všechny komentáře ♥