Svoboda třikrát jinak aneb poslední filmy roku

Nemůžu uvěřit, že tohle jsou poslední filmy roku. Vlastně můžu. Letos jsem toho totiž v kinech viděla opravdu hodně. A i poslední tři filmy tohoto roku měly jednu věc společnou. Byly všechny tak nějak o svobodě. O svobodě ducha, mysli, života jako takového, o svobodě vlastního rozhodnutí. A taky o boji za svobodu, byť hodně specifickou. Každý trochu jinak a v rámci úplně odlišného žánru. 

Mustang 
„Všechno se změnilo během okamžiku.“ Venkovská oblast severního Turecka a pět sester v péči své babičky a strýce. Sonay, Salma, Ece, Nur a Lale se jednoho letního dne cestou ze školy dají do nevinné hry se svými spolužáky. Přetahovaná ve vodě je jen projevem bezstarostného dětství všech zúčastněných, ale pro tradičně smýšlející komunitu včetně jejich strýce je ukázkou amorálního a pobuřujícího chování, které je pro dívky, zejména tři nejstarší tabu. Během chvíle se z domova stává vězení a dívky jsou izolovány od okolního světa. Místo školy se učí všemu, co by měly znát a umět ženy a manželky. Sonay a Salma jsou jako dvě nejstarší provdány, nebo spíše doručeny do rodin svých protějšků, a pak odejde i prostřední Ece. „To bylo naposledy, co jsme byly všechny spolu.“ Odbojná nejmladší Lale se vzrůstající úzkostí sleduje, jak se z domu jejího dětství vytrácí smích a uvolňuje se jedna postel za druhou. Když má být provdána i třináctiletá Nur, rozhodne se utéct. Vítězný film ceny Evropského parlamentu LUXPrize se stejně jako loni, kdy zvítězila později oscarová Ida, promítal spolu s dvěma dalšími finálovými snímky zdarma. Film je natočen bez zbytečného patosu a přehnaného dramatu. Netváří se, že zobrazuje každodenní realitu všech rodin v tureckém vnitrozemí, nicméně vypráví příběh, který pro některé dívky a ženy bolestnou realitou skutečně je. Všechny představitelky si se svými rolemi poradily dobře, zejména Salmy a Lale, a všechny byly opravdu krásné. Název filmu byl zpočátku trochu matoucí, protože ve filmu se žádní mustangové samozřejmě neobjevují, ale pak mi došlo, že mustang je divoce, tedy volně žijící kůň, pro kterého je typická dlouhá, ve větru vlající hříva, stejně jako byly pro všech pět sester typické dlouhé rozpuštěné vlasy a jejich touha po svobodě. Za mě 90%.

Facts: „Mustang“; Francie/Německo/Turecko/Katar, 2015; režie Deniz Gamze Ergüven 

Aldabra: Byl jednou jeden ostrov 

„Příběh lidem dobře utajeného ostrova, který v průběhu miliónů let několikrát zmizel pod mořskou hladinou a znovu se vynořil.“ Na filmy ve 3D chodím zřídka, ale tento snímek by bez onoho 3D byl v podstatě jen sledem hezkých, ale opravdu hezkých obrázků atolu plného různorodé fauny a flóry. Překvapilo mě, že se jednalo o český film, stejně jako o reálný ostrov. Film byl opravdu natočený na ostrově, který leží více než 1000 kilometrů od nejbližší civilizace (konkrétně Seychel) a je v podstatě nedotčený přítomností člověka. Jeho nejvyšší vrchol je jen 19 metrů nad mořem a podle výzkumů už nejméně šestkrát zmizel celý pod hladinou. Žije zde také největší kolonie obřích želv a je také jedním z míst s nejbohatším podmořským životem. Film nemá v podstatě žádný děj, tedy ne v tom klasickém slova smyslu. Spíš je to takový o hodně delší večerníček z exotického prostředí, něco ve stylu Vydrýska či jak se ten večerníček se živou vydrou jmenoval. Filmová stopa je doprovázena komentářem Oldřicha Kaisera, který komentuje nejen dění na plátně, ale propůjčuje hlas i protagonistům – rybám, krabům, želvám apod. Někdy mi připadal jeho komentář trochu mimo, ale film je to hlavně pro děti, kterým se dle reakcí líbilo, takže proč ne. Abych ale řekla pravdu, nejsem si jistá, zda to za ty dvě stovky stojí. Film má navíc jen ani ne hodinku a půl. Nicméně jako český počin uvést film ve 3D je to povedené. Jen mě to trochu nudilo. Za mě 75%. 

Facts: „Aldabra: Byl jednou jeden ostrov“; ČR, 2014; režie Steve Lichtag 

Hvězdné války: Síla se probouzí 

„Existují příběhy o tom, co se stalo.“ „Jsou pravdivé. Všechny. Temná strana. Jediové. Jsou skuteční.“

Hell yeah, bro. Tak fajn. Zase tak velikánský fanda Hvězdných válek nejsem, ale rozhodně bych si je nenechala ujít. I když musím říct, že klasická otitulkovaná 2D verze mi úplně stačila. Ze všech těch vesmírných stříleček, letů nadsvětelnou rychlostí, výbuchů planet a utíkání všemi směry se mi hlava točila i tak. Nejsem si jistá, jak by se na to tvářila moje na migrény citlivá hlavička, kdyby to měla absolvovat ve 3D nebo dokonce ve 4D. Hvězdné války jsou klasika každého komiksového fanouška a fenoménem sami o sobě. V době uvedení prvního dílu (dějově byl čtvrtý, ano, je v tom zmatek) v roce 1977 to určitě bylo naprosto převratné, byť dějem je to prostě a jednoduše pohádka pro dospělé. Hodní a krásní versus zlí a oškliví, ve vesmíru, který umožňuje rozehrát fantazii na plné obrátky. Je to v podstatě černobílý svět, který má jen pár tajemství (Guess who is Luke´s father?). Nové Star Wars jsou povedeným pokračováním příběhu, který naštěstí nenavazuje na předešlou trilogii z let 1999 až 2005 (což ale byly dějově první tři díly - ano, stále zmatek), kde se až moc často řešila jakási mezigalaktická politika, zakázaná romance a emo teenagerské nálady. A bylo to opravdu hodně DiGi, tedy až moc trikové. Alespoň mě to tak přišlo. Nový příběh je v mnohém podobný původní trilogii z roku 1977, a to hlavně náladou. Což je dobře. Nevím sice, jestli si fenomén Hvězdných válek získá tímto dílem nové fanoušky, ale snad se podaří i následující dva a bude to povedená trilogie. „Síla se probouzí“ je totiž jen začátek. Ani teď nějak nevím, kolik filmu dát procent, ale spíše více, než méně☻. „Síla. Volá Tě. Nech ji do sebe vejít.“ 

Facts: „Star Wars: Episode VII. – The Force Awakens“; USA, 2015; režie J. J. Abrams

zdroje: zde,  zde, zde,  zde,