Poslední letošní post o pečení se týká, jak jinak, vánočního cukroví. Stejně jako několik let zpátky, i letos jsem si říkala, že čím méně, tím lépe. Nakonec na cukroví a sladké obecně u nás doma nikdo dvakrát není. Na stranu druhou mě pečení vánočního cukroví baví. Alespoň do chvíle, než se mnou přestane spolupracovat trouba, případně se nijak nezmenšuje hromada malinkatých lineckých kytiček, které je ještě třeba slepit marmeládou. Pak si vždycky říkám, proč to vlastně dělám. Kdybych upekla jedny sladké vánoční sušenky o velikosti volského oka, možná by to ani nikdo nepoznal.
Stejně jako loni, i letos bylo všechno vánoční cukroví bezlepkové. Moje švagrová pak upekla úžasné vanilkové rohlíčky, pracičky a pár lineckých kokínek z klasické mouky, takže cukroví zbude až do Valentýna. Letošní Vánoce byly nicméně poznamenány tím, že značná část rodiny (neteř a synovci, kteří to nejvíce ocení) byla na dietě, a to díky prodělané, byť nezaznamenané, mononukleóze. Tedy co nejméně másla a čokolády. Takže to vlastně bylo takové dietní. Proto jsem toho letos tolik snědla. Abych podpořila svou dietu☻. Upekla jsem na pohled asi 19 druhů, nicméně některá těsta se samozřejmě opakovala.
Žádné přelomové novinky jsem nedělala. Měla jsem na to ale klid a dostatek času (pár dní dovolené), tak jsem si raději vyhrála s chutěmi, než se samotným zdobením. V mojí rodině nikdo není moc na krémové věci, klasické křupavé oříškové a sněhové cukroví je nejoblíbenější. A stejně tak zázvorky a pak samozřejmě čokoláda. Proto nepeču žádné košíčky, dortíčky a jakékoli hmoty ochucené rumem a podobně.
Klasické mandlové perníčky s mandlemi; mátové pusinky, kterých bylo požehnaně; klasické linecké kytičky, kterých jsem udělala hodně, jelikož loni se snědly hned, ale letos o ně takový zájem nebyl; nepečené kokosové kuličky Ferrero, které má moc ráda moje mamka; čokoládové rohlíčky slepované krémem z bílé čokolády, polité čokoládou a obalené v ořechách s hvězdičkou z marcipánu; zázvorky se žloutkovou polevou a zeleným kokosem, které vznikly tak, že jsem je nechala v troubě trochu déle, než jsem měla, a proto jsem je zvlhčila tou polevou; marmeládou slepovaná mandlová srdíčka s cukrovou polevou; švestky v čokoládě s mandlí uvnitř a obalené v mandlové moučce; oříškové mušličky, které jsou bezlepkovou verzí klasických praciček; klasické medové perníčky - houbičky, které má rád můj synovec.
Klasické zázvorky, které jsem loni pekla poprvé a měli úspěch; klasické pusinky, které díky nové troubě (ano, fakt to bylo troubou), chutnaly spíše jako cukrová vata; čokoládové hvězdičky slepované máslovým krémem, polité čokoládou a zdobené hvězdičkou z bílého marcipánu; klasický kokosový salám tří barev; oříškové pusinky s mandlí, které se nějak jmenují, ale je to vlastně jen pusinka s oříšky a můj tatínek je má moc rád; čokoládové košíčky z ledových kaštanů s mandlemi a kandovaným ovocem; ořechové rohlíčky namáčené v čokoládě (musím říct, že moje nové silikonové formičky jsou nejlepší kup za poslední léta); domácí bílá vánoční čokoláda ze salka a sušeného mléka (také z mých nových formiček); kakaové rohlíčky máčené v čokoládě a zdobené zeleným kokosem (taková bezlepková klasika).
To bylo letos vše. Vánoční dort jsem s ohledem na malé nedobrovolné dietáře nepekla a vánočku jsme tentokrát dostali od mojí švagrové a byla úplně skvělá. Teď si dám na několik týdnů od pečení pokoj, abych se pak zase mohla na pečení těšit. Snad se do té doby spřátelím s tou novou troubou, jelikož pusinky jsou moje chlouba, ale letos se ty klasické úplně nevyvedly. Ale zase ta čokoláda se mi povedla ... Hlavně, že je to všechno domácí☻.
*
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥