The Best of … kulturní deník 2018 (ve zkratce)

Poslední tři týdny jsem byla nemocná a říkala jsem si, jak budu mít klid a čas na všechny restíky stran filmů, čtení, školy nebo blogu. Chyba lávky. Když jste opravdu marod, na tyhle věci opravdu nemáte energii. Proto je tenhle post tady až dneska, i když jsem si ho naplánovala na konec února. I tak by měl trochu zpoždění 😉. Uvědomuji si, že je březen. Polovina března, abych byla přesnější. Je mi taky jasné, že tímto postem nikoho nijak zvlášť nepotěším, ale pokud bych ho nedala na blog, měla bych pocit, že jsem něco nesplnila, že v tom mém rozvrhu něco chybí. Každý rok si totiž sama pro sebe hodnotím, co bylo ze všech mých kulturních zážitků takříkajíc the best. Pomáhá i v tom můj (zelený) kulturní deníček, kam si zapisuji všechny kulturní a jiné akce, respektive si je tam lepím. Díky tomu kupříkladu vím, že vedle dvou nepovedených činoher, jsem viděla dalších šest velmi povedených. Prostě u mne nepřeváží to negativní, což by se mi jinak klidně mohlo stát, protože je asi přirozené, že to negativní v nás nechává hlubší otisk. A to bych nerada. Jedinou výjimkou je vztah končící rozvodem. Tam o to, co bylo možná kdysi hezké, zájem nemám 😎. Jelikož je tu zpoždění, vezmu to ve zkratce.

* 

Divadlo 

Za loňský rok jsem divadlo navštívila pouze 20x. Tedy stran nových titulů, jinak jsem si párkrát zašla na některé osvědčené záležitosti (Hry o Marii, Labutí jezero apod.). Prostě to tak vyšlo. K mému překvapení jsem viděla 4 muzikály, což je asi můj rekord. Ještě větší překvapení je, že dva tituly bych označila za jedny z nejpovedenějších v celém roce. Navštívila jsem také 11x činohru, jen 3 opery a pouze 2 balety. Bylo to takové trochu chudé. Z činohry mi v hlavě žádné představení nijak výrazně neutkvělo. Žádné mi vyloženě nevyrazilo dech, i když pár bylo velmi zdařilých. Balet ještě stále neměl domovskou scénu, takže se nic moc přelomového nekonalo. A opera na tom byla podobně. Tak vlastně ani nic do výběru nemám. Celkově uplynulý rok nebyl nijak výrazný, dokonce bych řekla, že mě trochu zklamal. Za což si mohu sama, jelikož jsem se omezila v podstatě jen na dvě divadelní scény a neprozkoumávala jiné vody. To letos napravím 🙏.

 Nejlepší činohra(y): Zázrak v černém domě (Reduta), Rozmarné léto (Šapitó), Milenci nebes (Mahenovo divadlo)

Jediná baletní radost: 4 Elements (Mahenovo divadlo)

Nejlepší muzikálová záležitost: Bítls (Městské divadlo Brno – hudební scéna)

Nejpříjemnější překvapení: Představ si … (Městské divadlo Brno – hudební scéna)

Trochu šokující, ale dobré: Jánošík Revisited  (Mahenovo divadlo)

Kdy jsem se nejvíc nasmála: Osmyčky (Městské divadlo Brno)

Co se nepovedlo: Hoří v sadě rodném květ (Reduta), Kdo je pan Smitt? (Mahenovo divadlo), Rent (Městské divadlo Brno)

* 

Film 

Uplynulý rok by se dal rozdělit do dvou částí. První půlrok mi hodně času zabralo cvičení, pak jsem onemocněla, a tak jsem v druhé části roku nahradila cvičení východoasijskou kinematografií. Takové domácí kino. I takové výměny se dají dělat 😄. Ale o tom referovat nebudu. Do kina jako takovéto jsem zavítala celkově 30x, z čehož jsem jeden film viděla dvakrát (Bohemian Rhapsody). Vybrat nejlepší filmy je trochu ošidné, jelikož já do kina chodím jen na některé typy filmů, takové, co se dobře vyjímají na velkém plátně, případně v malém artovém kině. Ale i tak.

   Nejlepší drama: Bohemian Rhapsody 

Nejlepší popcorn: Thor: Ragnarok 

Nejlepší dokument: Poslední v Aleppu 

Nejlepší romance: Zrodila se hvězda 

 Nejlepší mrazivost: Odnikud

 Nejlepší konverzačka: Naprostí cizinci 

Nejlepší komedie: Intimní osvětlení

 Nejlepší mix: American Honey 

Nejhorší filmový zážitek: poslední část 50 odstínů (to byla vážně katastrofa) 
*

Anime 

Anime není nikdy dost. Pár typů z toho, co jsem viděla loňský rok (nové i starší tituly), a co se mi líbilo:

Nové a povedené adaptace mangy: Grand Blue (komedie v klasickém anime stylu), Banana Fish (kluci, co dělají leccos, aby přežili, a není to hezký), Made in Abyss (vypadá to jako pro děti, ale není)

Klasika, která nesmí chybět: Samurai Champloo (takoví hip-hop samurajové), Ergo Proxy (sci-fi bez vesmírných lodí)

Hodně drsné a jen pro dospělé: Devilman Crybaby (dosti unikátní styl kresby)

Odpočinková anime klasika: Nanatsu no Taizai – The Seven Deadly Sins (zábavné a chvílemi nekorektní)

* 

Koncerty 

Z mého předsevzetí, že budu více chodit za hudbou, nakonec moc nebylo. Ale byla jsem na jednom z nejlepších koncertů vůbec, takže mi to zase až tak nevadí. I nadále doporučuji sem tam kouknout, jaké jsou absolventské koncerty na JAMU, protože některé jsou vážně skvělé a není to žádná snobárna (proto ty, kdo nemají rádi velké večerní). 

Nejlepší koncert: Imagine Dragons – Evolve (koncert O2 Arena Praha) – to bylo prostě skvělé, asi jako předtím Paul McCartney 

Nejpohodovější záležitost: Yamato – Drumers of Japan (koncert – Sono Centrum) – bum bum bum, tohle mohu jen doporučit, jsou tu každý rok 

Zvuková klasika: *62 JWM 6 A3 Flamenco: Pérez & Rivera & Pérez (koncert Besední dům) – flamencová klasika nikdy nezklame 

Staré známé: jazzové večery ve Staré pekárně 

* 

Výstavy 

Výstavy jsou pro mne většinou spontánní záležitost. Nejvíc mi v uplynulém roce utkvěly v paměti tři. O dvou tu bylo pojednáno, poslední je stálá expozice: 

Cosmos Discovery (velká výstava NASA na BVV Brno) 

Jan Šibík – Deset let (výstava fotografií jednoho z našich nejznámější válečných fotografů – Galerie architektury Brno) 

Příběh Romů (stálá výstava Muzea romské kultury)

*

 Knihy 

Narazila jsem na některé zajímavé tituly.

Anna Křivánková, Antonín Tesař, Karel Veselý – Planeta Nippon (naučná záležitost o fenoménu japonské pop kultury)

Michael Třeštík – Ledaže se pletu (pokračování „Jen aby, řekla moje žena“, souboru autorových postů na Facebooku)

Marie Doležalová – Kafe a cigárko aneb historky z hereckého podsvětí (vtipná kniha krátkých historek oceněných cenou Magnesia Litera o tom, jaké je ve skutečnosti herecké povolání)

Jan Burian – Přímluva za dnešní dobu (soubor autorových fejetonů na různá témata, aktuální i zapomenutá)

Veronika Ageiwa – Deník japonské manželky (jak se z Češky stane téměř pravá Japonka)

* 

A co ještě stojí za doporučení?

Dance Macabre 2018 (malý hudebně-taneční festival, který propojuje orientální tanec s gothickou subkulturou – klub Melodka, koná se každý rok) 

Shaolin Tour 2018 (ukázky bojových umění mnichů z shaolinského kláštera - Boby Centrum) 

Legoland Deutschland (zábavní park v Německu na motivy malinkatých kostiček, na které jeden rozhodně nechce šlápnout; zaslouží si vlastní post, v dobrém i ve zlém 😂) 

Macocha (mohu jenom doporučit, hlavně v letních vedrech)

*

Hotovo. Napsáno. 💋