11 věcí z Mariánských Lázní

Byla jsem po dlouhé době konečně na dovolené. Překvapivě jsem ale letos jela namísto do teplých krajin poznávat krásy vlasti. A to do končin, kde jsem naposledy byla asi před víc jak dvaceti lety. Jestli se to tedy od té doby nějak změnilo, nejsem schopna posoudit 😃. Pro náš „líný“ týden jsme si vybrali Mariánské Lázně, a udělali jsme dobře. Bylo to bezva. Nelíbila se mi jen jedna věc, a to, že je to od nás opravdu hodně daleko a cesta vlakem z Prahy do cílové destinace nebyla nic moc. Nebo jsem prostě už moc pohodlná 😉. 

*

1. Klid a pohoda – Mariánky (jak říkali místní) jsou v podstatě docela malé město, které přejdete z jednoho konce na druhý za půl hodiny. Všude vládne trochu ospalý duch, což je asi dáno hlavně tím, že většinu lázeňských hostů tvoří důchodci, navíc hlavně Němci, takže si připadáte jako na dovolené po hlavní sezóně někde na Mallorce. A to vůbec není špatný.

2. Ubytování – bydleli jsme v hotelu Excelsior**** hned na Hlavní třídě, krásné secesní budově s luxusní, ale docela domáckou atmosférou. Za celou dobu jsme přišli jen na tři věci, které nám nedělaly radost. Pomalý výtah, slánky, co skoro nesolily, a trochu divné osvětlení, v jehož světle jsme vypadali poněkud nezdravě (je ale dost pravděpodobné, že to vůbec nebylo tím světlem …). Odkaz zde.

3. Jídlo – si zaslouží samostatnou zmínku, protože vařili opravdu skvěle. A navíc stolování v secesní jídelně nemělo chybu. Pokud bychom jeli zase, stačila by už jen polopenze, protože kolem hotelu byla spousta míst, kde se dalo poobědvat, navíc po těch snídaních ani člověk neměl hlad.

4. Architektura města – zatímco většina měst má pár ulic hezkých historických budov a pár parčíků, Mariánky jsou takových budov plné a mají úžasnou Kolonádu. Trochu škoda, že jsme tam byli ještě předtím, než to všechno kvete. Na jaře a v létě to musí být ještě hezčí. 

I ta policejní stanice vypadala stylově.

5. Lázeňské procedury – nejsem zrovna ten správný lázeňský typ. Ale procedur jsme v rámci našeho balíčku měli 17!, takže to byl překvapivě docela záhul. Každý den masáž, také perlička, suchá uhličitá koupel, reflexní masáž nohou, zábaly a pak tedy i jakési dost podivné oxygocositerapie, které ale byly nakonec docela sranda. Vyfasovali jsme apartní župánky a pantoflíčky a naším běžným oděvem se staly tepláky, což bylo překvapivě osvobozující. A všichni jsou na Vás takoví milí a neustále nám říkali, že máme odpočívat. No nehádali jsme se …

6. Modrá kavárna – sice je v Mariánkách spousta kaváren, my jsme si ale oblíbili kavárnu Modrá na Hlavní třídě, kde dělali skvělé palačinky s jahodami, čokoládu a poháry s horkými malinami. Odkaz zde 

7. Jílová a lávová terapie – nejsem ten typ, co podléhá snadno nějakým novinkám, ale ze zeleného jílu s přídavkem koloidního stříbra jsem nadšená. Koupila jsem si ho i domů, abych si čas od času udělala masku nebo si jím potřela místa, kde se mi na jaře objevuje lupénka. Jinak v Mariánkách bylo překvapivě hodně obchodů, které prodávaly bio kosmetiku a výrobky z konopí, takže jsem koupila i pár dalších maličkostí, co se v Brně poněkud obtížněji shání.

8. Nákupy – samozřejmě jsme si udělali radost, ačkoli Mariánky jsou cenově srovnatelné s Brnem, takže drahé 😒. Všude byly hlavně obchody s porcelánem, šperky, šmuky, oplatkami a módou (zaměřenou zejména na klientelu 50+ 😏), ale i tak si cestu do kufru našli nové balerínky, jarní šála, nějaký ten náhrdelníček a samozřejmě nezbytné oplatky. 

9. Kulturní zážitky – s kulturním vyžitím to není mimo sezónu žádná sláva, takže jsme brali, co se nabízelo 😃. Městské muzeum bylo fajn, kino mají moc pěkné (i když film „Život“ nebyl šťastná volba 👎) a bylo nás tam celých 12 platících diváků, a Městské divadlo hraje tak jednou týdně a zrovna při naší návštěvě tu hrál i Západočeský symfonický orchestr, a to „Vraždu Mozarta“ (naše interpretace) a docela povedeného Rossiniho. Možná to není nejkulturnější město, ale proto se tam taky nejezdí. 

10. Pocit mládí – jezdí se tam léčit nebo relaxovat. Naštěstí to první nebylo třeba, ale jelikož jsou to přeci jen lázně, je osazenstvo většinou z dříve narozených, takže překvapivě často jsme zjistili, že jsme tam či onde nejmladší (nebo nám to tak aspoň přišlo), a to je Vám hned lehčeji … 👵

11. Naprostý relax – největší plus ale byl ten naprostý relax, kdy si člověk mohl dovolit vypnout, spát si celé dopoledne, pak si zajít na masáž nebo na kafíčko do Churchill baru, a večer sledovat anime, na který celý rok nemá čas. Takže děkuji i svému doprovodu, že to cítil úplně stejně 🙇.

 *

Jo, asi se vrátím. Nakonec jsem si tam našla perspektivního životního partnera … zdá se, že tam bude i příště 😍