Hořká romantika, Royale with Cheese a spousta krve

Říjen byl kulturně poněkud chudší, neboť byl cestovatelsky bohatší. Přesto jsem spokojená, jelikož jsem viděla bezva divadelní hru, na kterou se v Ostravě čekají fronty, film, který mě příjemně překvapil, pak jeden, který mi připomněl, že některé filmy prostě nelze zapomenout, a taky jsem si připomněla, jak jsou některé stavby nadčasové. 

Pulp Fiction: Historky z podsvětí 

Klasika ve filmovém klubu. Viděli jsme to asi po patnácti letech a vlastně k tomu není moc co dodat. Ty hlášky se prostě nezapomínají.

Fabienne: "Whose motorcycle is this?"

Butch: "It's a chopper, baby."

Fabienne: "Whose chopper is this?"

Butch: "It's Zed's."

Fabienne: "Who's Zed?"

Butch: "Zed's dead, baby. Zed's dead."

Pulp Fiction

Vincent: "Do you know what they call a, uh, a Quarter Pounder with Cheese in Paris?"

Jules: "They don't call it a Quarter Pounder with Cheese?" 

Vincent: "Nah, man, they got the metric system, they wouldn't know what the f**k a Quarter Pounder is." 

Jules: "What do they call it?"

Vincent: "They call it a Royale with Cheese."

Facts: „Pulp Fiction“; USA, 1994; režie Quentin Tarantino  

Zmizelá 

Zmizelá

„Všichni nám neustále říkali, že manželství je dřina. Pro mě a Nicka ale ne." Den pátého výročí se Nickovi ztratí jeho žena. Zabil ji? Unesli jí? Jaké bylo ve skutečnosti jejich manželství? Co skrývá? Z Nicka je podezřelý a média šílí po senzaci. Kamarádka mě vytáhla do kina na film, který má přístupnost od patnácti, což je dobře. I když je někdy mrazivě vtipný, pro dětičky to rozhodně není. Nejen kvůli nějaké té fyzické nahotě, ale především kvůli nahotě psychické a zejména pak emocionální. Ben Afleck a Rosamund Pike jsou oba ve svých partech skvělí, zejména Pike je úplný chameleon. V rámci žánru (asi bych film označila za thriller) bych dala 80%. První polovina neměla chybu, ta druhá byla chvílemi trochu moc hrrr a posledních dvacet minut, byť svým způsobem nejdusivějších, bych ani mít nemusela. Zápletka je zajímavá, ale rozhodně zase ne až tak překvapivá, aby si člověk sedl na zadek. 

Facts: „Gone Girl“; USA, 2014; režie David Fincher 

Můj romantický příběh

Můj romantický příběh

„Pokud si nenajdete někoho už na škole, určitě skončíte s nějakou krávou z práce“. Aneb hledání životního partnera po třicítce. Co k tomu asi tak dodat, že? Je to komedie, ale chvílemi opravdu hořce chutnající, zejména pro ty, kterým už těch třicet bylo a životního partnera jaksi stále hledáme ☻. Tereza Vilišová za roli Amy dostala jak cenu Alfréda Radoka, tak cenu Thálie, a myslím, že zaslouženě. Příběh je to poměrně běžný. Dva lidi se potkají v práci, opijí se na firemním večírku, vyspí se spolu, a tak nějak spolu jsou, přestože vlastně nechtějí a k tomu druhému nic zvláštního necítí. Nejdříve celý příběh jejich seznámení vypraví ON, aby se pak ukázalo, že JEJÍ verze není zase až tak odlišná. Je to opravdu povedené, skvěle zahrané a hlavně brutálně aktuální ☻. 

Facts: „Můj romantický příběh“; Divadlo Petra Bezruče (hostování v Divadle Reduta v Brně), 2013; autor: D. C. Jackson, režie: Daniel Špinar  

Vila Tugendhat

Po osmi letech, kdy došlo k dalším opravám a rekonstrukcím, jsem opět navštívila vilu Tugendhat. Je to naprosto úžasná stavba, a proto její zařazení do památek UNESCO nepřekvapí. I když nejsem zase až tak veliká milovnice nábytku té doby, ty prostory a celková koncepce je nadčasová. Možná jen, že v dnešní době by ta velikánská okna byla trochu problém z hlediska soukromí. Přeci jen se okolí dost změnilo. Mít jednou takový dům je můj sen, ale stejně bych chtěla mít možnost pověsit si někam obrázek s Hello Kitty. Tady si ho moc představit neumím☻.

http://www.tugendhat.eu/