Dnes je 8.
května, tedy tzv. Den vítězství, který, jak všichni dobře vědí, se pojí
s koncem 2. světové války. Shodou náhod byl pro mě konec dubna a začátek
května stran kina i divadla více či méně spojen s tématem válčení,
boje nebo přímo války. Války jako takové jsou nemilé téma, stejně jako válčení
či boj proti čemukoli, ale všechno může mít mnoho podob. Tu reálnou a na
skutečných událostech založenou válku jsem viděla v Městě 44. Válku intrik i boj s přírodou a předsudky jsem pak
v té nejméně reálné podobě viděla v Králově zahradnici ☻. Boj o přežití v době války, ale hlavně
boj se sebou samým byl hlavním tématem Hostiny
dravců. Jednu zcela (super)fiktivní válku za záchranu lidstva vedli Avengers a umělá inteligence pak vedla
inteligentní boj o vlastní svobodu v Ex
Machina. A pak že nenajdu mezi všemi tituly žádnou spojitost ☻.
Město 44
 |
|
|
„Kdo si myslel, že povstání potrvá tři dny, ten se spletl.“
Film o Varšavském povstání obohacený o epickou love story? Válečné filmy sice nejsou
můj nejoblíbenější filmový žánr, ale po zhlédnutí ukázek jsem věděla, že tohle
vidět chci. A strašně moc a moc jsem chtěla, aby to byl úplně úžasný film.
Jenže jsem z filmu trošinku rozpolcená. Je to velkolepé, detailní,
historicky akurátní, bravurně zahrané, jenže na druhou stranu je to trochu
neukotvené a chvílemi divně experimentální. Naivita do odboje zapálené mládeže,
nedostatečná vyzbrojenost, válečné scény z ulic, kanálů, nemocnic,
následky náletů a výbuchů, to všechno bylo natočené bravurně, klobouk dolů. I
ona epická love story představující milostný trojúhelník nebyla vůbec rušivá.
Některé pasáže byly možná klasicky „hollywoodské“ (postava umírá dost dlouho,
aby ještě stačila sdělit něco hlubokého), přesto jsem neměla pocit, že by tam
bylo příliš hrdinského patosu. Ale třeba zpomalené záběry a lá matrix (klasicky
u scén typu romantický polibek či sex) doprovázené elektronickou hudbou (co
hůř, zazněl tam dubstep), to už bylo trochu horší. Navíc tam jsou všichni
krásní, mají dokonale vyrýsované svalnaté postavy (v okupované Varšavě jsem to
nečekala) a někoho nad třicet abys pohledal. Navíc hlavní hrdina má divný
kukuč. Vyřešila jsem to tak, že jsem se prostě rozhodla tyhle nedostatky
ignorovat. Protože Poláci filmy točit umí. Protože tohle je obraz něčeho, co se
stalo a co lidé ve Varšavě prožili. Protože ty emoce byly skutečné. A protože
si upřímně řečeno neumím představit, že by se něco takového povedlo natočit u
nás. Takže za mě 90%.
Facts: „Miasto
44“; Polsko, 2014; režie Jan Komasa
Králova zahradnice
 |
|
|
„Versailleský palác by měl být srdcem našeho království, s
jedinečnými a nevyslovitelně krásnými zahradami. Tak by mělo vypadat nebe.“
Jsem hrdou, leč už převážně neaktivní, členkou klubu červené knihovny. Mám
totiž slabost pro romantické příběhy s ne příliš realistickým dějem, ale
za to s předvídatelným koncem, s jasně vykreslenými bídáky a hrdiny, a svatbou
na konci (tedy ta někdy pravda chybí). Ale moderní romance mě moc nebaví,
nejraději mám ty zasazené do nějakého pěkného historického období. Jsou
totiž šíleně osvobozující. Klidné. Pohodové. Snové. Nereálné. A film Králova
zahradnice všechny tyhle pocity vyvolává. Film z období budování
Versailles (cca 1678) by snad měl být na první pohled o tom, jak se jedna
šikovná žena v podání Kate Winslet podílela na vzniku části oněch
velkolepých zahrad, ale jedná se spíše o hezké kostýmní drama s milostnou
linkou. Ale to mně osobně vůbec nevadilo, a i přestože je to vlastně trochu
kýčovitá podívaná, já se u ní docela spokojeně usmívala, nejspíš i trochu
snově, a tak dávám 85% ☻.
Facts: „A
Little Chaos“; Velká Británie, 2014; režie Alan Rickman
Hostina dravců
 |
|
|
„Já Vás nenutím, abyste dva ze svého středu obětovali, ale
abyste jich pět zachránili.“ Nervozita, zkrácený dech, studený pot
ztékající po těle, bušení ve spáncích, třes v rukou, napětí .. napětí …
napětí. Kdo zradí? Kdo uteče? Jaké staré křivdy vyjdou najevo? Jaká tajemství
se prozradí? Jaké výčitky a obviněná zazní? Kdo se zhroutí první? Takhle nějak dusivě
a syrově jsem si atmosféru téhle divadelní hry představovala. Rok 1942,
okupovaná Paříž a sedm přátel slavících narozeniny v jednom z bytů. Na
ulici zazní výstřely, které usmrtí dva esesáky a jako odveta jsou vybráni dva
lidé z každého bytu, kteří s největší pravděpodobností už domů
nepřijdou. Důstojník dá ze známosti sedmi přátelům dvě hodiny na to, aby si ona
dvě rukojmí mezi sebou vybrali sami. A hra o přežití začíná. Tahle premisa má
v sobě takový potenciál, že by to mohlo být drama jdoucí až do krve. Ale
bohužel. To dusivé napětí, ten fatalismus volby mezi dvěma zly, ta drtivá tíha
svědomí, dilema vlastní volby, to všechno se nějak výrazněji neprojevilo.
Všichni byli až moc klidní, až moc umírnění, tak nějak příliš smířliví na to, že jim
šlo o život. Musím říct, že kvůli mému očekávání to bylo trochu zklamání, ale
špatné to rozhodně nebylo. „Bohužel, žádní přátelé
mezi nepřáteli.“
Facts: „Hostina
dravců“; Mahenovo divadlo, 2014; autor: Vahé Katcha, Julien Sibre, režie: Iva Krejčí
Avengers: Age of Ultron
 |
|
|
„Tak tu všichni stojíme s ničím více než s naším
důvtipem a s vůlí zachránit svět. Takže se
postavme a bojujme.“ Nový Avengers jsou metaforou … Tak nic. Nic
duchaplného není namístě. Avengers jsou blockbusterová popcorn nakládačka a
pokud by se snad chtěli někdy tvářit jinak, jejich snaha je pohřbena hluboko
pod haldou suti, která zbyla ze všech výbuchů, demolic a bitek, ať už mezi
všemi těmi superhrdiny navzájem nebo mezi good guys a bad guys. Pointou tu je,
že se pár postav v divných kostýmech a s divnými přezdívkami,
z nichž si většina zahrála ve svých vlastních filmech, sejde na jednom
místě, jejich ega a povahy se dostanou do konfliktu, oni se to snaží překonat a
fungovat jako jeden tým, mezitím se někde z temných hvozdů vynoří ne nijak
zvlášť charismatický padouch, superhrdinové se spojí, k tomu naverbují pár
jeho bývalých poskoků a společně padoucha porazí. Respektive zachrání civilisty
nebo rovnou celé lidstvo, prostě tu anonymní masu, kterou většinou představuje
skupina panikařících lidí a jedno zapomenuté či ztracené děcko, jehož záchrana
někoho vždycky přijde draho. Ale je to sranda. I přestože je těch postav už
nějak moc a některé akční sekvence jsou super nepřehledné, přestože víte, že
nikdo z nich neumře a dobře to dopadne, přestože je to chvílemi roztomile
naivní nebo bolestně patetické. Ale je to film o superhrdinech se
superschopnostmi, kteří bojují se superpadouchy s umělou super inteligencí
nebo z jiných dimenzí (které jsou nejspíš taky nějak super), takže nějakou
střídmost jsem nečekala. A přestože mám raději sólové Avengers, dávám 80%. „Když Vás zraní, vraťte jim to. Když Vás zabijí, rozchoďte
to.“
Facts: „The
Avengers: Age of Ultron“; USA, 2015; režie Joss Whedon
Ex Machina
 |
|
|
„Máš nějaké jméno? Ava.“ Caleb vyhraje týdenní pobyt
v šéfově utajeném sídle in the middle of nowhere. Jeho šéf je
programátorský a vědecký génius, který ho seznámí s Avou, jejíž tvář se
zdá zcela lidská, ale její tělo tvoří průhledný skeleton odkrývající
komplikovanou technologii. Jeho úkolem je otestovat, jak „lidská“ Ava opravdu
je. Vizuálně je to opravdu povedené. Nejen technická stránka představující
Avino tělo, ale za zmínku stojí i symbolický kontrast strohých interiérů a
střídmých barev lidského světa a divoké přírody kolem utajeného sídla. Stejně
tak je kontrastní i zvuková stránka. A pro mě i vyznění filmu. Film mě totiž
tak trochu převezl, jelikož ze všech možných scénářů, které se postupně
klubaly, se nakonec ubírá tím nejméně okázalým. Film není ničím revoluční, ani
konec není nijak šokující, ale jeho vizuální stránka a volné tempo vyprávění je
podivně fascinující. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné znamení, když je to
film o umělé inteligenci, ale k žádné z postav jsem si nedokázala vytvořit
jakýkoli bližší vztah (a to Caleba hraje Bill Weasley ☻). V rámci žánru
85%. „Jednou se za námi umělá inteligence ohlédne tak,
jako se my ohlížíme za zkamenělinami.“
Facts: „Ex
Machina“; USA, 2015; režie Alex Garland
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥