Když
jsem dělala poslední recenzi svého kulturního deníku, tak jsem opětovně musela
konstatovat, že mi chybí komedie a romantické filmy. Nejsou to sice moje
nejoblíbenější žánry, navíc dobrých komedií je málo, stejně jako dobrých
romantických filmů, ale čas od času bych měla něco roztomilého a odpočinkového
zhlédnout. Takže jsem zašla na jeden opravdu klasicky romantický film, kde
hlavní hrdina nechce žít, to aby toho optimismu nebylo až moc :-)). Pak jsem šla na film, o kterém
jsem si myslela, že to bude komedie, ale nakonec to vlastně moc komedie nebyla.
I když jsem se párkrát zasmála, někdy mi z toho šel spíš mráz po zádech.
Zasmála jsem se ale černočerně u klasické severské detektivky, která byla jinak naprosto
a úplně depresivní. I když to dopadlo dobře a v poslední scéně tam snad
bylo na chvíli vidět i sluníčko :-)).
Než jsem Tě
potkala
„Víte co, slečno Clarková? Jen kvůli Vám stojí za to ráno
vstávat.“
Veselá a trochu potrhlá Lou se specifickým módním vkusem ztratí práci
v kavárně a následně střídá jedno zaměstnání za druhým, aby pomohla své
maloměstské rodině z dluhů. Jednoho dne získá práci jako ošetřovatelka Willa,
mladého bohatého bankéře, který miloval život, ale ochrnul poté, co ho před
dvěma lety v Londýně srazila motorka. Will teď žije na panství svých
rodičů, jen kousek od domova Lou.
Samozřejmě Will je fešák jak reklamy, ale po dvou letech, co je odkázán
na pomoc druhých, je z něj cynik a protiva. Lou mu samozřejmě začne pomalu
přirůstat k srdci a ukazovat mu, že život stojí za to. Will totiž svým
rodičům slíbil šest měsíců, aby měli čas se vyrovnat s jeho rozhodnutím
ukončit život prostřednictvím eutanazie. Na zamilované filmy chodím sporadicky,
jelikož nejsem ta správná cílovka. A to i přesto, že jsem čestná členka klubu
červené knihovny. Jelikož jsem ale neviděla nějaký romantický a sluncem
prozářený film už ani nepamatuji, tenhle počin mě potěšil, byť je to ve
skutečnosti průměrná romantická pohádka. Příběh nepřináší nic moc nového, ale
naštěstí se obešel bez nadměrného patosu a přílišné jednorozměrnosti postav. Je
to celé takové sluníčkové, přestože hlavní hrdina se rozhodl zemřít. Will (Sam
Claflin) a Lou (Emilia Clarke) jsou mladí krásní lidé, kteří mají kolem sebe
milující rodiny, šatník snů, a dostatek peněz a komfortu. Nikde tu není vidět,
jak veškeré osobní i fyzické intimity zbavený život kvadruplegici ve
skutečnosti žijí, jak moc jsou odkázáni na druhé, jak jejich tělo ztrácí svaly
a všechny tyhle věci. Tady je jen fešák Nathan, který tohle všechno pro Willa dělá
někde mimo obraz. Jak moc je Willovo rozhodnutí ve skutečnosti těžké, a jak je
pro mnohé eticky nepřijatelné se tu neřeší vlastně vůbec. Je to jen o tom, že
ona se zamiluje do něj, a on se zamiluje do ní. A ona pak jede do Paříže a dá
si tam croissant i za Willa. Hezky jsem
na konci prolila pár slziček, a až to budou dávat nějakou neděli odpoledne,
ráda se na to z gauče podívám znovu. I když to křečovité obočí Emily
Clarke se mi tedy moc nelíbilo. Za mě 80%. „Já chci, aby žil. Ale to
musí chtít hlavně on sám.“
Facts: „Me Before
You“; USA, 2016; režie Thea Sharrock
Vzkaz v láhvi
„Proč myslíš, že se k nám dostal ten vzkaz
v láhvi? Můžeme zachránit dvě děti, protože máme ten dopis.“
Další
díl krimi série podle románů Jussiho Adler-Olsena, které jsem nečetla. Po „Ženě
v kleci“ a „Zabijácích“ jsem ale byla trochu zklamaná. Severská detektivka
je temná, chladná a její hrdinové jsou často asociální alkoholici, kteří mají problém
fungovat v normálních mezilidských vztazích a vyjadřovat emoce jako běžní
lidé. Proč ne. Je to specifikum, které se evidentně osvědčilo, jak ukazuje
prodejnost knih i úspěšnost filmů a lá Millenium. Je to ale taky tak nějak
stále dokola to samé. Proto jsem možná měla neodbytný pocit deja vu. Bohužel
tady je navíc hlavní postava nesympatického detektiva většinu děje až moc v pozadí
a hlavní padouch je znám hned od začátku. Do oddělení nevyřešených případů se
dostane po osmi letech strávených v moři vzkaz v láhvi, který ukazuje
na to, že někdo unesl dvě děti, z nichž jedno napsalo vzkaz vlastní krví.
Hlavní detektiv a jeho asistent se pustí do pátrání, aby zjistili, že jsou
unášeny dvojice sourozenců, které ale nikdo nepostrádá, a které kromě
vraždícího maniaka spojuje i víra v Boha. „Není
to únosce dětí. Je to sériový vrah.“ Žádné šokující zvraty jsem
nezpozorovala, ale musím uznat, že dynamika celého příběhu byla zajímavá.
Pomalejší rozjezd přešel k nejdynamické scéně předání výkupného ve vlaku,
aby se pak děj zase vrátil do pomalého tempa a skončilo to akčním finále. Druhá
polovina filmu se ale zdála přeci jen trochu uspěchaná a hlavní padouch byl
takový trochu méně děsivý Edward Norton, byť maniak to byl slušný. Nebýt těch
dvou předešlých dílů, určitě bych hodnotila výš, ale v rámci série je
tenhle díl jen na 70%.
Facts: „Flaskepost fra P“; Dánsko/Něm/Norsko, 2016; režie
Hanz Petter Moland
Tohle je náš
svět
„To, co jsme zde vytvořili, může být v dějinách
lidstva jedinečné. Vytvořili jsme ráj.“ „Je
to týrání dětí!“
Malý film, kterému se u nás dostalo hodně pozornosti. Ben
je otec šesti dětí, které společně se svou ženou Leslie vychová hluboko v lesích
severozápadního USA. Skrze drsný fyzický výcvik a nekompromisní studium z nich
hodlá vychovat výjimečné dospělé jedince. Uprostřed lesů stran moderních
technologií je učí lovit, stopovat, rozjímat, meditovat, formulovat myšlenky,
chápat dějiny, vnímat přírodu, fyzicky sílit, ctít svobodu a utvářet si vlastní
názory, postoje a postupy. Všechny děti jsou šťastné, svět mimo jejich malý
rodinný klan je pro ně vlastně neznámý. Když ale Leslie trpící psychickou
poruchou v nemocnici spáchá sebevraždu, Ben s dětmi svůj uzavřený
svět opouští, aby se s ní rozloučili v tisíci kilometrech vzdáleném
městě. A oba světy se střetávají a děti se ocitají ve světě, který tak docela
nechápou. Původně se zdálo, že půjde o komedii, ale ona to komedie až na pár
drobných scén vůbec není. Je to spíše drama, které má ale dost humorných míst,
aby nebylo dramatem depresivním. To, že se vzdalujeme přírodě, že dnešní děti
se baví jen technologiemi a o světě a jeho souvislostech ví houby, že bez
protestu přijímáme stále nová a více omezující pravidla, že málo čteme a kritické
myšlení se vytrácí, že jsme v západním světě pohlceni konzumem, to všechno
vím a vnímám. Na stranu druhou Ben a jeho styl života je druhý extrém. Jeho svět
v lesích je vyobrazen až moc idealisticky, až moc pastelkově. Přitom vlastně
vychovává takovou malou potencionální teroristickou buňku, která má za to, že krást
v obchodech, lhát lidem nebo někomu na pastvě šípem střelit ovci a pak ji
sežrat je v pořádku. Tváří se, že jejich filozofii, ať je jakákoli,
respektuje beze zbytku, ale nedovolí, aby se jen náznakem vzdálily od jeho
směru. „Nevím o světě nic jiného, než to, co jsem
někde četl.“ Film nestraní v podstatě ani jedné straně, což je
sympatické. Hraje ale na jistotu, že základem je spokojená semknutá rodinka,
což je trochu manipulativní. Konec filmu byl takový napůl cesty. Posun někam
skoro doprostřed, ale abych řekla pravdu, nemohla jsem se zbavit pocitu, že zejména
ty mladší děti byly tím vším poznamenány až moc, a ne v pozitivním slova
smyslu. Za mě 80%. „Co je to cola?“ „Otrávená voda.“
Facts:
„Captain Fantastic“; USA, 2016; režie Matt Ross
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥