Nedělní pečení a tak - 56.

Vánoční cukroví. Můj plán bylo upéct jen tolik druhů, kolik se mi povede, aniž bych se kvůli tomu stresovala. Peču nejraději sama, jelikož mám hektický a zcela na první pohled chaoticky působící systém práce, kdy dělám několik věcí najednou a v mojí kuchyni to vypadá jako po náletu sršňů. Připočítejme k tomu letošní anabázi s mým kuchyňským odpadem a hned jsem měla dvojnásobnou dávku "legrace". Ale za tři a půl dne (tři víkendy) bylo hotovo.

Peču zejména bezlepkové cukroví. Letos navíc byla sháňka po pusinkách a kokoskách a ořechovém. Také jsem přišla na to, že dělat se s každým krémem se mi už příští Vánoce asi chtít nebude. Objevila jsem spousty dobrých a již hotových zázraků, které hodlám vyzkoušet při zdobení či přípravě. Ale těsta si dělám sama, a u toho zůstanu. Přeci jen si potrpím na pravé máslo a když to opravdu hezky voní 👌.

Nevím ani, kolik nakonec bylo druhů. Měla jsem totiž i troje kupované a některé cukroví upekla i moje švagrová s dětmi. Ale asi tak 17 bylo mých. 

Cukroví s lepkem - kupované perníčky (jen pár na ozdobu), klasické vánoční sušenky s vanilkou, kakaové čtverečky s oříškových krémem, čokoládovou polevou a fondánovou hvězdičkou, kupované vánoční sušenky s čokoládou ve tvaru Mikulášů (Lídl - doporučuji), linecké kakaové rohlíčky slepované bílou čokoládou a polité tmavou, klasické linecké, pracičky a vanilkové rohlíčky z dílny mé švagrové, a kakaová zrna v čokoládě (moje premiéra)

Bezlepkové cukroví - se kterým jsem se letos jako každý rok docela natrápila. Používám směs Jizerka - původní recepturu, ta nová vůbec nedrží a k pečení se mi neosvědčila. První pokus dopadl dobře, ale zakřikla jsem to ... jedno cukroví skončilo v drtiči a budou z něj nějaké nepečené zázraky 😉

Bílá kokosová čokoláda z formiček, růžové pusinky s malinovým aroma (popraskaly, asi kvůli té přísadě), raffaelo kuličky v kokosu, klasické linecké hvězdičky s malinovou marmeládou, klasické sněhové pusinky, švestky s mandlí v čokoládě a griliáši, kokosové kytičky s vlašským ořechem (jsou skvělé), minilaskonky s griliášovým krémem, opět klasické linecké hvězdičky, ořechové rohlíčky v oříškové čokoládě (super kombinace), marokánky (letos skoro samé mandle), pařížské tyčky, nepečené švestkovo-jablečné kuličky, klasické zázvorky (letos se mi moc nerozležely), vánoční želé (Lídl), kokosky (letos se opravdu vydařily, skladovala jsem je v papírovém sáčku a je to vážně nejlepší způsob)

A nemůžu se nepochlubit tím, co vytvořily dětičky. Jejich perníčky jsou prostě úžasný, zejména ti sobíci nemají chybu 💗. 

*

A to je z letošního vánočního cukroví vše. Příští rok jen pět druhů maximálně ...

Vánoce jsou za mnou ... a jsem zase o rok starší

Když se někdo narodí v prosinci, zejména pak někdy kolem Vánoc a Štědrého dne, většinou si musí zvyknout na to, že jeho narozeninové oslavy nemají mnoho prostoru. A je vcelku jedno, jestli se jedná o rodinu nebo přátele. Všichni se soustředí na něco úplně jiného a mezi všemi těmi vánočními večírky, sháněním dárků, pečení vánočního cukroví a finišovaním, přiznejme si zcela nedosažitelných předsevzetí do již skoro uplynulého roku, se nenajde většinou moc času na oslavy o rok staršího jedince. Tudíž prosincoví střelci mají oslavy spojené s vánočními večírky nebo se musí podělit se Silvestrem. Jelikož jsem ale moderně, a zejména pak ekonomicky, přemýšlející mladá žena, takový postup zcela schvaluji. Navíc mi to v určitém směru docela vyhovuje, neboť já nemám vlastní oslavy moc ráda. Nejsem dobrá hostitelka. Neumím sama sobě navodit bezstarostnou atmosféru, při níž bych postávala v černých lodičkách a novém kalhotovém kostýmku se sklenkou šampaňského a nabízela miniaturní jednohubky ve tvaru Eiffelovky jako v nějaké reklamě na francouzské parfémy. Já slavím narozeniny v posledních letech tím, že si koupím svařák spolu se super nezdravým bramborákem na vánočních trzích a pak jdeme do divadla nebo do kina. Nebo jdeme na večeři a pak si doma zalezu k filmu, co jsem v kině nestihla. A rozsvítím si k tomu stromeček. Jelikož loni jsem započala tradici, že si svůj praktický umělý skládací 👍 stromeček ozdobím už na advent, takže si ho užiji mnohem déle. Já totiž svátky jako takové trávím s rodinou, takže bych stromeček měla prakticky až na Silvestra. A to už prostě není ono. 

Můj letošní stromeček byl v podstatě jenom stříbrný. Udělala jsem pár nových mašlí a dokoupila pár vtipných ozdobiček, třeba baletky se skla nebo stříbrné botičky. Měla jsem i stříbrný adventní věnec a hvězdu v okně, ale jinak jsem žádnou výzdobu po bytě neprováděla. Stačí, že jsem pyromanka, co vypaluje svíčky jako kuřák krabku, a pak mám všude na oknech orchideje, které právě rozkvétají, tak by mi to přišlo i líto, strašit je nějakýma sněhulákama na špejli 😄.

Jako každý rok jsem zdobila i rodinný stromeček. Nejmladší bratr letos trhl partu, ale zvládli jsme to jen ve dvou s jeho drahou polovičkou. Po dlouhé době jsme měli opravdu krásnou jedličku. Většinou totiž máme pichlavé smrčky nebo borovičky o třech patrech, na kterých se ztratí veškeré rodinné ozdoby. Tentokrát  jsme si vystačili jen se stříbrnými a červenými koulemi. Některým z nich je už dobře přes padesát let 😃.

Mamince vykvetl vánoční kaktus ... ten můj má zatím jen asi 10 cm.

Moje narozeninová kytice. Bratr mi ji poslal z Prahy. Když jsem se pak vrátila po svátcích domů, ještě držela a stačila provonět celý byt skrz naskrz.

*

Pravda. Letos tu chybí obrázky mých vánočních origami a přáníček. Vyrábím je pravidelně už pár let. Ale letos jsem vynechala. Nějak na to nebyl nikdy ten správný čas, navíc nemám hezký origami papír a neměla jsem ani žádný nápad. Možná příští Vánoce? 😁

Nedělní pečení a tak 50.

Poslední dobou se mi stává, že dorty ani nestačím vyfotit. Nebo se často jedná o nějaké, které jsem už pekla a nafotila mnohokrát. Proto je tahle pekařská sekce na příspěvky stále chudší. A připadá mi, že se vlastně i tyhle vánoční "speciály" opakují, protože prostě peču osvědčené záležitosti 😋. 

Letos jsem si říkala, že s ohledem na poněkud hektický podzim toho nebudu péct tolik. Většinou mám kolem 18 druhů, což zabere tři soboty po sobě. Navíc bylo vysloveno v rodině přání "ať toho nepeču tolik, stačí jen dva tři druhy". To je vděk, co? Ale naštěstí já v rodině nikoho neposlouchám 😜...

Takže jsem skončila u 18 druhů + jeden kupovaný. Nic moc s kokosem a žádná bílá čokoláda. Nějak se mi nechtělo shánět sušené mléko. A většina byla jako vždy bezlepková.

Vanilkové linecké hříbečky slepované malinovou marmeládou - ledové tyčky - čokoláda v košíčcích s kandovanou třešní a  pistáciovými oříšky - oříškové pusinky / kupovaná čokoládová kolečka s cukrovým sypáním - sušené švestky plněné mandlí v čokoládě a pražených lískáčích - oříškové rohlíčky a lá pracny - linecké kytičky slepované marmeládou - klasické zázvorky s fondánovým zdobením - čokoládové placičky s ořechy a sušeným ovocem

Oříškové mušličky - čokoládové rohlíčky s čokoládovým krémem a fondánovou ozdobou - oříškové placičky s čokoládovým krémem zdobené žloutkovou polevou a ořechy - klasické cukrové pusinky / koule s kokosem a lá co zbylo - marokánky - kokosové hvězdičky s citrónovou polevou a cukrovým sypáním - klasické vánoční sušenky s cukrem - medové perníčky s vločkou z fondánu

Vypadalo to podle mě pěkně. Asi tak třetinu jsem rozdala, třetinu jsme snědli o Vánocích a jednu třetinu jsem rozdělila do rodiny. Myslím, že letos se mi opravdu povedlo veškeré ořechové cukrovíčko a pak většina čokoládových dobrot.

A taky jsem měla v prosinci narozeniny. A upekla jsem si dort. Ovocný cheesecake s mými oblíbenými višněmi a oreo sušenkami. Letos mi dort zase nikdo neupekl 😭 ...

Růžový advent a vánoční rytíři Jedi

Uznávám, že tenhle nadpis je blbina. Ale mě už to kvůli všemu tomu povánočnímu rozruchu, hluku a jídlu přestává myslet. Doháním restíky a už se těším na klid a pohodu, co budu mít mezi svátky v práci. Ale už ne na to, jak budu shazovat ty dvě kila, co jsem nabrala, a jak budu muset dodělat všechnu tu práci, co jsem si odkládala na úplný konec roku. Koncerty a kino. 

Pink Floyd Night 

„We don´t need no education. We dont need no thought control. No dark sarcasm in the classroom. Teachers leave them kids alone. Hey! Teachers! Leave them kids alone!“ 

Kamarád je členem vokálního kvarteta Q VOX, které letos (v průběhu celého roku nutno dodat) slaví svoje jubileum (dvacáté), a v jejich repertoáru je všechno od středověkých chorálů až po zlatou éru rocku. A možná i něco navíc. Jedním z jejich nejúspěšnějších počinů je Pink Floyd Night, což je projekt spojující rockovou legendu se zvukem filharmonického orchestru (Hradec Králové) a mužskými vokály. Sono Centrum je pak skvělým místem pro takový počin, neboť je to opravdu místo, kde je výborný zvuk. Musím přiznat, že až na pár opravdu hodně známých písniček moc hudbu Pink Floydů neznám. Respektive jsem si konkrétní písničky neuměla přiřadit právě k nim. Je to konec konců trochu jiná generace. Ale to nakonec vůbec ničemu nevadilo. Pan dirigent má evidentně smysl pro humor, jeho kanárkově žlutý frak toho byl důkazem, i to, že si některé party rád zazpíval i sám. Moc se mi samozřejmě líbil i saxofon, který měl několik vlastních sólo momentů, a pak elektrická kytara, která v Sonu zní určitě lépe, než když jsem ji slyšela ve špatně ozvučeném sále. Bylo to super a hezky mi to sedlo do nálady. Ani mi pak nevadilo, jak strašně jsem promrzla cestou na noční spoj. 

Facts: „Pink Floyd Night“; Sono Centrum (Brno), 2017 

Asonance – Adventní koncert 

„Říkal jsi, můj milý, že jsem tou pravou. A domů tě přináší s krvavou hlavou. Říkal jsi, můj milý, že o mě stojíš. Teď přede mnou zabitý na trávě ležíš. Říkal jsi, že mám být nevěstou tvojí. A zatím na poslední cestu tě strojí.“ 

Už se to pomalu stává tradicí. Myslím, že letos to bylo počtvrté, kdy jsem se vydala na adventní koncert Asonance. Ale bylo to poprvé, kdy jsem přišla pozdě. A to o skoro půl hodiny. Stalo se to tak, že jsem si říkalo, že když už mám oficiálně dovolenou, takovou tu povinně nařízenou, byť jsem šla normálně do práce, že bych si jeden den přeci jen mohla dodělat všechny ty vánoční přípravy a zůstat doma. Takže jsem zůstala doma a stále mi něco říkala, že na něco nesmím zapomenout. A tím něčím byl právě večerní koncert Asonance. No stane se. Ale i tak jsem si užila dvě hodiny keltských pozitivně naladěných balad a irských lidových štěstím naplněných písníček. Což je samozřejmě sarkasmus, protože pokud někdo někdy slyšel nějakou keltskou či irskou lidovku bez krve a mrtvol, pak si dám tu práci a naučím se jí hrát na dudy 😉.

Facts: „Adventní koncert Asonance“; Semilasso (Brno), 2017 

Přání k mání 

„Co takhle tři přání, kouzelný dědečku?“ 

To bylo tak. Měla jsem narozeniny. V prosinci. Což je i období, kdy jsou Vánoce. Chtěla jsem to nějak oslavit, ale zároveň jsem si chtěla užít předvánoční trhy a všechny ty světýlka kolem. Tak jsem to s kamarádkami z práce spojila v jedno a udělaly jsme si hezké odpoledne s tím, že si projdeme trhy, dojdeme si někam na večeři a pak si zajdeme do kina na nějakou blbost, u které se pobavíme. Ale bohužel nebylo moc z čeho vybírat (vzhledem k času), tudíž jsme volily mezi „Matkami na tahu o Vánocích“ a „Přání k mání“, o němž FFFilm napsal, že to je vlastně moc hezký a povedený film, až na pár drobností. A má to vánoční atmosféru, takže jsme se rozhodly podpořit tuzemské tvůrce, a i když se to trochu stydím přiznat, neměly jsme to dělat. Ty malé drobnosti totiž nakonec byly poměrně zásadní. Vizuálně ten film vypadal opravdu pěkně. Časově neukotvený, připomínající filmy Wese Andersona (Grandhotel Budapešť), se vší tou retro tématikou a triky, co vypadají jako triky. A postavičkami. Tady bylo postaviček taky dost. Ty dospělé byly fajn, jak herecky, tak jejich tematickou linkou. Kámen úrazu ale byli dětští představitelé, kteří nejen že neuměli pronést svoje dialogy alespoň s trochou přesvědčivosti, ale celá ta jejich zápletka byla poněkud bizarní. Nejvíc obdivu zaslouží ten, kdo mám hodně peněz, šikana je výsadou bohatých, nějaké to vydírání a underage drinking are ok. No nevím, asi jsem prostě čekala něco kouzelně vánočního nebo mám stále naivní představu, že se natočí noví „Páni kluci“. „Když máš doma kouzelníka a celý byt po strop nacpaný kouzlama, tak už prostě na nějakej zázrak nevěříš.“ Takhle jsem měla celou dobu v hlavě jediné přání – skončí to už? Za mě 60% (a to hlavně za ten vizuál).

Facts: „Přání k mání“; ČR, 2017; režie Vít Karas 

Hvězdné války: Poslední z Jediů 

„Vím jen jedno. Čas Jediů se nachýlil.“ 

Poslední počin ze série Hvězdných válek byl „Rogue One“, a to se mi líbilo. Možná právě proto, že to vlastně nebyly ty „pravé“ Hvězdné války. Protože ty pravé Hvězdné války jsou něco, co si vlastně nijak zvlášť neužívám. Vždycky se na další díl vydám, takže je jasné, že celý ten humbuk a marketingové strategie fungují, nicméně pokaždé se musím svého doprovodu vyptávat, kdo je kdo, a kde se tam vzal. Jednoduše řečeno jsem nikdy tomuto fenoménu nepropadla natolik, abych si dala tu práci a zapamatovala si celou tu bohatou mytologii. A pak je tu ta věc, že je to pohádka pro dospělé se vším všudy. Zlí jsou zlí a hodní jsou hodní. Všechno je tam takové roztomile černobílé, a to mě zase až tam moc nebaví. Některé ty postavičky jsou na můj vkus až moc bizarní a nemůžu si pomoc, ale mám ten dojem, že kdyby tenhle film (nebo i jiný v novějších sériích) neměl nálepku Hvězdných válek, ale jmenoval se třeba „Vesmírní kovbojové“ nebo tak něco, ale jinak to bylo dějově úplně stejné, tak ti stejní diváci, kteří na Hvězdné války pějí ódy, tak ti stejní diváci, by chudáky kovboje roztrhali na kusy jako blbost. Protože ona to blbost je, ale i tak má v sobě tenhle příběh něco milého. A vizuálně vždycky vypadá super. Nicméně mi přijde, že se to celé dějově opakuje, neboť chvílemi jsem měla pocit známého, i když ne tak silný jako u posledního dílu. „Co vidíš?“ „Světlo. Temnotu. Rovnováhu.“ „Sahá to mnohem dál.“ … A je to dlouhý film. Za mě 80%.

Facts: „Star Wars: The Last Jedi“; USA, 2017; režie Rian Johnson 

zdroj: zde, zde

Vánoce 2016

Měla jsem hodně pohodové Vánoce. Byly sice krátké a nakonec mě dostala chřipka, ale užila jsem si je.

Napekla jsem vánoční cukroví (myslím, že asi 22 druhů)...

Vyrobila vánoční přáníčka (a zapomněla je vyfotit za denního světla 😅)

 ...a protože jsem líná, vyráběla jsem je letos hodně podobně jako ty loňské 😜

 Pořídila jsem si "émerický" vánoční stromeček do bytu ... (kouzelný, co? 😵)

Vyrobila jsem své tradiční vánoční origami ... Davidovi hvězdičky ...

... a klasické osmicípé hvězdy (a všechny jsem opět zapomněla vyfotit za denního světla 😉)

Nakoupila a zabalila jsem dárky pro celou rodinu (a je nás opravdu hodně)

A užila si Štědrý den 💖

*

Nedělní pečení a tak 46

Poslední pečení tohoto roku je samozřejmě vánoční cukroví 😄.

Každý rok si říkám, že upeču jen to, co je osvědčené a nebudu vynakládat energii na něco, co se ze slušnosti dojí až o Velikonocích. Navíc peču jen z polovičních dávek. Výjimkou je jenom těsto na linecké cukroví, ze kterého toho upeču vždycky na vícero druhů, a pak sněhové pusinky a perníčky. Letos, stejně jako každý rok, jsem skoro všechno pekla z bezlepkové mouky. Mamka má ještě zásobu starší verze mouky, ze které se ještě těsto docela dobře dělá. Slavná "nová receptura" Jizerky bohužel už nelepí ani s vejci. Nebo dělám něco špatně 😋. Takže moje letošní cukroví:

Ani netuším, kolik druhů to vlastně bylo. Ale pekla jsem to celé natřikrát. Měsíc před Vánocemi zázvorky, dva týdny před všechny ořechové, linecké, kokosové, perníčky a marokánky, a dva dny předem nebeské řezy, pusinky, čokoládičky a karamelky. Jelikož bylo cukroví hodně, ani jsme nepekli vánočku nebo nějaký klasický dort.

Linecké košíčky s marmeládou, oříškovým krémem a čokoládou, dvoubarevná linecká kolečka s cukrovou polevou a zdobením, švestky plněné mandlí v čokoládě, zázvorky s cukrovou polevou a pistáciovými oříšky, bílá čokoláda, linecké obdelníčky slepované lískooříškovým krémem, s čokoládou a mandlí, klasické linecké kytičky slepované malinovou marmeládou, kokosové mušličky a lá Raffaello, čokoládové rohlíčky s čokoládovým krémem a fondánovou hvězdičkou, nebeské řezy (vanilkový krém a ořechy s medem), pařížské tyčky s bílkovou polevou

Klasické pusinky, tmavá linecká kolečka s citrónovou polevou a čokoládovými hoblinkami a růžovým cukrem, klasické vanilkové vánoční sušenky, vosí hnízda (která vyráběla moje neteř), oříškové rohlíčky (bezlepková verze pracek), oříškové pusinky, kokosovo-čokoládové nepečené kuličky, medové perníčky s cukrovou polevou, marokánky (hodně ořechů, mandlí a místo rozinek klikva)

Perníčky ve tvaru jezevčíků (podle mě je to ale spíš lasička 😃), klasické pracny (vyráběla moje švagrová), klasické vanilkové rohlíčky (také dílo mojí švagrové), nebeské řezy, staročeské šípkové cukroví (dárek od známých), klasické cukrové zázvorky, čokoláda v košíčkách a vánoční karamelky (které jsou tak trochu past, protože stačí sníst jednu a cukru má člověk na celý týden 😃)

*
Příště opravdu jen to základní 😏
 

Nedělní (Vánoční) pečení a tak (a nic) 36

Poslední letošní post o pečení se týká, jak jinak, vánočního cukroví. Stejně jako několik let zpátky, i letos jsem si říkala, že čím méně, tím lépe. Nakonec na cukroví a sladké obecně u nás doma nikdo dvakrát není. Na stranu druhou mě pečení vánočního cukroví baví. Alespoň do chvíle, než se mnou přestane spolupracovat trouba, případně se nijak nezmenšuje hromada malinkatých lineckých kytiček, které je ještě třeba slepit marmeládou. Pak si vždycky říkám, proč to vlastně dělám. Kdybych upekla jedny sladké vánoční sušenky o velikosti volského oka, možná by to ani nikdo nepoznal.

Stejně jako loni, i letos bylo všechno vánoční cukroví bezlepkové. Moje švagrová pak upekla úžasné vanilkové rohlíčky, pracičky a pár lineckých kokínek z klasické mouky, takže cukroví zbude až do Valentýna. Letošní Vánoce byly nicméně poznamenány tím, že značná část rodiny (neteř a synovci, kteří to nejvíce ocení) byla na dietě, a to díky prodělané, byť nezaznamenané, mononukleóze. Tedy co nejméně másla a čokolády. Takže to vlastně bylo takové dietní. Proto jsem toho letos tolik snědla. Abych podpořila svou dietu☻. Upekla jsem na pohled asi 19 druhů, nicméně některá těsta se samozřejmě opakovala.

Žádné přelomové novinky jsem nedělala. Měla jsem na to ale klid a dostatek času (pár dní dovolené), tak jsem si raději vyhrála s chutěmi, než se samotným zdobením. V mojí rodině nikdo není moc na krémové věci, klasické křupavé oříškové a sněhové cukroví je nejoblíbenější. A stejně tak zázvorky a pak samozřejmě čokoláda. Proto nepeču žádné košíčky, dortíčky a jakékoli hmoty ochucené rumem a podobně.

Klasické mandlové perníčky s mandlemi; mátové pusinky, kterých bylo požehnaně; klasické linecké kytičky, kterých jsem udělala hodně, jelikož loni se snědly hned, ale letos o ně takový zájem nebyl; nepečené kokosové kuličky Ferrero, které má moc ráda moje mamka; čokoládové rohlíčky slepované krémem z bílé čokolády, polité čokoládou a obalené v ořechách s hvězdičkou z marcipánu; zázvorky se žloutkovou polevou a zeleným kokosem, které vznikly tak, že jsem je nechala v troubě trochu déle, než jsem měla, a proto jsem je zvlhčila tou polevou; marmeládou slepovaná mandlová srdíčka s cukrovou polevou; švestky v čokoládě s mandlí uvnitř a obalené v mandlové moučce; oříškové mušličky, které jsou bezlepkovou verzí klasických praciček; klasické medové perníčky - houbičky, které má rád můj synovec.

Klasické zázvorky, které jsem loni pekla poprvé a měli úspěch; klasické pusinky, které díky nové troubě (ano, fakt to bylo troubou), chutnaly spíše jako cukrová vata; čokoládové hvězdičky slepované máslovým krémem, polité čokoládou a zdobené hvězdičkou z bílého marcipánu; klasický kokosový salám tří barev; oříškové pusinky s mandlí, které se nějak jmenují, ale je to vlastně jen pusinka s oříšky a můj tatínek je má moc rád; čokoládové košíčky z ledových kaštanů s mandlemi a kandovaným ovocem; ořechové rohlíčky namáčené v čokoládě (musím říct, že moje nové silikonové formičky jsou nejlepší kup za poslední léta); domácí bílá vánoční čokoláda ze salka a sušeného mléka (také z mých nových formiček); kakaové rohlíčky máčené v čokoládě a zdobené zeleným kokosem (taková bezlepková klasika).

To bylo letos vše. Vánoční dort jsem s ohledem na malé nedobrovolné dietáře nepekla a vánočku jsme tentokrát dostali od mojí švagrové a byla úplně skvělá. Teď si dám na několik týdnů od pečení pokoj, abych se pak zase mohla na pečení těšit. Snad se do té doby spřátelím s tou novou troubou, jelikož pusinky jsou moje chlouba, ale letos se ty klasické úplně nevyvedly. Ale zase ta čokoláda se mi povedla ... Hlavně, že je to všechno domácí☻.

*

Tak a je po Vánocích (skoro)

Vánoce roku 2015 jsou (skoro) za mnou. Musím říct, že vcelku úspěšně. Měla jsem volno celý týden, což se vždycky hodí. Ačkoli si během roku povětšinou hlídám co a kdy jím (jinak řečeno si hlídám, abych nevynechala žádné jídlo a ani nepromeškala, když mají někde na meníčku rostbíf), tyhle Vánoce jsem se vesele cpala vším, co jsem si napekla a co mi maminka uvařila ☻. Jsem zvědavá, jak dlouho se pak zase budu dávat do formy, dá-li se tak moje „forma“ vůbec nazývat. Také jsem viděla i můj nejoblíbenější film z doby mého dětství  - Páni kluci. A stále je to super. A venku bylo docela příjemné brzké jaro. Bylo to vážně neuvěřitelný, protože na balkóně se blikotala světýlka na vánočním stromečku a v pozadí byla zelená louka ozářená sluníčkem.

*

Přípravy na Vánoce letos probíhaly v relativním klidu. Napekla jsem cukroví, nákupu dárků jsem věnovala jen jeden víkend, vůbec nic jsem neuklízela a věnec jsme měli tzv. věčně zelený ☻. Ale některé své tradice jsem přeci jen dodržela. První byla vánoční přáníčka. Vyrábím je v posledních letech pravidelně a většinou zkomponuji polotovary s vlastní výrobou. Ty letošní byly s nálepkami.

Také jsem vyrobila i pár menších pro kamarádky.

Vánoční origami vyrábím jako malé upomínky. Loni to byly hvězdičky, letos jsem si vybrala mašličky. Jedny byly jednobarevné.

Další jsem vyrobila z klasického japonského hedvábného papíru, který je hodně barevný a vzorově pestrý. Sice se s ním pracuje hůř, jelikož je málo poddajný, ale vypadá krásně.

A pak jsem vyrobila srdíčka jako PFka. Roztomilé, co?

Myslím, že se povedly, i když bych si měla příště vybrat nějaké složitější ...

Dárky jsem letos plánovala v omezeném množství. Mám totiž docela početnou rodinu, ale stejně toho nakonec byla pěkná kopa.

A stromeček jsme letos měli tzv. staročeský.  A malý. Tedy oproti těm, které jsme měli v minulých letech. Jedinou vadou bylo, že strašně píchal, takže ty malé drobné slaměné ozdůbky a zejména mašličky nikdo nechtěl věšet.

*

A moje narozeninové kytice. Shodou okolností růže. Jedna kytice byla červeno-žlutá a druhá byla z velikánských růžových květů. Musela jsem se pochlubit ♥. 

 *

A příště to cukroví (než ho všechno sežerem ☻).