What you (don´t) need

Dneska jsem zůstala doma. Z nijak zvlášť zajímavého důvodu, ale jelikož jsem měla volno, řekla jsem si, že bych mohla zrealizovat plán o rozšíření blogu o jednu novou kategorii. Mám tu „nedělní pečení a tak“, pak moje kulturní eskapády v několika verzích, sem tam i nějaký ten post „co se mi honí hlavou“ nebo co a jak se mi přihodilo, a někdy i něco málo o kosmetice a nákupech obecně. A to něco málo jsem teď pojmenovala „what you (don´t) need“. Samozřejmě je to anglicky, protože to teď letí a já nechci být za buranku ☻.  Jedna z mých kamarádek (z těch asi deseti, co můj blog čtou) mi řekla, že by se jí líbilo, kdybych psala i nějaké recenze na kosmetiku, jelikož toho prý mám doma tolik - „Aby se to aspoň nějak využilo, ne?“ Taky jsem se prý za celou dobu nepodělila o nic

ze své sbírky bižuterie nebo „těch blbin, co mám v šuplíku“. Matně si vzpomínám, že jsem určitě něco fotila, ale je docela možné, že to nebyly zrovna tyhle blbiny. A já si řekla, proč ne. Když už mám lidi nudit, budu je nudit ve velkém ☻. Mám teď sice s nákupy pauzu, jak jsem si tu slíbila někdy minulý týden, ale zásoby to jistí. Nicméně tu nehodlám psát o každé cetce, která ke mně najde cestu, nebo o oblečení a podobných záležitostech. Spíš tak pro zajímavost, hlavně pro ty, kteří třeba stejně jako já trpí lupénkou nebo mají jako já citlivou pleť, případně milují cingrlátka všeho druhu. Takže moje nové kalhotky nikomu ukazovat nebudu ☻.

  *

Kosmetiku mám ráda, a to hlavně tu dekorativní. To je ta, co Vás dekoruje, takže vypadáte úplně jinak ráno, odpoledne a večer. Ale nijak zásadně to neprožívám, a i když se líčím skoro denně, zrovna dvakrát od ruky mi to nejde, respektive žádný experimentátor nejsem. Pro mě je základem mít co nejlepší pleť, nehty, vlasy a zuby. Je to hned o polovinu práce méně ☻. Za některé produkty si proto ráda připlatím, na stranu druhou za některé se mi žádné velké peníze vydávat nechce. Značky mě obecně moc nezajímají, stejně jako u oblečení, bot či auta, je pro mě rozhodující kvalita, účelnost a pohodlí, a už dávno jsem pochopila, že „drahý“ automaticky neznamená „dobrý“. Samozřejmě se mi ty věci musí i líbit, ale to se rozumí samo sebou. Jediný ošklivý věci, které si kupuji pravidelně, jsou léky. No a pak žárovky. Žárovky jsou taky šeredný.

 *

Většinu kosmetiky mám z drogérií, případně lékáren, takže se u mě high endové věci moc nevyskytují. Hlavně se mi nechce platit za něco, co ve srovnatelné kvalitě můžu mít za zlomek ceny. U některých věcí, třeba laků, to ani nezkoumám, jelikož mi výrobky z drogerie docela stačí. Za co tedy moc neutrácím?   

Not to pay too much: řasenky (většinou mám umělé řasy, a když ne, stejně neshledávám v řasenkách velký rozdíl, řasenka za dvě stovky nebo za trojnásobek se mi rozteče vždycky stejně; jinak v řasenkách, a často i v tekutých linkách, je jakási látka, která mi hodně dráždí oči a spouští se mi z ní i rýma – dělají to ale jak laciné, tak high endové, takže musím vybírat po čichu), laky na nehty (mám kvalitní nehty, takže pokud to není nějaká úplná kyselina, zvládají to dobře), tužky na oči (používám je málo a úplně mi stačí, že je tužka měkká a pigmentovaná, ani mě nenapadne dát za něco takového pár stovek), rtěnky (mám je ráda, a proto jich chci hodně, a z vlastní zkušenosti vím, že každá značka má stran rtěnek proměnlivou kvalitu), lesky na rty (nosím je zřídka a stejně jako u rtěnek, jde mi hlavně o barvu), balzámy na rty (klasický balzám s konopím nebo medem mi dělá nejlépe), odlakovače (odlakovač bez acetonu z drogerie mi úplně stačí, můj oblíbený je z Lídlu, který má praktickou pumpičku), odličovadla (v drogériích nebo v lékárnách je veliký výběr a jde jen o to, najít něco, co vyhovuje mojí pleti), sprcháče a tělové peelingy (jediné pravidlo je, že mě nesmí dráždit kůži), krémy na ruce (mastný a skoro bez parfemace, klidně klasická Indulona), depilační vosky (kupuji klasický vosk, který používají i kosmetičky)

 *

Za některé produkty si ale ráda připlatím, jelikož je opravdu důležité, aby mi vyhovovaly. Hlavně kvůli tomu, že mám lupénku a celkově citlivou kůži, zejména pak v oblasti hlavy. Za co si jsem ochotna trochu připlatit? 

Pay a little more: obličejové krémy (pokud krém vyhovuje mojí pleti, něco si i připlatím, ale současně nevěřím na žádné zázračné účinky, které tak rády slibují reklamy, a krémy nad tisícovku jsou pro mě úplně zbytečné, nehledě na to, že často se platí jen za tu značku), masky a oleje na vlasy (mám dlouhé vlasy, skoro do pasu, takže toho hodně „sežerou“; místo kondicionérů používám masky a vlasy pravidelně promazávám olejem, oboje většinou sháním v bio kvalitě), obličejové oleje a čistící masky (mám ráda zejména asijskou kosmetiku, ale často si dělám čerstvé masky doma), tělová másla a oleje (na lupénku jsou některé oleje úplně ideální, třeba rakytníkový nebo makadamový, ale nejsou nejlevnější), oční stíny (i za pár korun se dají koupit kvalitní stíny, nicméně si kvůli svým citlivým očím ochotně připlatím, když padnu na ty pravé), oční linky (mám citlivé oči a jakékoli tekuté linky musím vybírat opravdu pečlivě, jako u řasenek má většina v sobě jakési látky, které mi oči dost dráždí), tvářenky, bronzery a rozjasňovače (cokoli co přijde na pleť mi musí opravdu sedět a ani náznakem mě nesmí dráždit), zubní pasty a kartáčky na zuby (tady sahám do vyšší kategorie, což mám už odzkoušeno)

 *

A pak je pár věcí, za které někdy platím opravdu dost (tedy pro mě dost, což je možná pro některé v kolonce „průměr“), jelikož už mám po letech zkušenost, že tady bych šetřit neměla. Což ale neznamená, že když nějaký produkt bude za pár korun, ale bude to prostě ono, že bych si ho snad kvůli nízké ceně nekoupila. 

Pay a lot more: šampóny (nekupuji sice šampóny od Diora, pokud je vůbec vyrábí, ale nešetřím na nich, a až na výjimky jako jsou šampóny od Bione, kupuji je převážně v lékárně, nejlépe pak přírodní a vždy bez silikonu, třeba Faran), podkladové báze (zatímco u krémů je hodně na výběr, podkladové báze v dobré kvalitě jsou málokdy k dostání, respektive většina mi něčím nevyhovuje a pleť mám po nich podrážděnou, dobrou zkušenost mám s Misshou), make-up a BB-krémy (mám některé za pár korun – třeba od Gabrielly Salvete, jiné high endové, ale s hledáním, zkoušením a porovnáváním si dávám na čas, protože tady je to nutnost, nakonec je to základ celého líčení), korektory (stejně jako make-up, i korektor hledám dlouho, abych měla jistotu, že mi barvou opravdu sedne a dělá, co má), pudry (vlastním asi čtyři, od jednoho za 60,- Kč k jednomu za tisíc korun, většinou je kupuji ke konkrétnímu make-upu), parfémy (když voní, tak voní, ale ty v cenové kategorii Chanelu si stejně nakonec odpustím☻)

 *

Takže příště ... 

Nedělní pečení a tak 31

Venku je krásně a já měla víkend jenom sama pro sebe. V sobotu jsem dospala, co jsem v týdnu zameškala (a že toho bylo), uklidila své 1+okno (moje podlaha se leskne jako v reklamě), dopřála svým vlasům olejovou lázeň (a nedobrovolně i povlaku na polštář), zhlédla jsem asi 20 dílů Last Week Tonight with John Oliver (není nad zpravodajství v této podobě), došla na nákup a uvařila si dýňový krém. V neděli jsem se pak vydala na Špilberk, který byl v rámci akce "Špilberk žije! aneb Švédi nás nedostanou" (370. výročí obrany Brna proti švédským vojskům) celý otevřený veřejnosti a za cenu vstupného (dospělí 150 Kč) člověk mohl vidět spousty věcí. Já šla zvědavá hlavně na šermíře a historické prohlídky, ale absolvovala jsem jen jednu, jelikož tam bylo šíleně moc lidí. A každý, kdo kdy na Špilberku byl, ví, že je menší, než se na první pohled zdá. Chtěla jsem jít i do kasemat, protože jsem tam ještě nikdy nebyla, ale to bylo marné. Tak jsem si místo toho dala trdelník. Možná o tom něco napíšu, ale celkově jsem tam nestrávila moc času, asi tak necelé tři hodinky i s procházkou, jelikož mě to samotnou tak nebavilo. Akce to ale byla povedená, jen toho hluku a lidí bylo moc. 

Ale v podvečer jsem pekla, a to večeři, kterou byl slaný koláč z listového těsta. Mám moc ráda quiche, což je francouzský slaný koláč na milión způsobů, na který jsem včera během nákupu z nějakého důvodu dostala strašnou chuť. Dělá se většinou z křehkého těsta, ale s tím se mi dělat nechtělo, takže jsem použila listové. Rozválela jsem ho na placku a vyložila jím celý pekáč, tedy i strany. Navrch jsem pak dala opraženou slaninu, pórek, čerstvý listový špenát, cibuli, pár cherry rajčátek a mozzarellu, a zalila to směsí 5 vajec, smetany a strouhaného sýru (gouda). Pak už jen trochu pepře, soli a provensálkých bylinek. Skvělé je, že se dá jíst i studený. Navíc je to jednoduché. 

Gabriella Salvete - dalmatinková edice Sugar - 05 True Love - výrazná malinová barva. Foceno až skoro po týdnu, proto trochu ošoupané špičky, ale jinak je výdrž skvělá. Uvidíme, jak to půjde odlakovat.

Cirkusové třpytky

Nedávno mi vůbec nebylo dobře. Z odběru krve. Obrovského množství krve, abych byla přesná. Ale byla jsem moc a moc statečná, takže jsem si jako po každé návštěvě nemocnice chtěla udělat něčím hezkým radost. Jenže bylo vedro a mě bolela hlava, tudíž jsem šla místo do obuvi či jiného příjemného obchodu do lékárny pro ibalgin. Ale tahle lékárna byla shodou okolností součástí drogerie (drogerie Teta na Masarykově třídě) a jak tam tak stojím, najednou slyším, že hlásí slevy na laky Gabriella Salvete, edice Circus, Sugar a Glitter. Nechala jsem ibalgin ibalginem a zamířila přímo ke stojanu. Jak by taky ne! Laky Gabriella Salvete jsou moje nejoblíbenější, jelikož mají velký výběr zajímavých barev, výbornou výdrž a pigmentaci, a hlavně mají řadu Stars, což jsou pískové laky, které na mých nehtech s menší údržbou vydrží dva týdny. Nedám na ně dopustit. Ostatně jsou tu vidět často. Řady Circus (extra třpytivé) a Sugar (s puntíky) mě nejdříve nijak zvlášť neoslovily, a proto jsem si koupila z  kolekce vždy jen jednu barvu. Jeden lak totiž přijde na 99,- Kč, což je při tom množství přehnaný (a buďme upřímní, taky zbytečný) výdaj. Ale tady byly za 39,90 Kč! Některé barvičky už sice neměly, ale povětšinou jsem ukořistila poslední já. Jsem šikulka. Koupila jsem si čtyři odstíny z řady Circus a tři z edice Sugar. A pak jeden z řady Glitter. Dneska se podělím o ty cirkusové :-)).

Hezky všechny v řadě

První je 08 Carnival. Je to odstín, nad kterým jsem se rozmýšlela, jelikož béžovou, oranžovou a cokoli mezi tím na nehtech ráda nemám, ale je to krásně třpytivá barvička, která v reálu vypadá zlatavě. 

Druhý je 07 Fire Artist, což je růžová třpytivka, o něco méně výrazná, než jak se v lahvičce na první pohled jeví. Zdá se mi ze všech nejdecentnější.

 

Třetí je naopak sytá růžová 03 Juggler, která je opravdu výrazná. Díky třpytkám, které se v ní ale nezdají tak výrazné, má studený podtón.

Čtvrtý lak už jsem měla doma, ale pro úplnost jsem ho znovu vyfotila :-). Jedná se o 05 Magic Show, což je fialová varianta, jejíž barva se překvapivě špatně zachytává na fotkách.

A poslední je krásná sytá modrá 06 Circus Forever. Není to úplně tmavý odstín modré, ale je opravdu povedený.

Jako většina třpytivých laků jsou to v podstatě skoro bezbarvé laky s velkým množstvím drouboučkých třpytek, takže pro úplné krytí je třeba více vrstev. Oproti klasickým třpytkám jsou ale mnohem hustší. Já si dala jednu vrstvu pískového laku podobné barvy jako podklad a pak dvě vrstvy na překrytí. Takhle to dopadlo. Není to pro každého, není to seriózní či nenápadné, je to prostě takové cirkusové a asi i letní :-)).

a přístě si dám dalmatinky ....

Hvězdičky a cirkus

Jestli je nějaká část mého těla, kterou mám ráda, pak jsou to moje ruce. Ne paže, ale jen ruce. Mám poměrně úzké a dlouhé prsty a hlavně mám po mamce kvalitní a pevné nehty. Alespoň prozatím ☻. Díky tomu mi taky dobře drží laky. Což je fajn, protože mě lakování baví. Mou oblíbenou značkou je Gabriella Salvete, která není drahá, má povedený design, hezké barvy a hlavně vytvořila řadu pískových laků z názvem Stars, což je na ní to nejlepčejší ☻. Mám kompletní řadu, což čítá 18 různých barev (+ dalších 17 ... uznávám, že jsem ztracený případ). Některé jsou opravdu povedené, dobře kryjí a mají hodně třpytek, což je pro mě ideální kombinace. Tady je pět z nich.

08 Azzuro (světle modrá), 02 Sapphire (středně fialová), 06 Acquamarina (středně zelená), 16 Brown Sugar (světle hnědá) a 17 Eleganza (hnědo červená)

A takhle hezky se třpytí na nehtech (ignorujte trochu nepovedený tvar mého prostředníku, děkuji ☻). 

Gabriella Salvete má také další řady, třeba Sugar, což jsou laky, kterým říkám dalmatinovské, jelikož jsou s bílými tečkami. Mám z šesti jen jeden, tmavě modrý, jelikož jiné barvy mě moc nezaujaly. Nová řada se jmenuje Circus a musím říct, že kdybych už neměla všechny ty pískové, asi bych si pořídila každou barvu z osmi nabízených. Jsou extra třpytivé s malinkatýma glitrama.

Mám jen jednu barvu - 05 Magic Show, což je krásně cirkusová fialová s modro-růžovým stínem. Sama o sobě moc nekryje, takže jsem ji použila na pískovou fialovou. Na fotce to není tak vidět, ale je opravdu super třpytivá. Asi jako flitrové sukýnky go-go tanečnic
☻

Vánoce? Už Zase?

Vánoční čas je čas pohody. Tak se to alespoň říká. Pro mě to většinou zase až tak velká pohoda není, ale pokud mě nikdo nenutí v mínusových teplotách umývat okna, jelikož to se prostě musí, nebo chodit po neuvěřitelně přecpaných obchodech, nejlépe hračkářství plných rozdivočelých, uječených a umolousaných dětiček, popřípadě poslouchat vánoční hity stále dokola, jsem docela příjemný společník. Tak tedy trochu kecám. Vánoce mám ráda a ten čas jim předcházející taky. Tedy pokud si můžu přípravy organizovat sama. 

Moje příprava na Vánoce začíná tím, že si v hlavě udělám seznam cukroví, které chci péct. Nikdy se jím ve finále neřídím, což znamená, že buď neupeču skoro nic, nebo toho upeču překvapivě hodně. Letos jsem toho napekla docela dost, ale nechám si to na samostatný post.

Měsíc před Vánocemi je na řadě vánoční věnec. Letos jsem dělala dva. Jeden klasický bez třpytek a serepetiček k našim (mají rádi střídmost), a druhý hezky kýčovitý ke mě do bytečku, jelikož mě třpytky neva. Tedy takovéto to třpytivé cosi, co má evokovat sníh, tak to ráda nemám. Nebo když ty věnce nejsou zelené. Moc mi to sice nešlo, ale svému poslání slouží ☻.  

Klasický a ne příliš zdobený

A malá kýčárnička :-)) (ano, jedna z těch svíček je nakřivo ... schválně samozřejmě...)

Pak jsou tu dárky. Dárky dávám ráda a těší mě to. Vymýšlet je ale každý rok, je peklo. Co koupit lidem, co už všechno mají? A to, co nemají, není v mých silách jim pořídit? Pokud si někdo něco přímo neobjedná, řídím se intuicí a nechávám to tak trochu náhodě. Navíc se mi ta rodina nějak moc rozrůstá... Balení mi pak trvá čtyři hodiny.

Během pečení a kupování dárků jsem vyráběla vánoční přáníčka. Dávám je jen pár lidem, takže jich nepotřebuju moc. Jelikož jsem poněkud líná a jelikož mě v prosinci čekala spousta super akcí, v podstatě jsem se letos uchýlila ke lsti. Místo jejich výroby jsem je zkompletovala z polotovarů (a lá Lídl), ale výsledek se mi docela líbí. Ani jsem je moc nezapatlala lepidlem ...☻

Některá se povedla víc, některá míň. Ale všechny jsou dělané s láskou :-))

Vánoční origami je tradice (začala jsem s ní tedy loni, ale což☻). Letos jsem dělala vánoční hvězdy (vlastně spíš komety) z proužků. Původně jsem je chtěla na stromeček, ale ten nakonec mít nebudu, a tak jsem je použila jako drobné dárečky. Loňské vánoce jsem se pokoušela vyrábět jeřáby, takové ty klasické origami jeřáby, a musím říct, že hvězdičky mi jdou určitě líp, i když cesta to byla zpočátku dost trnitá.

První, druhý a třetí pokus. Myslím, že moje zlepšení je vidět, ale přesto se mi podařilo vyrobit jednu hvězdičku bez jednoho růžku. Pak už to ale hvězdu připomínalo víc.

A samozřejmě nesmím zapomenout na letošní vánoční lak a rtěnku. Po dlouhém rozmýšlení (kam se hrabe seznam cukroví☻) jsem si vybrala novinku od Gabrielly Salvete. Je to krásná vánoční zelená (č. 163), která hází pěkné odlesky. Ten jsem prostě musela mít ♥. Rtěnka je také od Gabrielly Salvete a je to už starší kousek. Odstín 08 Lampone, taková karmínově červená s jemným narůžovělým odleskem. 

Takže Vánoce můžou začít :-))

Nedělní pečení a tak XIII.

Původní plán bylo nepéct, ale nakonec jsem sama dostala chuť na něco sladkého. Jelikož jsem v týdnu nakoupila listové těsto, upekla jsem si tvarohový štrůdl s broskvemi. Místo strouhanky jsem dala opražené oříšky, které tomu dodaly fakt prima chuť, a tvaroh jsem jen trochu osladila, jelikož jsem to celé posypala hrubým hnědým cukrem. Ještě jsem si na něj dala čokoládovou polevu. 

A ještě z minulého víkendu. Řekla jsem si, že bych měla upéct i něco kamarádkám do práce, a protože mají rády čokoládu, upekla jsem double-chocolate-chips muffiny. Čokoládové s kousky tmavé i bílé čokolády, trochou polevy z mléčné čokolády a hvězdičkami ze sladké cukrové hmoty. Byly malinké, jelikož čokoláda moc při pečení nenaběhne, ale zato byly fakt sladké :-)). 

 

Vyzkoušela jsem nejroztomilejší bavlněné masky na světě. S Hello Kitty, které mi kamarádka přivezla z Číny (nebo Hong Kongu). Maska je tenoučká a má na sobě fólii, která se stáhne dolů a maska se krásně přilepí. Dokonce ji můžu použít dvakrát, což s korejskými nedělám, ale tady je ještě hodně produktu v pytlíčku i na druhé použití. Takže budu super krásná. Dvakrát :-))

 A i když se mi můj nemocný prstík léčí, nesmím zanedbávat i ostatní, které je potřeba trochu vybělit. Vyzkoušela jsem proto lak na nehty na vyrovnání povrchu nehtu a nevím tedy, jestli mi vyrovnal či zarovnal či dorovnal nehet, ale dělá takový jemně namodralý odstín, takže nehty opravdu vypadají světlejší. I když na fotkách to vidět moc není. 

 

Nedělní pečení a tak VI.

Venku se nám v týdnu udělalo krásně jarně, sluníčko začalo hřát a všechno vypadá chvílemi snad i idylicky. Možná už na mě jde ta časně jarní nálada, kterážto u mě bývá spojena se záchvaty optimismu a plány, co ještě stihnout do léta. Mírné poblouznění se projevilo také tím, že jsem po zimě konečně uklidila balkón. Jen co se smyla špína z parapetů a kachliček, vyniklo, jak úžasně špinavá mám okna. Ale neděle je od slova nedělat, tudíž okna počkají. V neděli jsem totiž měla návštěvu. Přijeli taťka s mamkou, abychom si u mě dali malou večeři a večer zašli do divadla (o tom zase někdy jindy). A jelikož přijeli odpoledne, chtělo to něco k čajíčku a kafíčku. Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet cheesecake, a protože je v něm jen minimum mouky (tedy v receptu, který mám já) a podklad se dělá ze sušenek, je pro lidi, kteří stejně jako táta nemůžou lepek, ideální. Bezlepkové sušenky jsem koupila v DM drogerii na nějakou akci už asi před měsícem s tím, že se budou hodit. Hodily :-)). Receptů na cheesecake je na internetu hafo, takže vlastně nevím, jak moc nebo jak málo je ten můj recept podobný originálu. Možná je to spíš tvarohový dort. Zkombinovala jsem vlastně různé recepty dohromady. Chtěla jsem vyzkoušet nějaký ovocný, a protože je venku už docela teplo, padly mi v obchodě do oka višně. Vlastně nevím, jestli je to jarní ovoce, spíš asi letní, ale já je mám už od dětství spojené s prázdninami a horkem (o tom možná taky někdy jindy). Dort je dost sytý, což nevadí, protože půlku jsem poslala s našima a druhou půlku vezmu do práce, jelikož kolega slaví narozeniny. Tak abychom to řádně oslavili :-)).

Podklad je z bezlepkových sušenek, trochy karamelu z tmavého cukru, drcených oříšků a rozpuštěného másla (a je super mňamózní). Bílá část je hlavně z tvarohu a zakysané smetany (a dalších nezbytných ingrediencí jako je vejce, máslo, apod.). Překvapilo mě, že se docela dlouho pekla, skoro 50 minut. Višňová část je podle receptu od kamarádky a původně je na úplně jiný dezert, ale mě přišlo, že by se sem tahle chuť hodila. Je ze šťávy z višní (z kompotu) svařené s pudinkem a cukrem, která se pak vmíchá do našlehaného másla. Višně bez pecek jsem do toho jen zamíchala a nechala celý dort v lednici do druhého dne. Takže ano, dělala jsem ho technicky vzato už v sobotu :-)). Přes noc všechno krásně ztuhlo. V neděli jsem ho už jen dozdobila šlehačkových krémem a čokoládovými ozdobami, které jsem si dopoledne udělala podle formiček. Myslím, že na první pokus se docela povedl. A chutná dobře. Ty višně mají jen jemně nakyslou chuť a celý ten tvarohový „temovák“ hezky odlehčí. 

 

*

Na dlouho asi poslední lakování. Musím vyléčit svůj nebohý prstíček (-: