Nedělní pečení a tak XV.

Tentokrát je vše ve znamení ovoce, čokolády, narozenin a narození. Dva z mých synovečků měli narozeniny. Jeden sedmé a ten druhý … se narodil ♥ ! A to se prostě musí oslavit ve velkém. Sice ten nejmladší to ještě vůbec nevnímal, ale teta prý upekla vcelku poživatelný dort, vlastně dva. Jeden kakaový s mascarpone krémem a čerstvými jahodami a borůvkami, a druhý bezlepkový z pusinkového těsta, tzv. Pavlovu. A pak jsem také pekla jeden do práce ke kafíčku – perníkový s ovocem. Sice to bylo už v týdnu, ale pochlubím se.

Velký narozeninový s červíky. O ty byl velký zájem :-)). Inspirace je z www.lidl.cz, respektive z kuchyně Lídlu. Ne tedy úplně dort samotný, jelikož recept jsem si trochu upravila, ale způsob zdobení. Byl kakaový s mascarpone krémem a šlehačkou, jahodovou marmeládou a čerstvými jahodami a borůvkami. Kolem dokola potřený čokoládou a dozdobený čokoládovými tyčinkami. To zdobení tyčinkami sice není nejzábavnější činnost na světě, ale myslím, že to vypadá vcelku efektně.

Pavlova pro táťku, který nemůže lepek a má rád laskonky. Pavlova je hrozně jednoduchá na upečení a se šlehačkou vyšlehanou opravdu dotuha a čerstvým ovocem je to super dezert pro ty, kdo mají rádi sladké, ale nemůžou nic s moukou nebo nemají rádi krémy. Divím se, že mě to nenapadlo upéct dřív.

Kafíčkový. V podstatě moje příprava na narozeninový výše. Jen je z perníkového těsta se sněhem. Uvnitř je pak vrstvička marmelády a krém ze šlehačky a mascarpone. Byl trochu lepivější, ale to někdy perníky bývají.

PS: Už to tak nechám být. Myslím tím, že nedělní pečení se většinou neodehrává v neděli, ale už jsem si na ten nadpis zvykla.

Televizní červenec

Mám nový paušál na internet a televizi. V rámci toho jsem dostala na 10 dní kabelovku zdarma, včetně všech těch stanic, za které se jinak platí spousty peněz, jako je třeba Filmbox nebo HBO. Platí se tedy hlavně za to, že na většině z nich nejsou reklamy, argentinské telenovely a sestřihy starých zábavných pořadů. Tak jsem toho využila k průzkumu. Průzkumu toho, zda to za ty peníze stojí. Měla jsem vcelku volný týden i víkend. A výsledek? Myslím, že rada, která se objevila mezi filmy na kanálu Film+ je trefná - „sportujte alespoň 30 minut denně“. Já bych asi dodala – „je to lepší než většina toho, co dávají v televizi“. 

Dům na konci ulice 

„Všechno má své tajemství“. To byl jednou takový domeček na konci ulice a v něm jedna šťastná rodinka … Vlastně ne. Bláznivá dcerunka totiž zavraždila rodiče a zmizela v lese. Ale alespoň dostanou zájemci o sousední nemovitosti slevu, když už mají takové divné sousedy. Vlastně jen přeživšího syna. Je to horor, které nemusím, hraje tam Jennifer Lawrence, kterou mám ráda, a má to pointu, kterou jsem nějak čekala. V rámci žánru je to asi tak na 80%, ale jako film je to tedy slabé. Do kina bych na to nešla. 

Facts: „House at the End of the Street“; USA/Kanada, 2012; režie Mark Tonderai  

Elysium 

„Musím se dostat na Elysium“. „Můžeš zachránit všechny.“ „Nemáš vůbec tušení, co děláš.“ Souhlasím. A takový dobrý film to mohl být. Je to asi takhle. Píše se rok 2154 a horní milion (můj odhad) žije mimo Zemi v jakémsi ráji jménem Elysium, kde všichni nosí kostýmky od Armaniho, ochranku jim dělá Jodie Foster a k dispozici mají takovou technologii, že uzdraví všechny nemoci, zatímco na Zemi je přelidněno, vyprahlo, zaprášeno a tak nějak nelibo a Matt Damon coby hlavní hrdina z toho všeho ztratil všechny vlasy. Taky pomáhá stavět roboty, kteří pak za Zemi udržují „pořádek“. Nestaví snad už dneska sami roboti kdeco? Jako třeba jiné roboty? Viděla jsem to v příspěvku ze Škoda Auto. No prostě to tak nějak moc nedává smysl a je to poměrně nezábavný film. Režisér v roce 2009 natočil fakt velmi dobrý a originální Distrikt 9, který tenhle film bohužel připomíná jen vzdáleně. Velký rozpočet prostě neznamená velký film. Za mě 60%. 

Facts: „Elysium“; USA, 2013; režie Neill Blomkamp 

Drsňačky 

„Jsme parťačky, ne?“ Takže tenhle výtvor byl na HBO Comedy. A abych byla upřímná, bylo to opravdu strašné. Ostatně tak vypadal už trailer a já věděla, že do kina mě na tohle nikdo nedostane. Přitom mám Sandru Bullock ráda, opravdu ano. Je fajnová herečka, má trefný komediální styl a často se upíše vcelku zajímavým projektům. Jenže tady to nebylo ani herecky zajímavé, ani vtipné a už vůbec ne nějak originální. Příběh o dvou typově odlišných policajtkách postrádá všechno, co bych od dobré komedie čekala. Tedy hlavně vtipy s pointou a slušné gagy. Vlastně to spíš byla ukázka trapnosti. Raději to hodnotit ani nebudu.

Facts: „The Heat“; USA, 2013; režie Paul Feig

Samsara 

Jedná se o dokument se zvukem, ale bez textu. Je to vizuálně krásné, zajímavé, dojemné, děsivé i hypnotizující. Je to v podstatě dlouhá reklama složená z krásných obrázků, které vždycky neukazují to hezké. Spíš to vypadá, že se soustředí na kontrasty mezi dvěma odlišnými světy, ať jde o lidi nebo o přírodní krásy a nekrásy. Pravdou je, že je to sice na pohled hezké, ale nějak to ve mně nezanechalo jakýkoli hlubší pocit. Ale hezky jsem si přitom zacvičila :-)). Pokud někdo viděl Baraku – Odyseu Země, možná bude mít trochu pocit deja vú, ale za takových 80% v rámci žánru to za zhlédnutí stojí. 

Facts: „Samsara“; USA, 2011; režie Ron Fricke

Battle of the Year: The Dream Team 

„Čekají americký blbečky.“ A bohužel ti taky přišli. Tak dobře, přiznávám. Jsem velikánský fanda street dance, b-boys obecně a Battle of the Year, což je taková žánrová olympiáda. Jednou se tam prostě musím podívat i osobně. Takže jsem si tenhle film prostě nemohla nechat ujít. Zadarmo. V telce. V sobotu odpoledne. Paráda, že? Vlastně ani ne. Je to totiž film, který je vším, co na filmech s tématem tance nesnáším. Parta nesourodých nadšenců, ztvárněna partou opravdu špatných herců, se spojí pár měsíců, či dokonce jen týdnů před nějakou soutěží, aby natrénovali něco úchvatného. Je to doprovázeno nějakou tou rivalitou, zraněními, srdceryvnými dialogy o nešťastném dětství a kecy o tom, že „ty na to máš“. Bohužel tahle parta byla vyloženě nesympatická, a když se ukázalo, že jejich choreografem je jakási blonďatá kočenka, co se zakouká do jejich trenéra (ano, tyhle b-boys trénuje bývalý basketbalový trenér, co má onen tragický osud a zásobu povzbuzujících keců z příručky hollywoodských klišé), vypla jsem a reagovala jen na ty taneční sekvence. Kterých je tam bohužel zoufale málo. Na Planet B-boy tohle prostě nemá ani náhodou. V rámci žánru je to tak maximálně za 50%, ale jen díky těmn tanečním sekvencím. Trefný komentář z csfd.cz – „spíš než taneční, je to film sportovní. Je tam tým, trenér, příprava na olympiádu a olympiáda. Klišé vedle klišé. Ale při malém očekávání může pobavit“. 

Facts: „Battle of the Year: The Dream Team“; USA, 2013; režie Benson Lee  

Zdroj:  www.csfd.cz

 

Barevné rituály

Já vím. Dnešní název originalitou neoplývá, ale po tomto víkendu je vůbec výkon, že jsem schopná rozeznat barvy na přechodu. Může za to samozřejmě lehká únava, nic jiného :-)). Ale když už jsem u těch barev a únavy …

Myslím, že sprchové gely od Dermacolu zná každá vůněmi omámitelná návštěvnice drogerií. Já osobně je naprosto zbožňuji. Mají krásné obaly a úžasné vůně, které mě osobně nepřipadají přehnaně výrazné nebo příliš umělé, i když pro milovnice klasické mýdlovky asi nejsou. A pokud je zrovna nějaká akce, dají se koupit za pár kaček. Naposledy je měli v DM za 39,90 Kč. Jinak jsou vcelku průměrné, ale tady jde hlavně o ty vůně, že? Ty s krémovější strukturou mi vyhovují víc, ale i ty klasicky gelové nijak přehnaně nevysušují (i když některé trochu stahují), a to je jinak moje suchá kůže dost vybíravá. Proto taky musím všechny přípravky na kůži pravidelně střídat. Postupně se mi jich sešlo devět. Podle všeho mi chybí jen jeden – povzbuzující růžový zázvor, což je jedna z mála vůni, která nemá základ v ovoci nebo zelenině. No nevypadají k sežrání? :-))

První tři. Osvěžující sprchový gel - vodní meloun (ten mám ze všech nejdéle a voní úplně nádherně), povzbuzující sprchový gel – černá třešeň (myslím, že někomu může vonět trochu uměle, ale já třešně ráda v jakékoli podobě) a novinka na jaro - svěží sprchový gel – rebarbora a jahody (na první pohled trochu zvláštní kombinace a trochu netypická vůně, která mi zpočátku nepřišla nic moc, ale teď se mi zdá jako jedna z nejpovedenějších).

Oživující sprchový gel – sladké mango (je také novinka z jara a mám ho zatím nejvíce, jelikož vůni manga, která je tu hodně intenzivní a sladká, vyhledávám spíš, když je venku chladněji. Mimochodem použítí slova “oživující“ v kombinaci se sprcháčem je podle mě vážně trochu divné), zklidňující sprchový gel – tibetský jasmín (jediná květinová vůně a voní opravdu super), antistresový sprchový gel - hrozny s limetkou (asi můj nejméně oblíbený, přitom mám hroznové víno i limetky ráda :-))

Poslední tři - harmonizující sprchový gel – belgická čokoláda (myslím, že je nejoblíběnější, protože ta vůně je úžasná, opravdu jako pomeranč v čokoládě, navíc je krémovější, což je u mě plus), revitalizační sprchový gel – sicilská pistácie (jeden z mých oblíbenců, už kdyby jen pro tu oříškovou vůni), a poslední je taky novika z jara - relaxační sprchový gel s kokosovým olejem, který má jako jediný trochu jiný název, a to „Karibský sen“ (jak název napovídá voní jako nějaký drink s kokosem, mě osobně připomíná Piňu Coladu).

Jinak všechny vůně mají svoje variace ještě v tělových mlékách, ale vyzkoušela jsem jen belgickou čokoládu a úplně mě to neohromilo. Mám ale tělový krém, který má jen dvě varianty, vodní meloun a belgickou čokoládu (mám čokoládu, překvapivě), a ten je lepší, jelikož má hutnější konzistenci a nemám z něj ulepený pocit. Jinak belgická čokoláda má taky ještě variantu tělového peelingu, který je podle mě lepší než sprchové gely, už jen proto, že je krémovější. Jinak řada Aroma Ritual má i další produkty, ale ty jsem zatím nezkoušela - krémy na ruce (černá třešeň, hrozny s limetkou, belgická čokoláda) a tělový olej - hrozny s limetkou.
Já vím, jen jsem to vyfotila a popsala, ale aspoň je to krásně barevné ...