11 věcí z Mariánských Lázní

Byla jsem po dlouhé době konečně na dovolené. Překvapivě jsem ale letos jela namísto do teplých krajin poznávat krásy vlasti. A to do končin, kde jsem naposledy byla asi před víc jak dvaceti lety. Jestli se to tedy od té doby nějak změnilo, nejsem schopna posoudit 😃. Pro náš „líný“ týden jsme si vybrali Mariánské Lázně, a udělali jsme dobře. Bylo to bezva. Nelíbila se mi jen jedna věc, a to, že je to od nás opravdu hodně daleko a cesta vlakem z Prahy do cílové destinace nebyla nic moc. Nebo jsem prostě už moc pohodlná 😉. 

*

1. Klid a pohoda – Mariánky (jak říkali místní) jsou v podstatě docela malé město, které přejdete z jednoho konce na druhý za půl hodiny. Všude vládne trochu ospalý duch, což je asi dáno hlavně tím, že většinu lázeňských hostů tvoří důchodci, navíc hlavně Němci, takže si připadáte jako na dovolené po hlavní sezóně někde na Mallorce. A to vůbec není špatný.

2. Ubytování – bydleli jsme v hotelu Excelsior**** hned na Hlavní třídě, krásné secesní budově s luxusní, ale docela domáckou atmosférou. Za celou dobu jsme přišli jen na tři věci, které nám nedělaly radost. Pomalý výtah, slánky, co skoro nesolily, a trochu divné osvětlení, v jehož světle jsme vypadali poněkud nezdravě (je ale dost pravděpodobné, že to vůbec nebylo tím světlem …). Odkaz zde.

3. Jídlo – si zaslouží samostatnou zmínku, protože vařili opravdu skvěle. A navíc stolování v secesní jídelně nemělo chybu. Pokud bychom jeli zase, stačila by už jen polopenze, protože kolem hotelu byla spousta míst, kde se dalo poobědvat, navíc po těch snídaních ani člověk neměl hlad.

4. Architektura města – zatímco většina měst má pár ulic hezkých historických budov a pár parčíků, Mariánky jsou takových budov plné a mají úžasnou Kolonádu. Trochu škoda, že jsme tam byli ještě předtím, než to všechno kvete. Na jaře a v létě to musí být ještě hezčí. 

I ta policejní stanice vypadala stylově.

5. Lázeňské procedury – nejsem zrovna ten správný lázeňský typ. Ale procedur jsme v rámci našeho balíčku měli 17!, takže to byl překvapivě docela záhul. Každý den masáž, také perlička, suchá uhličitá koupel, reflexní masáž nohou, zábaly a pak tedy i jakési dost podivné oxygocositerapie, které ale byly nakonec docela sranda. Vyfasovali jsme apartní župánky a pantoflíčky a naším běžným oděvem se staly tepláky, což bylo překvapivě osvobozující. A všichni jsou na Vás takoví milí a neustále nám říkali, že máme odpočívat. No nehádali jsme se …

6. Modrá kavárna – sice je v Mariánkách spousta kaváren, my jsme si ale oblíbili kavárnu Modrá na Hlavní třídě, kde dělali skvělé palačinky s jahodami, čokoládu a poháry s horkými malinami. Odkaz zde 

7. Jílová a lávová terapie – nejsem ten typ, co podléhá snadno nějakým novinkám, ale ze zeleného jílu s přídavkem koloidního stříbra jsem nadšená. Koupila jsem si ho i domů, abych si čas od času udělala masku nebo si jím potřela místa, kde se mi na jaře objevuje lupénka. Jinak v Mariánkách bylo překvapivě hodně obchodů, které prodávaly bio kosmetiku a výrobky z konopí, takže jsem koupila i pár dalších maličkostí, co se v Brně poněkud obtížněji shání.

8. Nákupy – samozřejmě jsme si udělali radost, ačkoli Mariánky jsou cenově srovnatelné s Brnem, takže drahé 😒. Všude byly hlavně obchody s porcelánem, šperky, šmuky, oplatkami a módou (zaměřenou zejména na klientelu 50+ 😏), ale i tak si cestu do kufru našli nové balerínky, jarní šála, nějaký ten náhrdelníček a samozřejmě nezbytné oplatky. 

9. Kulturní zážitky – s kulturním vyžitím to není mimo sezónu žádná sláva, takže jsme brali, co se nabízelo 😃. Městské muzeum bylo fajn, kino mají moc pěkné (i když film „Život“ nebyl šťastná volba 👎) a bylo nás tam celých 12 platících diváků, a Městské divadlo hraje tak jednou týdně a zrovna při naší návštěvě tu hrál i Západočeský symfonický orchestr, a to „Vraždu Mozarta“ (naše interpretace) a docela povedeného Rossiniho. Možná to není nejkulturnější město, ale proto se tam taky nejezdí. 

10. Pocit mládí – jezdí se tam léčit nebo relaxovat. Naštěstí to první nebylo třeba, ale jelikož jsou to přeci jen lázně, je osazenstvo většinou z dříve narozených, takže překvapivě často jsme zjistili, že jsme tam či onde nejmladší (nebo nám to tak aspoň přišlo), a to je Vám hned lehčeji … 👵

11. Naprostý relax – největší plus ale byl ten naprostý relax, kdy si člověk mohl dovolit vypnout, spát si celé dopoledne, pak si zajít na masáž nebo na kafíčko do Churchill baru, a večer sledovat anime, na který celý rok nemá čas. Takže děkuji i svému doprovodu, že to cítil úplně stejně 🙇.

 *

Jo, asi se vrátím. Nakonec jsem si tam našla perspektivního životního partnera … zdá se, že tam bude i příště 😍

Say Goodbye to Vacation

Nechci se chlubit, ale měla jsem letos dovolenou :-))

Ať jedete kamkoli, moře je modré všude 
(nebo by aspoň mělo být :-))

Arrivederci estate ♥

.... poslední paprsky tohoto roku.

Nedělní pečení a tak 29

Konec června a červenec jsou u nás ve znamení narozenin. Mých rodičů a mých dvou synovců zejména. Jak je u nás v rodině zvykem, narozeniny se z ekonomických (a mnoha jiných racionálních) důvodů slaví tak, že se najde nějaké víkendové datum, které je tak nějak hezky uprostřed mezi datem narození prvního z oslavenců a tím posledním. Jelikož jsou ale moji dva synovci ještě malí, mají zatím povoleno slavit narozeniny odděleně od svých prarodičů. Ale musí tím pádem počítat s tím, že se ty jejich budou slavit s jejich bratrancem, který se narodil v srpnu. Jen co budou trošku větší, hezky to spojíme dohromady, pro jistotu přihodíme i září a vyčleníme pro oslavu nějakou neděli. Jejich oslava nás teprve čeká, ale rodiče společně s maminkou mé švagrové už slavili a já pekla.

Smetanový dort s jahodami a bílou čokoládou

Moje mamka si asi už před půl rokem objednala dort podle receptu kuchyně Lídlu odkaz zde. Takže jsem se snažila co nejvíce přiblížit originálu, ale udělala jsem samozřejmě nějaké menší změny. Třeba to, že byl dort kulatý a krém jsem udělala sice s mascarpone, ale bez zakysané smetany, zato se šlehačkou a slazený ganache z bílé čokolády, kterou jsem přidala i do těsta. Taky jsem přidala kousky čerstvých jahod. 

Jelikož bylo opravdu šílené vedro a čerstvé jahody, mascarpone se šlehačkou i svařené jahody na spodním patře by se mohli rychle kazit, a jelikož se nesnědl hned, dali jsme polovinu do mrazáku. Jsem zvědavá, co to udělá. 

Pavlova s malinovou šlehačkou

Již jsem určitě zmiňovala, že můj tatínek má alergii na lepek, tedy nemůže nic z klasické mouky. Má ale strašně rád sladké, hlavně laskominy ze sněhu, oříšků, a v podstatě cokoli co křupe. Letos jsem mu stejně jako loňský rok upekla Pavlovu, tedy dort z pusinkového těsta. Tenhle dezert je na přípravu opravdu jednoduchý. Já sníh svařuji, aby si udržel tvar, a dělám ho opravdu sladký. No řekněte, nevypadá úžasně?

Je ze dvou vrstev a spojený šlehačkovým krémem s malinami a dozdobený čerstvými malinami, jahodami a třešněmi. Sladké pusinky a maličko nakyslý krém jsou opravdu skvělá kombinace. A také se dobře krájí.

A taky jsem dělala nějaké minichlebíčky. Se salámem, se sýry a s lososem a koprovým salátem. 

Kokosové řezy s čokoládovým krémem

V neděli jsem pak zkoušela nový recept na kokosové řezy. Věc se má tak, že v létě, kdy jsou velká horka, lidé nemají často chuť na klasické dorty. Ty také navíc mnohem rychleji v horku podléhají zkáze, takže ideální jsou takové laskominy, které neobsahují máslo a šlehačku. Kokosky v sobě mají jen trochu oleje, aby se úplně nevysušily. Oba pláty jsou spojené krémem z nutely a vrstvičkou svařených malin. Už vím, co příště udělám jinak, ale pro začátek dobrý. 

*

A ještě jedna koláž - z našeho výletu na Brněnskou přehradu během prozatím nejteplejšího dne tohoto roku.

*

Nedělné pečení a tak 26

Začalo jaro. A tím pádem začala i turistická sezóna všech hradů a zámků a především pak kaváren. Jen na ukázku dortík s kandovanými pomeranči, kterým se ráda chlubím stále dokola. Vypadá a chutná úplně skvěle. Těsto není příliš sladké, ale vynahrazuje to placka z marcipánu. Tenhle je více méně maminčin počin :-))

A pak jsem pekla banánové muffiny s kousky čokolády, které se myslím povedly. Trochu jsem si pohrála se zdobením, aby byly hezky pěkně jarní. Cukrová hmota mi do sebe nedopatřením natáhla mátovou esenci, ale vůbec to nevadí, jelikož se zbytkem potahovací čokolády, co mi zbyl z velkého narozeninového dortu, to šlo dobře dohromady. Snědli jsme je v práci.

A na Vysočině krásně kvetou kdejaké kytičky.

A v Brně máme malé Japonsko v plném květu.

Bienvenue au printemps!

Začalo jaro! Budu muset přestat ignorovat svoje balkónové truhlíky, které po zimě vypadají jako pole po průchodu pěšího pluku. Vlastně trochu přeháním. V jednom je kromě zbytku uschlých pelargónií i moc pěkný trs zelené pažitky. A jen co si umeju okna, bude vidět, jak hezky se mi rozkvetly orchideje. A po opravdu vyvedeném aprílovém počasí (déšť, sluníčko, kroupy, vichr a sněžení během jednoho dne), snad dojde i na to pravé jarní sluníčko. Mám ráda jaro i sluníčko. A nějak jsem se ho letos nemohla dočkat. Tak jsem mu jela na pár dní a pár míst naproti ...

 

Tajemství vesmíru a puberta Jamese Bonda

Cesty vesmíru jsou nevyzpytatelné. Tedy vlastně neprozkoumané. Stejně jako myšlenky scénáristů. Nebo černých děr ... temné hmoty ... nebo teoretických fyziků ... No tak nějak to bylo. ... Nebo to bylo jinak? 

Kingsman: Tajná služba 

Kingsman

„Jsme nezávislá mezinárodní zpravodajská služba. Fungujeme v přísném utajení.“ „That is sick!“ Nejsem fanda Jamese Bonda. Nikdy jsem nebyla a nejspíše ani nebudu. A možná právě proto mě ani Kingsman nijak moc nezaujal. Film je nadsázka, která si dělá legraci z nejrůznějších klišé vlastních všem špiónským legendám. Jenže někde se nadsázka vytratí a zůstane prostě jen suchý stereotyp, který nahrává zažitým předsudkům (vykreslení pracující třídy jako party blbečků bez vkusu, ale za to se sklonem k domácímu násilí a bitkám). Na jedné straně je hlavní hrdina Eggsy (super divné jméno) ujištěn, že na jeho původu nezáleží, jenže aby se z něj stal agent, musí svůj původ vlastně úplně popřít. Přehnané násilí a akce je záměrná, ale chvílemi mi připadalo, že režisér sám nevěděl přesně, jestli tlačí nebo netlačí na pilu až moc. Stejně tak i humor je někdy natahován a vtipy opakovány, snad abychom nezapomněli, jak moc jsou všichni a všechno cool. Upřímně řečeno Eggsy není na konci filmu o nic moc dospělejší, než na jeho začátku. Jen má super ohoz namísto šusťákovky a k tomu brejle. Za mě 70%. 

Facts: „Kingsman: The Secret Service“; Velká Británie, 2014; režie Matthew Vaughn  

Teorie všeho 

Teorie všeho

„Lidské snažení by nemělo mít hranic. Jakkoliv strašným se život zdá být, kde je život, tam je naděje.“ Příroda je o rovnováze. Přijde mi, že pokud někde něco přidá, někde jinde si zase trochu ubere. Příběh Stephena Hawkinga je toho důkazem. Jedna z nejchytřejších hlav lidstva je posazena na ramenou velmi křehkého a nemocného těla, které postupně přišlo nejen o schopnost hýbat se, ale i sdělovat to, co se v té úžasné hlavě zrodilo. O černých dírách a nekonečnosti vesmíru vím jen to, co jsem se učila ve škole, ale tenhle film o fyzice není. Je o vztahu Stephena Hawkinga a jeho první ženy Jane, která je také matkou jeho tří dětí. Film je svým způsobem poctou hlavně Jane, která manžela podporovala a starala se o něho bez ohledu na to, jak moc jeho nemoc postupovala. Přestože se nakonec rozvedli a oba si našli jiné partnery, je Jane důkazem, že za každým velkým mužem stojí v pozadí silná ženská ☻. Herecké výkony jsou úžasné a ten Oskar pro Eddieho Redmayna nikoho nepřekvapí. Možná je film chvílemi trochu moc romantický a přeslazený, ale nic to neubírá na tom, že je určitě inspirující. Za mě 85%.

Facts: „The Theory of Everything“; Velká Británie, 2014; režie James Marsh 

Digitárium: Úžasné planety a Temný vesmír 

Hvězdárna Brno

„Co to přesně je, zatím nevíme.“ Byla to moje první, a následně druhá řádná návštěva Planetária v Brně. Byla jsem tam už dřív, ale onu návštěvu bych za řádnou nepovažovala. Představte si pod tím, co jenom chcete ☻. Nové digitárium je úžasná věc. Projekce je po obvodu celé kupole a můžete ji pozorovat skoro vleže. Myslím, že i filmy by měly úplně jiný rozměr, kdybych na ně mohla koukat v horizontální poloze. Prvních 20 minut jsme díky teleskopům a dalekohledům sledovali hvězdnou oblohu, to, jak putují planety, jaké můžeme a nemůžeme vidět pouhým okem, jak je můžeme rozpoznat na nebi mezi hvězdami, jak podle hvězd najít sever nebo kde jsou jaká souhvězdí (zjistila jsem, že člověk musí mít opravdu velkou fantazii, aby v tom shluku svítících puntíků viděl třeba žirafu). Pak byla projekce Úžasné planety, která vznikla celá v Brně (většina pořadů je jinak zakoupená). Byla moc pěkně udělaná, zábavná a akorát tak dlouhá. Zjistila jsem také, že toho o tomhle tématu opravdu moc nevím. O týden později jsem viděla Temný vesmír, kterýžto je z produkce Haydenova planetária v New Yorku (aspoň myslím, že je v New Yorku), prý nejnavštěvovanějšího zařízení svého druhu. Musím říct, že mě bavil o chlup více. Nejen kvůli skvělé grafice, ale byl prostě takový „vesmírnější“ ☻. Navíc bylo venku ten den krásně a … prostě Digitárium rozhodně stojí za návštěvu. 

Facts: „Úžasné planety“ a „Temný vesmír“; Hvězdárna a planetárium Brno (Digitárium), 2015