The Best of kulturní deník 2016 (divadlo a kino)

Přestali ho vyrábět. Úplně. A už se nedá sehnat. Co? Ten malý červený zápisníček od Papelote, který mi slouží jako deníček, kam si kromě svých několika málo nezajímavých myšlenek zaznamenávám všechny svoje výlety, akce, návštěvy a zajímavosti, a lepím všechny vstupenky. Červený už nedělají a já sehnala jen jeden poslední v zelené barvě, který má ale namísto širokých řádek takové ty protivné čtverečky. Pak mám ještě v zásobě jeden, který jsem sehnala v Levných knihách. Takže jde už jen o to, abych do něj měla co psát 😃. A ten loňský rok jsem toho k zapisování měla docela dost. I když možná ne tolik jako loni, přeci jen dost, abych z toho vyždímala nějaký příspěvek na blog 😜.

*

Divadlo

Minulý rok jsem byla v divadle 35x, letos jenom 33x, z čehož jsem byla myslím asi na pěti představeních podruhé, takže nových věcí jsem neviděla ani třicet. Navštívila jsem 3 muzikály, 9 oper, 6 baletů a 14 činoherních kousků. Ráda bych viděla baletů více, ale bohužel už není v Brně nic, co bych nenavštívila, takže vždycky čekám na premiéru nového baletu jako na výprodej bot. Tedy netrpělivě 😏. Stále víc a víc se ale zamilovávám do opery, ať už klasické, tak i pojaté nějakým novým zajímavým způsobem. Na druhou stranu už prostě vím, že muzikály nejsou můj šálek kávy. Když chci slyšet hezký zpět, tak jdu na operu nebo si prostě pustím svoji MP3, a když chci nějakou hezkou hudbu, tak jdu na koncert. Na muzikálu mi vždycky přijde, že je to jen napůl cesty. Ale třeba činohra je pro mě vždycky zábavná v tom, že nikdy netuším, co se z toho vyklube. Většinou to mám tak, že si u baletu a opery koupím program a před představením si přečtu, co bych měla vidět a slyšet, ale u činohry tohle nedělám. Nanejvýš si jen přečtu něco obecného. Jenže vybrat, co mě zaujalo v loňském roce nejvíc, je trochu obtížné. Ale pokusím se.

Nejlepší činohra: Petrolejové lampy (MD) 

Nejkrásnější baletní zážitky: Chvění (JD), Don Quichotte (Bolshoi Theater – přímý přenos) 
Operní zážitek roku: Modrovousův hrad/Očekávání (JD)
Nejpovedenější muzikál: Mary Poppins (MdB)
Nejpříjemnější překvapení: Káťa Kabanová (JD), Petite Mort (JD)
Pozitivně šokující: Powder Her Face (DR)
Kdy jsem se nejvíc nasmála: Historky z Hitlerovic kuchyně (HaDivadlo), Hovory o štěstí mezi čtyřma očima (StudioDva)
Co se moc nepovedlo: Malý rodinný podnik (MdB), Carmen (JD)

*

Film

Letos jsem do kina chodila překvapivě často. Pokud můj deník nelže, tak to bylo celkově 48x! Loni to bylo jen 33x. To tedy překvapilo i mě. Do kina chodím hlavně na filmy, na které bych se doma pravděpodobně nedívala (což nahrazuje filmový klub a malá kina) nebo by takové filmy ztratily na malé obrazovce něco ze svého kouzla (tady pak zaskakují multikina). Protože na blogu píšu jen o filmem, na které jsem šla do kina (nebo prostě na nějaké veřejné promítání), mohlo by se zdát, že koukám buď na hollywoodské blockbustery nebo na nějaké depresivní artové filmy. Ale vážně to tak není. Doma dokoukávám, co mi v kině uteklo, a to, za co bych nechtěla platit 😄. Taky mám samozřejmě televizi a sleduji i nějaké ty seriály, ale psát o tom všem by bylo asi dost vyčerpávající. Vybrat to nejlepší jde dost těžko, protože filmy mají tolik různých žánrů. Rozdělila jsem si je na dramata, romantiku, komedie, dokumenty, sci-fi/komiks a fantazy/pohádku, ale některé jsem vážně netušila kam zařadit. Třeba takové „Pohádky pro Emu“, nebo Jamese Bonda a jeho bráchu Jasona Bourna. A třeba „Tohle je náš svět“ se mi nezdá ani jako drama, ani jako komedie. Nejvíc jsem viděla dramat a pak dokumentů (hlavně díky festivalu Jeden svět), ale třeba jen dva jakžtakž romantické filmy. Za to ale všechny marvelovky a jim podobné 😉.

Nejlepší dramatické momenty: Sully: Zázrak na řece Hudson 

Nejlepší magie: Fantastická zvířata a kde je najít  

Nejlepší dokument: V paprscích slunce 

Nejlepší životopisný počin: Dánská dívka

 Nejlepší depka: Leviatan

 Nejlepší humor: Pride 

Nejlepší obrázky: Zootropolis: Město zvířat 

Nejlepší komiksová záležitost: Captain America: Občanská válka 

Nejlepší pohoda: Love Song 

Nejhorší filmový zážitek: Sebevražedný oddíl, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Lovec: Zimní válka

Co se mi ještě líbilo a co doporučuji vidět: Sonita, Kluk ve světě příšer, Star Wars: Rogue 1, Fénix, Kniha džunglí, Assassin, Kobry a užovky, Sherlock (všechny 4. série), Zmizení, Píseň moře, Ripper Street (hlavně první dvě série), Love and Friendship, Narcos (obě série), Komorná, Kubo a kouzelný meč, … a určitě mnoho dalších 

*  

 pokračování dále ...  

  

 

Třetí narozeniny !!!

Congratulation to Me!!!

Dneska jsou to 3 roky, co jsem začala psát tento blog.

*

*

Proto bych chtěla poděkovat všem, kteří tento blog navštěvují a čtou, pravidelně i nepravidelně, a zejména pak odvážlivcům, kteří čas od času něco okomentují 💙.

*

Když jsem ho začala psát, myslela jsem, že to bude tak nanejvýš na rok, a ejhle, jsou to už tři roky. A stále mě to baví, i když je to někdy trochu náročnější, jelikož nejsem zrovna zdatná, když přijde na techniku 😄. Měla bych prý psát méně o kultuře a více o kosmetice, a dávat více fotek z pečení, ale mějte se mnou a mými závislostmi trpělivost 🙌.

*

*

Recenze roku 2016

Nevím, jestli je to mým každým rokem se zvyšujícím věkem nebo něčím jiným, ale zdá se mi, že ten čas opravdu skáče kupředu mílovými kroky. Třeba si v lednu uděláte seznam plánů na celý rok a než se nadějete, máte zhodnotit, jak se Vám to zdařilo. Někam se přitom vytratilo jaro a podzim, a Vy si pamatujete jen příšerné léto a uplakanou zimu. Takže máte pocit, že jste na to neměli dostatek času, jelikož se celý rok zkrátil asi tak na polovinu, a Vy jste navíc polovinu té doby prospali.

Nic z toho ale nemění skutečnost, že další rok je za námi. Blog se postupem času stal takovým mým osobním veřejným zápisníkem, kde se na začátku roku vždycky svěřím s plány na celý následující rok. Kdybych měla ten rok 2016 nějak shrnout, řekla bych, že byl „líný, pohodový a plný zdravotních krizí“. Zní to trochu jako protimluv, ale pravdou je, že jsem letos byla kvůli zdraví omezována až příliš. A vůbec jsem v tom nebyla sama. Jedna z mých nejbližších kamarádek, dva z mých malých synovců, táta, a pár dalších mně blízkých lidí tenhle rok určitě nemohou vnímat jako zdraví vstřícný. Byl snad minulý rok nějak prokletý? Bylo to opravdu frustrující. Což se možná trochu podepsalo i na mém pocitu z celého uplynulého roku. Je ale také pravdou, že ty dva předchozí roky byly takové trochu odtržené od reality. Po velkých bolestivých a vleklých peripetiích jsem sklouzla do jakéhosi limbu, kdy se mi naopak všechno zdálo bezvadné a milé a super, a tyhle dva pocity se neustále střídaly. Ale loňský rok byl návratem do přeci jen trochu každodenního rytmu. I když by se to mohlo zdát jako zhoršení, je to vlastně spíš úleva. Ale jen pro mne. Protože mi už bylo mnohem hůř. A také proto, že když je Vám neustále hej, tak to vlastně není vůbec přirozené. Ale pro ostatní to neplatí, ty by nemělo potkat nic nepříjemného.

 *

Takže co jsem si na začátku loňského ledna naplánovala a jak to dopadlo? (zde) 

1. Dál poznávat nové zajímavé lidi a udržovat staré kontakty, které za to stojí – potkala jsem nové lidi, ale většinu jsem vymazala. Ale určitě jsem se více sblížila s některými, které už znám dlouho 😉 

2. Začít aktivně shánět vlastní bydlení – přestěhovala jsem se!!! Mám krásný velký byt. Není sice tak úplně můj, ale nekazím si tím radost. 

3. Být méně uzavřená a nedůvěřivá, když přijde na druhé pohlaví – vím, co jsem tím myslela, ale došlo mi, že je to pitomost. Člověk staví na zkušenosti a ta moje je dost výhrůžná, takže nehodlám dělat kompromisy tam, kde bych měla dát přednost sobě. 

4. Oprášit svou znalost cizích jazyků, případně se začít učit nějaký nový – chodím jen na filmy s titulky… to asi nestačí, co? Ale tu učebnici japonštiny mám stále. 

5. Začít už sakra psát to rigo – jsem zvědavá, jak dlouho to tu ještě budu muset psát. 

6. Nedělat spontánní nákupní nájezdy, být rozhodnější a líp hospodařit s penězi – loni jsem si řekla, že pokud si nebudu jistá, nebudu to zkoušet a řeknu si „ne, nekoupím“. A myslím, že mi to docela jde. Měla jsem trochu neplánované výdaje s bytem, ale jinak jsem až na nějaké ty drobnosti … no dobře, přiznávám. Mohlo to být lepší. Stejně nejvíc utrácím za kulturu, a to přeci už tak blbě nezní 😎. 

7. Nezapomínat lístky na různé akce v práci! – tohle se tak nějak vyřešilo samo. Zřídili nám detašované pracoviště, kde nás nikdo nekontroluje. Takže teď pro změnu zapomínám klíče. 

8. Dojít si na vyšetření – nějak jsem přestala sledovat svoje zdraví a to se mi úplně nevyplatilo. Ale tohle je přesně ta část, o které se mi psát nic nechce, protože je to právě ta část, která mě vrací zpátky do reality. Rychle pryč … 

9. Na úkor kultury více sportu – to takhle jdete na thajskou masáž a odejdete s poškozenými loketními klouby, čímž získáte další výmluvu, proč místo na pilates zavítat do divadelního klubu. Takže asi tak. 

10. Číst, číst, číst – letos jsem strašně chytrá. Mám předplatné časopisu Téma, který čtu cestou do práce a z práce, o víkendu pak čtu Respekt, a často s sebou tahám svůj „Chopperbook“. A hlavně mám několik skvělých televizních vzdělávacích kanálů jako FineLiving, TLC, CBS Reality, Spektrum Home … rozumíme si. 

11. Objevovat nové kavárny a nové dobroty – bydlím asi v tom nepříhodnějším městě, protože Brno je plné kaváren a bister, takže je stále co objevovat. Oblíbila jsem si klasické vietnamské restaurace (nedám dopustit na bun bo nam bo na Olomoucké tržnici), kterých se všude vyrojilo plno, slaný karamel, který cukrárny a kavárny přestaly přehlížet (košíček v Tutti Frutti), bubble tea i se všemi těmi životu nebezpečnými éčky, klasické vafle (nejlepší mají v Kafecu) a domácí burgery z okénka na Pionýrské. Tohle mě nikdy neomrzí.

12. Nebát se vyzkoušet neznámé, stejně jako nové u starých věcí – něco úplně nového nebo změny. Pekla jsem nové dorty včetně „plyšového“ medvídka, vyráběla nové origami, vyzkoušela nové masáže, poprvé navštívila aqua park, tančila bollywood na letním festivalu, začala se učit orientální flamenco, naučila se dělat domácí pesto, dívala se na koncert z VIP lóže, poprvé zažila hokejový zápas, zajišťovala vlastními silami sladký bufet na velkou akci a nechala se tetovat. Mimo jiného. 

13. Víc cestovat a navštívit alespoň jednu zemi, kde jsem ještě nebyla (nebo je to už dlouho) – chtěla bych moc vidět nová místa, ale loňský rok jsem necestovala. Tedy jen tam, kde už jsem byla. Měla jsem jet na krásný dlouhý a exotický výlet, ale zdraví chtělo zůstat doma 😒. 

14. Zbavit se zbytečností – vzala jsem to tak doslova, že jsem si vymazala i veškerou paměť počítače 😓. Pomohl mi s tím tedy počítačový virus, ale ostatní zbavování se zbytečností bylo hlavně díky stěhování. Ale člověk by nevěřil, kolik věcí člověk za necelý rok nastřádá … 

15. Být zúčastněnější dcerou, sestrou i švagrovou a veselejší tetou – jelikož jsem relativně šťastný jedinec, chtěla bych, aby se tak cítila i moje rodina. Jako dcera se asi lepším, jako teta možná nejsem veselejší, ale každý musí ocenit, že nezvedám hlas, jako sestra a švagrová za moc nestojím, ale mám to těžké. Sbližovat se s někým, koho vidíte dvakrát ročně, je trochu náročnější. Ale letos to bylo poprvé a asi i naposledy, co jsme od doby, kdy se moji bratři oženili a narodily se všechny ty dětičky, strávili společnou rodinnou dovolenou. V teple, u moře a nikdo nechyběl. Náročné, ale zábavné. 

Nemám totiž vůbec v plánu si v životě vytvářet nějaký zbytečný stres, naplnit neuskutečněné ambice někoho jiného, být pro někoho hromosvod špatné nálady, snažit se vyhovět estetickému profilu krásy, žít podle představ někoho jiného nebo se bavit a vyjadřovat podle nějakých předepsaných šablon. Nejsem žádný rebel, ale prostě mám své vlastní tempo, své vlastní sny a představy a svůj vlastní rozum. Snad mě v tom následujícím roce nebude moc často zrazovat 😉.

*

Trochu zpožděná novoroční předsevzetí

Když jsem začala psát tenhle blog, nedošlo mi, že se tu vlastně některými svými příspěvky veřejně zavazuji k činnostem, úkolům a závazkům, které jsem ve skutečnosti nemusela myslet zase až tak vážně. Když už totiž něco takhle veřejně vystavíte, začnete mít trochu nepříjemný pocit závazku vůči všem Vašim potencionálním čtenářům a jejich hypotetickým očekáváním stran Vaší osoby. Je to trošinku děsivé. Předpokládám sice, že lidí, kteří tento blog čtou a kteří mě zároveň osobně neznají, moc není, ale jeden nikdy neví. Mohla bych být ve skutečnosti slavnější, než jsem 🙅. Asi by to bylo ještě o něco naléhavější, kdybych tu měla svoje fotografie, případně bych byla až tak technicky na úrovni, že bych měla cosi jako instagram, kam bych přispívala fotografiemi z mého života. Jak jedu do práce, jak jedu z práce, jak jsem „na kávičce s největšími svými zlatíčky“ nebo zrovna mám dilema „modré džíny nebo šedou klasiku?“ O ty, kteří mě znají, se nebojím. Všichni už dávno vědí, že jsem nespolehlivá, přelétavá potvora, co polovinu slibů vždycky zapomene, ale umí se z toho kouzelně vykecat. Tak mi nezbývá, než se podívat do archivu a zjistit, jaká ta novoroční předsevzetí (nemyslím tím plány, to je něco trochu jiného) jsem si na začátku loňského roku určila. A k mému překvapení … vlastně žádná.

Nebo abych byla přesnější, napsala jsem si je už o rok dříve (zde) a nic jsem na nich nehodlala měnit. A protože už loni jsem vysvětlila, proč jsou novoroční předsevzetí psychickému i fyzickému zdraví škodlivá, není třeba, abych k tomu cokoli více dodávala. Tím samozřejmě nechci nikoho od novoročních předsevzetí odrazovat, ale může se stát, že Váš seznam novoročních předsevzetí bude na konci roku vypadat nějak takhle.

Trochu by to mohlo připomínat moje písemky z matematiky. Ale jinak Vám samozřejmě budu držet palce. A co já? Abych se přiznala můj seznam novoročních předsevzetí (zde) má ještě daleko k tomu, abych ho nazvala splněným. Problém totiž je, že ať si přejeme v životě změnit cokoli, jsou tu dvě překážky, které nám to stěžují. Za prvé jsme to my sami, a za druhé jsou to ti kolem nás. Pokud totiž chceme něco změnit v našich životech, musíme začít sami u sebe a nesvalovat případný neúspěch jen na ostatní kolem nás, což není ve skutečnosti vůbec snadné. Ale stejně tak k osobnímu úspěchu potřebujeme podporu ostatních. I kdyby měla spočívat jen v tom, že se někdo zdrží komentářů nebo se na čas vypaří z Vaší blízkosti 😉. A to také není vždycky snadné, zejména pro naše blízké. Obě strany se totiž často vidí moudřejní, než ve skutečnosti jsou 😅. Ale tohle by vlastně nemělo mít nic společného s koncem starého a začátkem nového roku. I když je to tak nějak příhodné, tohle by mělo fungovat bez ohledu na měnící se číslice v kalendáři.

Takže moje novoroční předsevzetí pro následující rok jsou stejná jako ty roky předtím. A to, že budu SAMA SEBOU a z toho všeho kolem vytluču co nejpozitivnější výsledky. Především pro mne 😋.

 *