Třpytivý baletní prosinec

To, že mám ráda balet, je asi těm, kdo tyhle stránky omylem čtou, asi jasné. V prosinci jsem měla hned tři možnosti vidět tuhle fascinující hru lidského těla. Ona představení měla jedno společné. Hodně se třpytila. A ke dvěma z nich složil hudbu Petr Iljič Čajkovski.

Labutí jezero  

The Swan Lake

Vždycky jsem si přála vidět ruský balet, hlavně tedy moskevský Bolshoi, jelikož se říkalo, že je to to nejlepší z klasického baletu. Nevím, jestli to v dnešním světě stále platí, přeci jenom je většina prestižních baletních souborů složením dosti mezinárodní, ale když se naskytla příležitost, neváhala jsem ani minutku. Můj zaměstnavatel (pozn. Stát) se totiž před Vánocemi pochlapil a sehnal lístky na Labutí jezero v podání Petrohradského baletního souboru. A musím říct, že to bylo naprosto magické. Přestože hudba byla ze záznamu a do Brna dorazil jen ten úplně nezbytný počet labutí ☻, tedy nikoli klasický, ale jen základní soubor, mělo to krásnou atmosféru. Primabalerína byla opravdu úplně jiný level, než zbytek ansámblu. Když tančila bílou labuť, byla křehká a zranitelná, a když tančila part černé labutě, byla to dynamika. Kdybych se kukátkem neujistila, že je to stále tatáž osoba, myslela bych si, že je to někdo úplně jiný. Stylem tance, gesty i mimikou. Přesto to mělo jednu chybičku. Je to možná divné, ale já se těšila, až umře. Ta část, kde bílá labuť umírá, je totiž úplně skvělá. Ale bohužel tohle představení šlo cestou šťastného happyendu, což mě zase tak šťastnou neudělalo. Ale bylo to krásné a kostýmy se tak hezky třpytily...
Facts: „Labutí jezero“; St. Petersburg Ballet (Janáčkovo divadlo v Brně), 2014; choreograf Marius Pepita a Lev Ivanov  

Louskáček 

Louskáček

Louskáček je pro mě vánoční hra, kterou s oblibou nacvičují americké školy na vánoční besídky. A chudáci rodiče musí protrpět dvě hodiny dupání neohrabaných dětiček ☻. Viděla jsem ji takhle jednou a stačilo. Pak jsem ji jednou zahlédla náhodou v televizi jako záznam z londýnského národního baletu a najednou to bylo něco úplně jiného. V Brně měl premiéru tento říjen a jedná se o kanadskou verzi, kterou s sebou z Bratislavy přivezl nový ředitel baletu NdB. V Praze dávají jakousi kompilaci s Dickensonovým Vánočním příběhem a ta je prý taky moc hezká, ale tohle je v podstatě ten klasický příběh. Technicky to bylo opravdu povedené a výprava byla úžasná, všechno se třpytilo a hýbalo a tak všelijak. Mám pocit, že vizuální stránka někdy přebila ty skvělá baletní čísla, zejména pak v druhé části. Navíc ne každému asi bylo jasné, co se v druhé části odehrává. Postavu Klárky hrála malá slečna, tudíž absentovala část na plese, kde spolu Klárka a Louskáček tančí, tedy baletí. Na druhou stranu se především v první části objevovalo hodně dětských tanečníků, což mi bylo sympatické. Přeci jenom je to podívaná hlavně pro děti. A ve mně tedy ještě asi velký kus dítěte je.

Facts: „Louskáček“; Janáčkovo divadlo v Brně, 2014; choreograf Fernand Nault, režie André Laprise 

Alenka v říši divů   

Alenka v říši divů je klasické baletní představení Královského baletu v Londýně. Hudbu tedy nenapsal Petr Iljič Čajkovski, ale to nevadí, jelikož je to určitě i tak moc krásný balet s krásnou hudbou. Určitě je to velkolepá podívaná a stojí za těch 250,- Kč, která jsem si na to vyšetřila, ale bohužel jsem ho neviděla. A víte proč? Protože toho bylo v prosinci prostě moc. A já zrovna pekla narozeninový dort. Ale aspoň jsem dneska viděla v televizi ještě jednou toho Louskáčka.

 

Vánoce? Už Zase?

Vánoční čas je čas pohody. Tak se to alespoň říká. Pro mě to většinou zase až tak velká pohoda není, ale pokud mě nikdo nenutí v mínusových teplotách umývat okna, jelikož to se prostě musí, nebo chodit po neuvěřitelně přecpaných obchodech, nejlépe hračkářství plných rozdivočelých, uječených a umolousaných dětiček, popřípadě poslouchat vánoční hity stále dokola, jsem docela příjemný společník. Tak tedy trochu kecám. Vánoce mám ráda a ten čas jim předcházející taky. Tedy pokud si můžu přípravy organizovat sama. 

Moje příprava na Vánoce začíná tím, že si v hlavě udělám seznam cukroví, které chci péct. Nikdy se jím ve finále neřídím, což znamená, že buď neupeču skoro nic, nebo toho upeču překvapivě hodně. Letos jsem toho napekla docela dost, ale nechám si to na samostatný post.

Měsíc před Vánocemi je na řadě vánoční věnec. Letos jsem dělala dva. Jeden klasický bez třpytek a serepetiček k našim (mají rádi střídmost), a druhý hezky kýčovitý ke mě do bytečku, jelikož mě třpytky neva. Tedy takovéto to třpytivé cosi, co má evokovat sníh, tak to ráda nemám. Nebo když ty věnce nejsou zelené. Moc mi to sice nešlo, ale svému poslání slouží ☻.  

Klasický a ne příliš zdobený

A malá kýčárnička :-)) (ano, jedna z těch svíček je nakřivo ... schválně samozřejmě...)

Pak jsou tu dárky. Dárky dávám ráda a těší mě to. Vymýšlet je ale každý rok, je peklo. Co koupit lidem, co už všechno mají? A to, co nemají, není v mých silách jim pořídit? Pokud si někdo něco přímo neobjedná, řídím se intuicí a nechávám to tak trochu náhodě. Navíc se mi ta rodina nějak moc rozrůstá... Balení mi pak trvá čtyři hodiny.

Během pečení a kupování dárků jsem vyráběla vánoční přáníčka. Dávám je jen pár lidem, takže jich nepotřebuju moc. Jelikož jsem poněkud líná a jelikož mě v prosinci čekala spousta super akcí, v podstatě jsem se letos uchýlila ke lsti. Místo jejich výroby jsem je zkompletovala z polotovarů (a lá Lídl), ale výsledek se mi docela líbí. Ani jsem je moc nezapatlala lepidlem ...☻

Některá se povedla víc, některá míň. Ale všechny jsou dělané s láskou :-))

Vánoční origami je tradice (začala jsem s ní tedy loni, ale což☻). Letos jsem dělala vánoční hvězdy (vlastně spíš komety) z proužků. Původně jsem je chtěla na stromeček, ale ten nakonec mít nebudu, a tak jsem je použila jako drobné dárečky. Loňské vánoce jsem se pokoušela vyrábět jeřáby, takové ty klasické origami jeřáby, a musím říct, že hvězdičky mi jdou určitě líp, i když cesta to byla zpočátku dost trnitá.

První, druhý a třetí pokus. Myslím, že moje zlepšení je vidět, ale přesto se mi podařilo vyrobit jednu hvězdičku bez jednoho růžku. Pak už to ale hvězdu připomínalo víc.

A samozřejmě nesmím zapomenout na letošní vánoční lak a rtěnku. Po dlouhém rozmýšlení (kam se hrabe seznam cukroví☻) jsem si vybrala novinku od Gabrielly Salvete. Je to krásná vánoční zelená (č. 163), která hází pěkné odlesky. Ten jsem prostě musela mít ♥. Rtěnka je také od Gabrielly Salvete a je to už starší kousek. Odstín 08 Lampone, taková karmínově červená s jemným narůžovělým odleskem. 

Takže Vánoce můžou začít :-))

Nedělní pečení a tak XX.

V prosinci mám narozeniny, a proto je nedělní pečení o mém narozeninovém dortu ♥. Upekla jsem si ho sama na narozeninovou (a vánoční) oslavu v práci. Pravdou totiž je, že když se narodíte těsně před Vánocemi, vždycky se Vaše narozeninová oslava nějak spojí s tou vánoční. Pokud tedy vůbec nějakou máte. U nás v rodině je totiž zvykem pospojovat co nejvíce oslav do jedné. Nejlépe na dobu nedělního oběda☻. Ne, nevadí mi to. Pláču jen v noci pod peřinou ... 

Jelikož to byl technicky poslední den v práci, musela jsem upéct něco, co se jistě sní během odpoledne. A co se vždycky sní? Cheesecake. Jenže ten klasický je trochu nudný, tak jsem si ho trochu přibarvila. Ale chutnal klasicky vanilkově. A podklad je z Oreo sušenek. Jen se ještě naučit hezky ty dorty krájet ...

Barvičky a srdíčka, aby bylo v tom prosinci trochu veseleji, když jen leje ♥