S biografickými
filmy to mám tak, že je na jednu stranu ráda vyhledávám, na stranu druhou
stranu z nich často mívám mindráky. Mám ráda filmy o zajímavých lidem,
protože mám prostě a jednoduše ráda lidské příběhy. Něco skutečného a současně
výjimečného. A ne nutně pozitivního, protože příběhy založené na skutečných
událostech mají k idylce často daleko. Zajímaví lidé mívají barvitý život,
většinou díky tomu, že něčím vynikají, někam odhodlaně směřují a něco úžasného
se jim povedlo. Což mne přivádí k tomu druhému, a to, že z takových lidí
mám často trochu pocit méněcennosti. Naštěstí biografie, co jsem viděla
naposledy v kině, nejsou až na jednu výjimku tak úplně biografie, jelikož
o nikom skutečném nevypráví. Ale kdyby ano, pak by to byla veliká sranda 😜.
Bohemian
Rhapsody
„A teď co?“ „Teď přijde operní
pasáž.“
Šílenství,
které se u nás rozpoutalo kolem filmu o skupině Queen a životě jejího frontmana
Freddieho Mercuryho, jsem už dlouho neviděla. Takhle vyprodané kino jsem zažila
možná naposledy na „Padesáti odstínech čehosi“ druhý den po premiéře, přičemž
návštěvníci byly jen ženy. Tady to bylo ale skoro dva měsíce po premiéře a
diváci byli všech věkových skupin. Kritikům se prý film tolik nelíbí a ani
američtí diváci z něj nejsou tak nadšení jako ty čeští, prý mají za to, že
je tam málo skandálů z divokého života Mercuryho. Podle mě je to ale to,
co dělá film tak zajímavým pro běžné diváky. Nesnaží se totiž šokovat nebo
exhibovat, nesnaží se skandalizovat. Možná je trochu umírněný a některé
události jsou lehce upravené, aby se udržel filmový styl vyprávění. Nemyslím
ale, že by to něčemu škodilo. Vypráví totiž o Mercurym jako o velmi citlivém a
vnitřně osamělém člověku, který se na pódiu měnil v showmana ovládajícího
vyprodané stadióny. Stejně tak vypráví i o kapele jako takové a vztazích mezi
členy. Nezaměřuje se na jeho homosexualitu, ani na skutečnost, že se Mercury
díky svému nezřízenému divokému životu nakazil virem HIV. Není to exploatace
života rockové hvězdy. Nikdy mi vlastně nepřišlo na mysl, kolik hitů Queen
vlastně měli. I když píseň „I´m in Love with My Car“ unikla mé pozornosti 😀. „Jdi legenda, Freddie.“ „Všichni jsme legendy.“ Rami Malek si velmi
zaslouženě odnesl Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon. Jestli si film
odnese i nějaké Oskary si netroufám odhadnout, ale pro mě je to jeden
z nejlepších filmů roku. Za mě 90%.
Facts:
„Bohemian Rhapsody“; VB/USA, 2018; režie Bryan Singer
Marry Poppins se
vrací
„Všechno je možné.“
„I to nemožné.“
Původní
filmovou verzi s Mary Poppins jsem viděla jako malá a od té doby jsem si
ji připomněla několikrát v muzikálové verzi. Ta je velmi povedená, i když
příběh samotný, přes všechny ty roztomilé momenty, je pro mě coby dospělého
diváka daleko od bezchybného. Mary Poppins je kouzelná chůva, která ze své
cestovní kabely dokáže vytáhnout prakticky cokoli, dokáže létat za pomoci svého
deštníku a všechno vyléčí a zodpoví prostřednictvím té správné písničky. Juchú.
Autorce námětu se prý filmové zpracování nelíbilo, a tak zakázala jakékoli
další adaptace. Ani se moc nedivím, jelikož ta původní filmová verze mi přišla
dokonce i dosti bizarní a postava Marry Poppins byla podivně nesympatická. Jenže
před pár lety autorka zemřela, takže filmová studia se pustila do pokračování
původního příběhu. Nicméně se to myslím docela hezky povedlo. Emily Blunt je
jako Mary Poppins skvělá, má navíc lehce ironický humor a má docela cool triky
v rukávu. „Je
dobře, že jste se vrátila, Mary Poppins.“ „Nevypadáte
ani o den starší.“ „No dovol, Michaeli, o
věku dámy se nikdy nemluví.“ Dětští představitelé mi k srdci moc
nepřirostli, stejně jako jejich tatínek, ale nevadí, protože je to hlavně
vizuální film. Taneční čísla jsou skvělá, zejména pak velké taneční číslo Marry
Poppins a londýnských kominíků, stejně jako sekvence odehrávající se na
malované misce. Milý rodinný film ideální na vánoční svátky. Za mě 80%.
Facts:
„Mary Poppins Returns“; USA, 2018; režie Bob Marshall
Bumblebee
„Bumblebee, je
jen jedna možnost, jak ukončit tuto válku. Musíš ochránit Zemi a její obyvatele.“
Jediné,
co si po letech pamatuji z Transformers je, že první díl byl sice strašně
hlasitý a nelogický, ale v podstatě cool, protože to bylo poprvé, co na
velkém plátně ožila autíčka a roboti. Byl to prostě letní blockbuster, hodně
přes čáru, kde o nějaký příběh moc nešlo, ale myslím, že to ani nikdo moc
neočekával, jelikož přiznejme si, film, jehož podkladem jsou hračky pro děti,
nebude oskarový aspirant. Pak se ale natočilo asi osm dalších pokračování, kde
se objevilo asi tři sta dalších robotů, všechno vybuchovalo, střih byl
rychlejší než rychlost světla a člověk přišel o ušní bubínky. Záběry na
americkou vlajku se střídaly se záběry na zapadající slunce nad prérií, a to za
přítomnosti různých krásek posedávajících na naleštěných bourácích/robotech,
nicméně většina scén byly záběry na vzájemně se mlátící hory železa. Filmy se
tak nějak začaly sami parodovat. Pak se toho ujal někdo nový a natočil prequel
o oblíbeném žlutém robotovi jménem Bumblebee, který se odehrává v roce
1987 a objevuje se v něm jen minimum robotů. Hlavní dívčí postava je
sympatická a je tam i pár vtipných scén. Jinými slovy, takhle mělo celé to
šílenství kolem Transformers začít a bylo by to určitě lepší. Škoda. Za mě 77%.
Facts:
„Bumblebee“; USA, 2018; režie Travis Knight
Aquaman
„Atlantida měla
vždy krále. Ale teď je potřeba něco víc.“ „A co je víc, než král?“ „Hrdina.“
Fanoušci
superhrdinských filmů se dělí na ty, co fandí Marvelu (X-Meni, Avengers, Thor,
atd.), a ty, co fandí hrdinům z dílny DC Comics (Batman, Superman, Wonder
Woman, atd.). Zatím se zdá, že Marvel vede, což je asi i díky tomu, že natočil
už asi stopadesát filmů, nicméně poslední počin ze sekce DC Comics si
v kinech vedl nad očekávání dobře. Přitom je o superhrdinovi, ze kterého
si často dělají sami fanoušci často legraci. Je to ten trochu legrační chlápek,
co umí mluvit s rybami. Jenže tady ho hraje dvoumetrový potetovaný Jason
Momoa s břišáky, dlouhým hárem a nezanedbatelným charismatem, taková tmavá verze
Thora. I díky tomu asi ani moc nevadí, že jako herec nijak zvlášť nevyniká, hlavně se na něj hezky dívá 😜. Jinými slovy, není to žádný
chlápek v elasťácích. Arthur Curry alias Aquaman je synem královny
Atlantidy (ano, té ztracené země) a strážce majáku (člověka), který ho
vychoval, takže docela dobře zapadne jak do místní hospody, tak do podmořského
světa. Sympatické je, že od začátku ví, kdo je a v čem spočívají jeho
super schopnosti. Trochu nesympatické je, že všechno řeší jen hrubou silou. „Jsem, kdo jsem.
Jsem ochránce oceánu. Jsem Aquaman.“ Film samotný je pak směsice
neustálé akce a humoru, všechno je prostě a jednoduše over the top. Řeší se tu
rodinné spory, válka s lidmi, přepadávají se bývalí spojenci a vytváří se
aliance. Jednu chvíli jsme pod vodou, pak zase na souši, pak navštívíme
ztracené chrámy…, děje se toho prostě moc a nic nedává moc smysl, takže
nejlepší je vypnout hlavu a moc u toho nepřemýšlet. Někdo film popsal jako „Hru o trůny pod vodou“ a mně to
přišlo opravdu výstižné. Ale upřímně řečeno, je to vcelku jednoduchý film. Přibylo
zde humoru, takže je jasné, že DC Comics se vydal směrem rodinné zábavy, což je
asi dobře. Vizuálně je film možná trochu nevyrovnaný, ale záběry pod vodou a
podmořské bitvy se žraloky a draky jsou zábavné, stejně jako většina filmu. A o
to v tomhle filmu jde hlavně. Navíc motivace hlavního záporáka mi přišla
velice sympatická. Za mě 85%.
Facts
„Aquaman“; USA, 2018; režie James Wan
zdroj: zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥